Jaké vize má ODS

ODS v rámci předvolební agitace doslova „vydláždila“ Českou republiku plakátem, zobrazujícím usmívajícího se pana Nečase a v dolním rohu se krčil smutně se šklebící pan Paroubek.

Myslím, že tam stál, jako na všech ostatních plakátech zmíněné strany i onen
nic neříkající  brebt “máme řešení.“ Již při prvním pohledu mohlo nezúčastněného
pozorovatele napadnout, že sympatizanti této strany musí mít značné potíže s gramotností.
Ten plakát nebyl vlastně nic jiného, než piktografický návod, kde udělat na volebním lístku
kolečko. Očividně se podařilo tuto část sympatizantů aktivizovat, neboť podle informací
médií se údajně na volebním lístku dokonce i podepsali. Ovšem také piktogramem a to ve
tvaru kosočtverce. Takto zůstal program strany ODS jejich příznivcům očividně utajen.
Sociálně ekonomické důsledky plynoucí z praktické aplikace programu ODS jsem komentoval
v sérii článků uveřejněných na tomto blogu pod názvem Jakého ptáka má ODS ve znaku.
Protože ale uplynulo od napsání těchto článků přece jen hodně vody, otevřel jsem webovou
stránku zmíněné strany a přečetl jsem si program ODS deklarovaný jako vize 2020 ještě jednou.
Co je na tomto programu do očí bijící je četnost pojmu svoboda Jestliže se strana hlásí k tradici
rakouské školy reprezentované von Hajkem, pak se jedná o svobodu, jak ji charakterizoval
francouzský filozof Roger Garaudy:“svobodná liška ve svobodném kurníku.“(1)
Co je však daleko vážnější je následné tvrzení ODS uveřejněné v jejím programu(2):
Kapitola efektivní stát:
„Svoboda úzce souvisí s efektivitou státu a prosazováním práv, které na něj občan delegoval.
Vztah občana a státu je vztah klienta a poskytovatele služby a této skutečnosti je podřízeno vše
ostatní“
Jestli myslí ODS citovaný obsah skutečně vážně, pak hodlá programově transformovat
Českou republiku do společensko- ekonomického stavu, který se všeobecně charakterizuje jako
banánová republika. Ti, kteří formulovali toto programové prohlášení jako vizi, čili cíl politiky
ODS, buď neznají význam pojmu klient, nebo, a to je pravděpodobnější, neznají, nebo vědomě
nerespektují druhý článek ústavy České republiky(3), který zní:
Čl.2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné,
výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby,
které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co
zákon neukládá.
O tom že by byl občan v roli klienta zde není ani zmínka.
Encyklopedie antiky definuje klienta následujícím způsobem:
„Klienti (lat. Clientes, v starší latině cluentes, poslouchající, poslušní) osoby, hledající
hospodářskou podporu u majetných jednotlivců... Klienti dostávali od patronů peněžitou
podporu, byli jimi zváni na hostiny, dostávalo se jim výslužek a mohli počítat i s  ochranou
svých patronů. Sami podporovali své patrony politicky (např. při volbě úředníků) i hmotně..
Počet klientů se za republiky silně zvyšoval. Vlivné osobnosti měly širokou klientelu, s jejíž
pomocí dosahovaly snáze svých cílů...“(4)
Jestliže ODS staví občana státu do pozice klienta pak musí nutně existovat i patron, neboť
klient je na svém patronovi závislá osoba.
Postavení patrona:
„1). Hlava rodiny v poměru ke klientům patron je zastupoval před soudem, chudé podporoval.
2) Bývalý pán ve vztahu k otrokům, které propustil na svobodu.
3) Mluvčí jednající za obžalovaného na soudě, přičemž patronát byl čestnou a bezplatnou
funkcí., od doby Claudia placený obhájce...
4) Příslušník nobility, který byl čestným ochráncem některého města, v němž míval různé
funkce.“(4)
Vztah klienta a patrona charakterizuje zmíněná publikace(4) takto:
Patrocinium:
“ochrana kterou v římském státě  poskytovali zámožní a vlivní lidé svým chudým a slabším
spoluobčanům.(klientům)...pro těžké životní podmínky opouštěli tito lidé často své zaměstnání,
aby se na jiném místě dali do patrocinia vlivných statkářů..Patrocinium však zlepšilo postavení
drobných zemědělských výrobců jen částečně, přitom upevňovalo moc pozemkových magnátů
a stalo se důležitým činitelem v přeměně pozdně antických rolníků v předchůdce středověkých
nevolníků.“
Zde je možná námitka, že co bylo v antice, není dnes, tudíž uvedené definice nemají žádný
vztah k současnosti. To je ovšem velký omyl.
Wikipedia(5) definuje moderní pojem klienta a patronství takto:
„Klient(přívrženec, chráněnec, nevolník) je zadavatel, nebo příjemce určitých poskytovatelů
služeb, jako jsou notáři, advokáti, daňoví poradci , nebo sociální pracovníci.“
Zde se objektivně jedná o poskytování služby na základě poskytnuté protislužby podle zásady
kolik mi zaplatíš, tolik dostaneš.
Patronství:
„Systém patronství je typický znak společností, ve kterých panuje nedostatečná státní
autorita spolu s nefungujícím právním systémem a ve kterém není možná právní ochrana.
V novější době se z něj vyvinula v Evropě jeho odvozená forma, mezi jiným na Sicílii,
známá jako mafie.“
Wikipedia(6) definuje klientelismus, tudíž moderní antické patrocinium takto:
„Klientelismus je systém personální nerovné závislosti- vztahů v politickém aparátu, mezi
vlivnými osobnostmi a jejich klienty na základě služby a protislužby. Pohlížíme-li na tento
asymetrický vztah ze strany vlivné osobnosti, hovoříme o patronství.“..
.. Politický klientelismus označuje výměnu úsluh, předmětů, služeb ze strany stranických
vůdčích osobností za protislužbu ve formě podpory, loajality, třeba ve formě volebních
hlasů ze strany klientů. Tato praxe je velmi rozšířena v latinské Americe...“
Protože se v médiích neustále ozývají ze strany funkcionářů ODS a jiných pravicových stran
hlasy volající po zákazu KSČM neboť je protiústavní, nahlédl jsem také do jejich programu (7):
Zde příslušný citát:
„Občané mají právo rozhodovat a ovlivňovat společenský vývoj, a to nejen jednou za čtyři
roky při volbách. I nadále prosazujeme myšlenku sociálně spravedlivé společnosti – socialismu
jako otevřené, skutečně demokratické společnosti, opírající se o zásady samosprávy
a prosperující ekonomiky. Chceme společnost, která dává lidem svobodu a rovnost šancí…
...Poměrné zastoupení v  zákonodárných i zastupitelských sborech všech stupňů. Posílení
přímé demokracie zavedením obecného referenda...
(Pozn.: zde se očividně jedná o bod. č.2  zmíněného článku ústavy:“Ústavní zákon může stanovit, kdy
lid vykonává státní moc přímo.“)
..“KSČM důsledně respektuje rovnost forem vlastnictví a podnikání a odmítá jakékoliv její
porušování nebo zpochybňování.“
Závěr:
Ať se to čtenářům líbí nebo ne, objektivně vyplývá pro nezaujatého pozorovatele skutečnost,
že KSČM splňuje v jejím programu všechny body 1-4 čl.2 ústavy České republiky a to
bezezbytku.
Z citace programů obou stran a z definic pojmů klient, patron, klientelismus vyplývá, že
jako protiústavní by měla být prohlášena ODS a nikoliv KSČM, neboť lid není závislý platící
klient, a stát poskytovatel placených služeb, jak to deklaruje ODS. Tato strana vzhledem
k jejím politickým a hospodářským cílům programově usiluje o zavedení klientelismu.
Zde ještě jednou pro paměť citát z programu ODS:
„Vztah občana a státu je vztah klienta a poskytovatele služby a této skutečnosti je podřízeno
vše ostatní.“
Stát není krám, kde je možno si koupit cokoliv, ani ochranu, ani vliv a občan není závislá osoba,
která si musí službu státu koupit.
(1)http://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda
(2)http://www.vize2020.cz/docs/vize2020final.pdf
(3) http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place
(4) Encyklopedie antiky vydané nakladatelstvím Academia r 1974.
(5) http://de.wikipedia.org/wiki/Klient(6) http://de.wikipedia.org/wiki/Klientelismus
(7)http://www.kscm.cz/viewDocument.asp?document=4028