Otcové komunismu, díl VI.

Malthusova teorie je obsažena v programech liberálně konzervativních stran jako jsouODS, Top 09 spolu se Stranou svobodných občanů v České republice a stejně tak v programech německých politických stran CDU, CSU a FDP. Uplatnění programů těchto neoliberální stran v praxi vede postupně k sociálnímu barbarství.

V tehdejší době viděl Malthus problémy rozdělení pouze v produkci potravin. Současné
politické strany vidí problém v limitu bohatství, který stojí k dispozici státu v procesu
přerozdělení formou daňového systému. Je nutno si uvědomit, že růst vytvořeného
bohatství je dnes limitován nejen růstem potravin, ale i poklesem zásob surovin a energie.

V r. 1798 napsal další klasik liberální ekonomie T. R. Malthus knihu Essae on the Principle
of Population, kde vysvětluje pauperismus tím, že obyvatelstvo roste geometrickou řadou
ale výroba potravin pouze řadou aritmetickou. Je až obdivuhodné, s jakým sociálním
cynismem zahaleným do humánního pláště Malthus a zmíněné strany dnes argumentují.
Malthus ve svém díle ostře napadl tehdejší zákony o sociální podpoře chudých.
Jeho řešením bylo ztížit životní podmínky chudých tak drasticky, aby je jejich tíživá situace
odradila od úmyslu uzavírat sňatky.
Vycházel z primitivní úvahy:
Méně sňatků- méně rodin- méně dětí- méně chudých. Z toho plyne vymírání chudých
vrstev obyvatelstva spolu se snahou ekonomicky donutit chudé vrstvy obyvatelstva přijat
pod hrozbou nesnesitelné chudoby jakoukoliv práci. Malthus byl přesvědčen, že tato
politika povede k odstranění, nebo alespoň snížení počtu těch, kteří uplatňují nárok
na sociální podporu, což bude mít příznivý vliv na snížení mandatorních výdajů státu.
Byl přesvědčen, že volný neregulovaný trh obsahuje sám o sobě tyto mechanismy a proto
není ani nutná, ani žádoucí existence sociální podpory chudých. Lidé, kteří byli stiženi
chudobou a byli odkázáni na sociální dávky považoval Malthus za méněcennou třídu,
která žije na úkor ostatních.

Zvyšování počtu chudých v důsledku populačního růstu:
Malthus* argumentuje takto:
„Anglické zákony o chudobě zhoršují dvojím způsobem situaci chudých.Ten první způsob
je dopustit ze strany státu zvyšování počtu obyvatelstva, aniž by se kdo staral o současné
zvyšování objemu potravin. Chudý muž se takto ožení s malou, nebo žádnou nadějí aby
uživil rodinu aniž by byl odkázán na sociální podporu. Takto tyto zákony produkují chudé,
kteří se potom vydržují a takto celému obyvatelstvu snižují porci potravin. Za této situace
připadá na každého člena společnosti menší díl potravin, což způsobuje zvýšení počtu těch,
kteří jsou nakonec nuceni požádat o sociální podporu. Dále snižují množství potravin, které
je možno přidělit do pracovních domů**, jejichž obyvatele není možno považovat za
nejhodnotnější. Potraviny, které by jinak přišly k dobru k plnohodnotným členům společnosti
nutí tyto do stavu sociální závislosti. Jestliže by obyvatelé pracovních domů dostávali ještě
větší dávky za účelem zlepšení jejich životní úrovně, zhoršila by se tímto životní úroveň lidí,
kteří žijí mimo tato zařízeni. Na štěstí panuje u obyvatelstva  Anglie stále ještě tužba po
hospodářské nezávislosti .Zákony o sociálních podporách ale způsobují vyhubení těchto
tužeb. To by se zcela jistě podařilo, kdyby zůstala obyvatelstvu tato skutečnost nadále skryta.“
Malthus dále pokračuje:
„Chudoba, i když to zní krutě, by měla být považována za  nečestnou. Tento osten je nutný
za účelem podpory blaha velkého množství lidí. Dobročinnost jakéhokoliv druhu tento osten
otupuje. Jestliže lidé mají možnost nárokovat veřejnou podporu a takto jsou vybídnuti
k uzavření sňatku, jsou nezodpovědně svedeni uvézt bídu na sebe a jejich děti , dostat se
takto do závislosti na sociálních dávkách. Aniž by to věděli, jsou takto svedeni poškozovat
všechny ostatní, jim postavené na roveň. Anglické zákony o chudobě vedly očividně
k zvýšení cen potravin a ke snížení mzdy za práci. Tyto potom přispěly k zchudnutí té
třídy národa, jejímž jediným majetkem je práce.“

Vyplácení sociálních podpor:
Druhý způsob negativního působení zákonů o chudobě je zvyšování sociálních podpor
chudým. Malthus byl rezolutně proti zvyšování sociálních dávek. Na místo toho navrhoval
v případě potřeby snižovat mzdy dělníků.V této souvislosti uvádí Malthus mechanismus
působení sociálních podpor, mezd a cen na trhu následujícím způsobem:
V případě průměrného příjmu spodní třídy ve výši 10 šilinků/týden, vydělá vyšší třída 20
šilinků/týden. Tato vyšší třída bude v případě poklesu nabídky daleko hůře postavena, než
je tomu u těch, kteří požívají sociální podporu, jestliže se první skupině zvýší sociální dávky
o 10 šilinků. Ta trhu takto dojde ke zvýšení cen zboží v důsledku vyšší koupěschopnosti
obyvatelstva. Protože ale ta druhá, vyšší třída nepožívá sociálních podpor protože její
členové pracují, dolehne na ně velmi tíživě ono konjunkturální zvýšení cen, neboť jejich
mzdy zůstanou konstantní. Jestliže ale sociální podpora první skupiny zůstane na stejné
úrovni a druhé skupině se sníží mzda o 5 šilinků na 15 šilinků/týden, pak kupní síla klesne,
tím se snížená poptávka vyrovná snížené nabídce, což má za následek, snížení cen, takže
druhé skupině se takto nesníží její životní úroveň, neboť za 15 šilinků si koupí více jak
za 20 šilinků. Kromě toho dojde ke snížení mzdových nákladů.

Tyto praktiky lze vysledovat v programu ODS, kdy se tato strana vší mocí snaží zrušit
minimální mzdy, usnadnit propouštění zaměstnanců. Jak ODS, tak i Top 09 zakotvily ve
svých programech výrazné omezení nároků na sociální podpory. Strana svobodných občanů
chce tyto podpory odbourat zcela. To se týká i důchodového systému. Dle TOP 09 mají děti
přispívat na důchod vlastním rodičům. Jak bude stát řešit své mandatorní výdaje v budoucnu
až armáda lidí, pracujících za mzdu na hranici životního minima dosáhne důchodového věku
zmíněné  programy prostě neřeší.

Marnotratnost a hýřivý život.
Malthus osočuje chudé pro jejich údajnou marnotratnost a nízký sklon ke spořivosti.
Tyto stesky je dnes možno sledovat na každém kroku v liberálně orientovaných mediích:
Malthus uvádí toto:
… „je jen těžko se zbavit dojmu, že tyto(sociální dávky) přispívají u chudých k mohutnému
nárůstu bezstarostnosti, spolu s chybějící spořivosti, což je v přímém rozporu se sklony
malých obchodníků a pachtýřů. Chudí mají sklon stále žít z ruky do úst. Jejich okamžité
potřeby soustřeďují na sebe celou jejich pozornost a takto myslí jen zřídka na budoucnost
i když mají možnost spořit, využívají zřídka této příležitosti a veškerý výdělek, který jim
zbývá skončí nakonec v hospodě. Je tudíž možno říci, že zákony o chudobě snižují
u obyčejného lidu jak majetek, tak i vůli ke spořivosti a oslabují tímto jeden z největších
sklonů k střízlivosti a píli a tímto k blahobytu.
Panují všeobecné stížnosti továrníků, že vysoké mzdy ničí jejich dělníky. Jen ztěží si je
možno představit, že by tito lidé část svých příjmů odložili stranou za účelem příští obživy
jejich rodin. Na místo toho tyto prostředky promrhají pitím a výstřelky, neboť se mohou
spolehnout na to, že se o ně v nepředvídaném případě postará obec. Takto je sociální
výpomoc pro zaměstnance továren důvodem jejich celý výdělek spotřebovat a tak dlouho
se bavit jak jen mohou, neboť vědí, jakmile továrna v jejich okolí zastaví práci, že padnou
obci na obtíž.“
Celou úvahu  o nutnosti snižovat, popřípadě nezvyšovat sociální pomoc shrnuje Malthus
slovy:
„Kdyby muž musel uvažovat, že ,manželka a děti v případě jeho úmrtí nebo nemoci budou
odkázány na podporu obce, nešel by promarnit vydělané peníze do hospody, kdyby si byl
jist, že budou hladovět a žít z občasných almužen. Protože každá farnost je povinna její
chudé živit, obává se samozřejmě zvyšování jejich počtu a stejně tak každý pachtýř se také
z toho důvodu snaží chýše zbourat, na místo toho, aby je stavěl s výjimkou situace,
kdy nevyhnutelně potřebuje zaměstnat pracovní síly. Tento nedostatek dělnických bytů
působí takto jako žádoucí překážka v uzavírání sňatků…“
Dále pokračuje:
„Ti ale, kteří se přesto rozhodnou uzavřít manželství, dostanou takto nuznou podporu
v bytech, ve kterých musí snášet všechny důsledky špinavé bídy, nebo budou muset být
vtěsnáni to pracovních domů, ve kterých, zvláště u dětí panuje vysoká úmrtnost.
Takto bude velká část tohoto přebytečného obyvatelstva zničena ale ti, kteří v těchto
podmínkách přežijí, dále zhorší postavení těch, kteří žijí mimo pracovní domy neboť
kvůli nim musí být množství potravin rozděleno na více jedinců a tím snížena jejich
výživa. Díky těm, kteří ale přežijí, je část obživy odňata těm pilným a spořivým dělníkům
a současně převedena na obživu těm líným a nedbalým. Takto zákony o chudobě nahánějí
do pracovních domů stále více lidí, což zvyšuje ten hrozný zlořád chudoby.“
Malthus navrhoval povolovat manželství pouze tehdy, až manžel prokáže, že uživí ženu
a děti. Kdyby toto opatření platilo dnes, tak bychom vymřeli již v první generaci.
Dnes nikdo nemůže podat tento důkaz, neboť prakticky každý se musí do budoucna obávat,
že ho na kratší, či delší dobu vyhodí z práce.

Vytváření pracovních příležitostí.
Již v té době se diskutovaly návrhy na zřízení pracovních míst pro chudé formou veřejných
podniků. Malthus byl striktně proti tomuto řešení:
„Pokusy nějak zaměstnat chudé ve velkém měřítku selhaly prakticky ve všech případech.
Tam, kde se to díky dobré organizaci a dostatečnému kapitálu podařilo, tam zůstalo mnoho
řemeslníků a samostatných dělníků, kteří provozovali řemeslům podobné činnosti bez
práce“…
Je zajímavé, že i Malthus musel přiznat, že podniky, které jsou ve solečenském vlastnictví
mohou docela dobře fungovat a zdatně obstát v konkurenci se soukromými podnikateli,
jestliže správně funguje jejich management. Jeho odmítavé stanovisko se zakládá
na skutečnosti, že by soukromý podnikatel neobstál v konkurenčním boji. Jedná se tudíž
o politickou ideologii a nikoliv o ekonomickou realitu.
Ve Spolkové Republice jsou v současné době dlouhodobě nezaměstnaní povinni vykonávat
veřejně prospěšné práce za mzdu 1€/hod. Toto opatření se minulo účinkem, neboť v SRN je tak vysoký počet dlouhodobě nezaměstnaných, že je není možno ani takto zaměstnat.
Proti tomu opatření se zvedla vlna odporu podnikatelů, neboť jim vznikla nežádoucí
konkurence. Letos nařídit ústavní soud SRN přepracovat výpočet sazeb podpor pro
dlouhodobě nezaměstnané, neboť tyto porušují ústavu s odůvodněním, že je porušena
lidská důstojnost. Současný ministr zahraničí a šéf strany FDP Q. Westerwelle komentoval
rozsudek slovy, že v SRN nastanou poměry jak v dekadentním Římě(chléb a hry)
a že dlouhodobě nezaměstnaní mohou odhrnovat sníh, když už berou peníze od státu zdarma.

Malthus stejně jako politici v dnešní době zahalují cílené snižování sociálních podpor do
dojemné humanity:
„Již nelze dále tvrdit, že zákony o chudobě splňují opravdu to, co slibují jestliže víme,
že v Londýně a jiných velkých městech bylo nalezeno mnoho rodin ve stavu blízkém
vyhladovění, neboť vždy se zdráhají obrátit se na obec, protože pracovní domy, do kterých
by byli přijati, pokud to je vůbec možné jsou přeplněny, nezdravé a nacházejí se
v hrozném stavu. Jestliže se ví, že farnosti nejsou schopné vybrat tolik na daních, aby
byly schopny financovat chudobu, neboť nově uzákoněné zvýšení daní zapříčinilo ještě
větší počet těch, kteří nárokovali sociální podporu...".
Jinak řečeno: Bude lepší nechat chudé vymřít, než je necht se trápit v nesnesitelné bídě.

Závěr:
Za toto dílo byl Malthus r 1805 odměněn profesůrou katedry politické ekonomie.
Malthusovy teorie byly ve své době velmi populární a inspirovaly politiky spolu s ekonomy
jak v tehdejší, tak i nynější době k návrhům a opatřením, která, kdyby nebyla míněna vážně,
byla by jistě předmětem všeobecného obveselení.
Mnohé názory Malthuse obsahuje článek pana Jaroslava Brychty, který se označuje za
zastánce rakouské školy.***
Zářný příklad vlivu malthusova díla je možno najít i v programech Top 09 spolu s ODS
a Stranou svobodných občanů.****
Zde citát z jejich programu: „Kapitola XI sociální politika:
„Sociální politika nesmí být dominantní úlohou státu. Pomoc bližnímu je odpovědností
jednotlivce, rodiny a soukromoprávních spolků.“
Dále:“Svobodní jsou pro zásadní ústup státu od provádění sociální politiky, která je drahá
pro daňové poplatníky a demotivační pro příjemce sociálních dávek“

Těm diskutujícím bych chtěl říci na závěr jedno: Podnikatelé jsou v tržním hospodářství
ohroženi bankrotem a ztrátou kapitálu, který investovali stejně jak ti chudí nezaměstnaní.
Ti, kteří žijí ze své práce si nejsou nikdy jisti, zda vůbec, kdy a za jakou mzdu najdou
v budoucnu zaměstnání. Takže jsme tímto systémem postiženi všichni, ať se nám to líbí,
či nikoliv.

*Citáty byly přeloženy z
http://www.digitalis.uni-koeln.de/Malthus/malthus_index.html
**(Arbeitshäuser- Český překlad chudobinec není správný, neboť tomuto termínu
odpovídá Armenhaus.  Obě slova jsou složená. Arbeits-Haus= Práce-dům, čili dům kde
lidé, museli pracovat, zatím co Armen-Haus = chudých dům, čili dům, kde žili chudí lidé,
čili chudobinec. Pracovní domy měly tudíž charakter pracovních táborů. Ty ale mohl
opustit každý, jakmile si našel práci, která by ho uživila. Do pracovních domů byli ale
lidé zavíráni většinou nedobrovolně, neboť poměry v nich panující byly natolik hrozné aby
odstrašili chudé hledat v nich pomoc a co nejrychleji, jakmile přijali jakoukoliv práci tyto
opustili.

***http://blog.ihned.cz/brychta/c1-42455750-politika-a-nezamestnanost-aneb-dokonala-symbioza
**** http://www.svobodni.cz/9-program/64-politicky-program-pro-parlamentni-volby