Když ekonomika dostane chřipku.

Když začala v roce 2007 finanční krize známá jalo hypotéční, nemálo ekonomů a politikůneoliberálního zaměření prohlašovalo, že se vlastně jedná pouze o jakousi chřipku globalizované ekonomiky.

Veřejnost byla uklidňována tvrzením, že se celá záležitost opět
uklidní a že západní ekonomiky vyjdou z této krize posílené, neboť každá krize obsahuje
i pozitivní podněty pro další rozvoj ekonomik jednotlivých států.

Ale hypotéční chřipka přerostla v bankovní chřipku. Postiženy byly prakticky všechny
bankovní domy, mnohé z nich bídně zkrachovaly, mnohé zachránil stát formou zestátnění,
mnohé formou miliardových finančních injekcí, neboť byly ohroženy i důchodové fondy
sociálního zabezpečení. Aby nebylo všemu trápení konec, upadlo Řecko do těžké rozpočtové
chřipky a EU spolu s Mezinárodním měnovým fondem musela zasahovat finanční injekcí
ve výši 110 miliard € . Ona chřipka již trvá 3 roky a uzdravení je v nedohlednu.
V mediích se rozhořela diskuze na téma „Řekové si žijí nad poměry a my to musíme nyní
zaplatit s našich daní.“
Každá hokynářka, nyní odbornice na makroekonomickou problematiku světového
hospodářství má spolu s představiteli politických stran liberálního zaměření velmi účinné
řešení: Řekové žijí nad poměry, nešetřili a proto musí utáhnout opasek, uskrovnit se a začít
řádně hospodařit. Za jejich deficit státního rozpočtu si tudíž mohou sami.
To bylo ještě před měsícem. Nyní musela EU vytvořit záchranný fond ve výši
750 miliard €. Důvod je spekulace finančních investorů proti evropské měně. Politici již
nehovoří o chřipce, ale o těžké krizi Evropské Unie.
Ukázalo se totiž, že vysoce deficitní jsou všechny státní rozpočty členských zemí EU.
Jsou důsledkem volného pohybu kapitálu spolu s neoliberálními praktikami evropských
vlád. Příčinou je tudíž nekontrolovaný parazitní, vysoce spekulativní kapitál, jehož
existence je založena na principu „za mě pracují peníze“. Jak účinně tyto peníze pracují,
o tom se můžeme přesvědčit v běžném životě na každém kroku - máme již tři roky chřipku.
Vezmeme-li v úvahu, že stát aktivně nepodniká, pak leží negativní důsledky podnikatelských
aktivit výlučně na straně soukromého kapitálu. Je jednoduše nemožné vytvářet vysoké
procento nezaměstnanosti jako důsledek maximalizace zisků a přitom „pověsit“ tyto lidi
jednoduše státu na krk, vymáhat snížení daní a ještě k tomu tvrdit, že žijeme nad poměry.
Je zcela nelogická situace, kdy se majitelé kapitálu vzájemně uvedou do hospodářsky
svízelné situace a přitom požadují, aby si všichni utáhli opasek jenom proto, že nedosahují
zisk ve výši, jaký si přejí ti, za které pracují peníze.
To platí v celé EU, Řecko nevyjímaje. Pro mezinárodní investory pak není těžké nechat
ratingovými agenturami, placenými mezinárodně operujícími bankami nechat snížit úvěrovou
bonitu státu, což má za následek nárůst úroků ze státních dluhopisů.
Příklad:
Potřebuje-li stát úvěr ve výši 1 miliardy € a je zatříděn ze skupiny A do Skupiny B, pak
to znamená zvýšení úrokové sazby o 5 % , znamená zvýšení bankovního zisku
o 50 000 000 €.
Proti takovému svévolnému zatřídění se nemůže žádný stát účinně bránit.
Že žili Řekové a my všichni nad poměry? Ano, žili a žijeme, neboť soukromý kapitál vytváří
takové sociální poměry, kdy státní rozpočet není schopen díky nízkým příjmům toto finanční
zatížení unést.

Poslední opatření německé vlády zakázat spekulace na pokles kurzů akcií a ostatních cenných
papírů je pouze dalším zoufalým pokusem alespoň částečně omezit další prohlubování
finanční krize. Jedná se doslovně o obranný krok proti mezinárodnímu finančnímu terorismu.
Tento výrok není nadsazený, jak by se mohlo čtenáři zdát.
Jak funguje takový to útok na hospodářství státu lze ukázat na jednoduchém příkladu poklesu
kurzu cenných papírů:
Spekulant spekuluje na pokles kurzu akcií a vypůjčí si za poplatek 2% akcie v hodnotě
1 000 000 € .Tyto akcie obratem ruky prodá ve stejné hodnotě. Ta trhu se objeví takto
vysoká nabídka akcií, což způsobí jejich pokles o 5 %. Náš spekulant tyto akcie nyní
koupí zpět v hodnotě 950 000 € a vrátí je původnímu majiteli. Takže jeho výdělek činí:
1 000 000-950 000= 50 000 €.
Z částky 1000 000 € zaplatí 2% úroku, takže mu zbudou 50 000-20 000=30 000.
Takto lze spekulovat proti jakémukoliv podniku v akciích, proti jakémukoliv státu v oblasti
dluhopisů, proti jakékoliv měně, v našem případě €. Čím více se této hry koordinovaně
zúčastní více spekulativních fondů, čím vyšší jsou jejich úhrnné sázky, tím větší je propad
kurzů, tím vyšší jsou jejich zisky, tím více se nám prostým občanům vyčítá, že si žijeme nad
poměry a děláme dluhy našim dětem.
Jestliže se poruchy neoliberálních ekonomik kdysi nazývaly „chřipkou“, pak se nyní jedná o
rakovinu západní civilizace. Pokusy vynutit zpřísnění pravidel za účelem zvýšit rozpočtovou stabilitu členských států chorobu nejen že nezastaví, ale ještě urychlí, neboť jak veliký bude příjem do státního rozpočtu nerozhoduje příslušná vláda ale nekontrolovaný, ziskuchtivý podnikatel, kterému jsou celospolečenské zájmy zcela cizí.