Nezestátníš, zahyneš. Díl II.

Současná krize je krizí společenského řádu, založeného na principech kapitalismu volné soutěže, jehož základy byly položeny na konci 18. století. Základní premisou těchto teorií jevyloučení státu z jeho podnikatelské role.

Od poloviny 50. let minulého století začíná nepozorovaně narůstat nová forma hospodářského
systému, ve kterém jsou téze výlučného soukromokapitalistického hospodářského systému
opouštěny. Tyto tendence nabývají stále většího rozsahu. Jestli maďarská vláda zestátní
soukromé penzijní fondy, pak udělá přesně to, co v minulosti udělala řada jiných států.
Stále více států zakládá státní investiční fondy. Jejich úloha a vliv v globalizované ekonomice
zejména v poslední době razantně narůstá. Stejným tempem narůstá i objem investičních
prostředků v těchto fondech uložených. Vzniká takto jakási forma „státního kapitalismu“.
V současné době se odhaduje celkový objem finančních prostředků, uložených ve státních
investičních fondech na na částku, převyšující 4 biliony $ se vzrůstající tendencí.
Produktivní investování státních prostředků formou státních investičních fondů má několik
forem:

1) Ryze státní investiční fondy:
Stát uvolní část svých státních devizových rezerv a umístí je do výlučně
státního investičního fondu.
2) Smíšené státní fondy:
a)  Stát uloží státní prostředky do soukromých investičních fondů a vystupuje
jako podílník.
b)  Stát pověří soukromý investiční fond aby plnil vedle své vlastní činnosti
i úlohu státního investičního fondu.
Zdrojem vkladů do uvedených fondů jsou převážně přebytky obchodní bilance jednotlivých
států. Významnou roli zde hrají rovněž státní penzijní fondy.
Kromě zabezpečení trvalých příjmů  státního rozpočtu plní státní fondy následující úkoly:
Vyrovnávací funkce:
V případě vysokých cen surovin jsou finanční přebytky ukládány do fondů, v případě
nízkých  cen jsou státní fondy zdrojem výdajů státního rozpočtu.
Zamezení inflace. :
Vysoký přebytek zahraničního obchodu z prodeje surovin je formou státních fondů transferován do jiných
ekonomik formou vkladů jak do průmyslu, tak i do státních dluhopisů.
Případné umístění těchto finančních prostředků v ekonomice samotné by znamenal
prudký nárůst inflace a tím i ztrátu stability vlastní měny.
Státní podíly na zisku:
Devizové přebytky jsou ukládány do vlastní i jiných ekonomik ve formě kapitálových
podílů  jak v hospodářské sféře, tak i ve formě nákupu státních dluhopisů.
Dodatkové příjmy státních penzijních fondů:
Transformace části příjmů státních penzijních fondů do kapitálového základu umožňuje
udržovat důchodové závazky vůči pojištěncům na požadované úrovni.
Strategické cíle:
Vlivem mezinárodní dělby práce jsou některé ekonomiky závislé na dodávkách takových
komodit, které mají pro  jejich existenci a další rozvoj strategický význam. Snahou vlád
těchto zemí je formou cílených investic zabezpečit tyto zdroje formou kapitálové účasti
V tomto případě se nejedná pouze o zajištění podílu na získávání strategických surovin,
ale i o přístup k vysoce inovativním poznatkům a technologiím.
Stát ukládá vlastní kapitál ve formě podílů na zahraničních firmách prostřednictvím
domácích podniků, které jsou z části, nebo zcela pod kontrolou státu.
Současný vývoj je natolik intenzivní, že některé státy si vyhradily právo buď zakázat,
nebo omezit ze strategických důvodů nákup takovýchto podílů.
Sociální úloha státu:
Příjmy státních fondů mohou účinně krýt deficity výdajů v oblasti zdravotní péče.
Formou aktivní kapitálové účasti na domácím hospodářství může stát financovat mandatorní
výdaje, může aktivně regulovat zaměstnanost a tím i pracovní trh, zejména co do jeho
profesní struktury. Státní fondy mají proto stabilizační funkci trhu, zejména pracovního.
Příjem státu ze státních fondů umožňuje stabilizaci, popřípadě snížení daňové zátěže nejen
obyvatelstva, ale i právnických osob.
Roste nezávislost státu a politiky na soukromém kapitálu:
Stát získává kontrolu formou státních kapitálových podílů nad soukromým kapitálem
a může tak usměrňovat jeho úlohu v souladu se státními a celospolečenskými zájmy.
Takto roste nezávislost vlády v procesu jejího rozhodování, jinak řečeno, politika se
vymaňuje ze závislosti na soukromém kapitálu. Stát může takto vytyčovat
středně- a dlouhodobé perspektivy vlastního vývoje. Politika takto přechází od krátkodobých
obslužných programů a přejímá strategickou iniciativu, která v prostředí kapitalismu volné
soutěže zcela chybí.
Závěr:
Vlády EU, tu českou nevyjímaje, jednoduše zaspaly dobu.
Primitivní způsob privatizace a následné vytunelování státního fondu národního majetku pod
vedením neoliberálních vlád bylo kontraproduktivní a nebylo v podstatě nic jiného, než
vyvlastnění státu a obyvatelstva, což pokračuje úspornými opatřeními dodnes. Stát přesouvá
postupně své výdaje na obyvatelstvo a zároveň vytváří prostor pro snižování, či stagnaci
mezd. Tím se rozvírají sociální nůžky: výdaje obyvatelstva rostou rychleji jak mzdy.