Jak blahodárný je kalouskův důchod.

Kalouskův důchod lze charakterizovat příslovím: Co si v mládí našetříš, ve stáří zmizí v bance, a ta je mnohdy zahraniční. Zde důkaz:

Základní metodou je výpočet výše pravidelného vkladu po určité době za dané úrokové
sazby: 
                      n
Kn=K0 * (1+i)
Kn      kapitál po n letech při úrokové sazbě i, umocněné n lety.
K0     výše vkladu.
Př. vklad: 100 Kč, úrok 4%, doba 2 roky.
                              2
Kn=100 * (1+0,04) = 100 * 1,0816= 108,16 Kč. Po dvou letech máme na kontě 108,16 Kč.
Přírůstek 8,16 jsou úroky.
Mějme tudíž velmi zjednodušený model kalouskova důchodu.
V našem modelu vystupuje 10 subjektů A s platem 50 000 Kč/měs.
a 200 subjektů B s příjmem 10 000 Kč/měs.
Každý je povinen přispívat 4% z tohoto příjmu do privátního fondu. Ten zhodnocuje
vklady 4%/rok. V našem modelu není pro zjednodušení zohledněna inflace, růst mezd,
ani náklady, které banka účtuje jednotlivým klientům.
Subjekt A ukládá měsíčně 2.000 Kč, subjekt B ukládá 400 Kč/měs.
Roční navýšení vkladu:
                        vlož. Kapitál            navýšení 4%              navýšení jedn.
Subjekty A:   10*50000*12*0,04=240.000 Kč/rok          9.600 Kč/rok         9.600/10=960 Kč
Subjekty B  200*10000*12*0,04=960.000 Kč/rok        38.400 Kč/rok       38.400/200=192 Kč
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem roční vklady:                   1.200.000 Kč
Předpokládejme, že v našem modelu neporostou mzdy a oba, A i B budou ukládat do fondu
stejnou částku po dobu 20 let.
Po dvaceti letech disponují  oba následujícím majetkem a měsíčními příjmy z úroků.:
                          Celkem uspořeno          roční úrok 4%                 příjem/měsíc
B                        148.652,17 Kč           5.946,09 Kč/rok          495,51 Kč/měs.
A                        743.260,84 Kč         29.730,43 Kč/měs.     2.477,54 Kč/měs.
Výše uvedený velmi zjednodušený model ukazuje, že důvod leží zcela jinde.Pravou příčinou
je zrušení sociálního systému založeného na principu sociální solidarity spolu se
zabezpečením stálého přílivu spekulativního kapitálu do bank.
Vezmeme-li průměrné životní náklady našeho pana B ve výši 10.000 Kč, pak náš
pan A vydělá 5 x více. Ty 2.000 jsou pro něj v celku zanedbatelná částka, o kterou se mu
zkrátí jeho měsíční výdaje. Protože se jedná o pojištění, bývá soukromý příspěvek na starobní
pojištění odsaditelný z daní. Takto náš pan A odsadí pěkných 50.000 *0,04*12=24.000 Kč,
Zatím co pan B může odsadit 10.000*0,04*12=4.800 Kč . Z uvedeného vyplývá, že příjmově
silnější sociální kasta je při soukromém připojištění daňově zvýhodněna.
Pro pana B při jeho příjmu 10.000 Kč/měs. je výdaj 400 Kč již bolestivý, vezmeme-li
v úvahu, že základní životní potřeby uhrazují jak A tak i B ve stejných cenách.
Jak spokojené bude stáří:
Těch 495,51 Kč po dvaceti letech je prostě směšná částka, vezmeme-li v úvahu, že náš pan B
musí odepsat měsíčně 400 Kč. Navíc dostane po 20-ti letech měsíčně prakticky stejně, než
kolik si musel každý měsíc „urvat od huby“. Navíc je základní kapitál pro něj nedotknutelný.
Jak dlouho si oba užijí ovoce svých úspor.
Předpokládejme, že u obou vznikne nárok na výplatu z fondu ve věku 65 let a oba se
dožijí 75-ti let. Podle statistického úřadu (1)má ročník narození 1990 naději na dožití muži
67,5 let, ženy 75,3 roku. Ročník 2005 pak muži 73, ženy 79 let
Pan                      ukládá 20 let                                  příjem 10 let
A                50.000*0,04=2.000 Kč,                      2.477,54 Kč/měs.
B                 10.000*0,04=  400 Kč                          495,51 Kč/měs.
Z uvedeného vyplývá, že statisticky bude každý 2 x tak dlouho platit, aby měl pouze
poloviční dobu užitek z úspor, které výrazně nepřevyšují vklady.
Aby docílili oba stavu, kdy budou dostávat měsíčně z fondu to co měsíčně ukládali, pak
pánové A a B se budou muset dožít 65+16,4=81,4 roků.
Teprve od tohoto věku se začne fond vyplácet, neboť souhrnný měsíční příjem bude větší, jak
souhrnné měsíční vklady. Z výše uvedené statistiky vyplývá, že se průměr narozených
v r. 2005 nedočká návratnosti svých vkladů.
Ušetřený kapitál do této úvahy nelze započítat, neboť je pro oba zdrojem úroků a je tudíž
nedotknutelný. Navíc , ač je to smutné, dostanou oba, jak A, tak i B na konci života „6 prken“
a takto celkový našetřený kapitál neuvidí nikdy.Ten zůstane bance, nebo pozůstalým podle
druhu smlouvy, kterou klient podepíše. V případě umístění do starobince pro nemohoucnost
v důsledku stáří bývají náklady na pobyt tak vysoké, že postižený bude muset „rozpustit“
druhý pilíř, aby uhradil cenu, kterou stanoví soukromý majitel. V tomto případě „vysaje“
úspory a výnosy z úroků privátní majitel starobince. Za tohoto stavu bude panu A stejně jak panu B zcela jedno, kolik má na kontě. Mnohdy to pro stařeckou demenci nebude ani vnímat.
Takže tak, či tak, za dvacet let našetřené peníze jsou na konci života jednoduše „fuč“.
Co si oba našetřili, téměř nikdy neuvidí.
Rizika.

Předčasný výběr hotovosti:
Pan B je na tom daleko hůře, než A:
V případě, že by základní kapitál vybral náš B třeba na opravu chalupy, spláče nad výdělkem,
neboť takto přijde o oněch směšných 495,51 Kč/měsíčně. Budou-li podmínky zrušení stejné
jak NSR, pak si banka strhne ze základní částky podstatný díl jako odškodnění za ušlý zisk.
Takže náš pan B nedostane zpět ani to, co do banky celkem vložil. To se ale A nemůže stát,
neboť při příjmu 50.000-2.000=48.000 Kč a daňových úlevách stále žije nad poměry, takže
dodatečnou potřebu peněz může krýt z dodatkových úspor. To pan B nemůže.
Výpadky vkladů  při dlouhodobé pracovní neschopnosti či výpovědi:
Pro oba bude ale nebezpečné, jestliže buď dlouhodobě onemocní, nebo budou dlouhodobě
nezaměstnaní. V obou případech nebudou moci pravidelně spořit ony 4% z platu.
V lepším případě budou schopni platit pouze zlomek původního příjmu.
V případě, že budou muset v rámci „zpružnění pracovního trhu“ přijat jakékoliv zaměstnání,
může se stát, že pan A se dostane ve stáří velmi rychle na úroveň B se všemi negativními
důsledky v podobě nízké výplaty z fondu. To se může lehce stát, neboť věkově mladší
zaměstnanec bude při ucházení se o místo akceptovat nižší mzdu. Pan podnikatel ušetří
mzdové náklady a pan A, či B budou vyhozeni na dlažbu, spláčou nad výdělkem a pořídí si na
stáří žebráckou hůl.
Zavádějící poradenská činnost:
Největší riziko nastává v rámci poradenské činnosti v procesu uzavření příslušné smlouvy.
Protože v České republice působí zahraniční banky, lze předpokládat, že tyto použijí stejné
praktiky jak je tomu na západě. Praxe je taková:
Poradci, kteří vysvětlují klientovi výhody jednotlivých fondů jsou dobře vyškolení odborníci,
pracující v „úkole“. To znamená, že výše jejich mzdy, či honoráře je závislá na počtu
uzavřených smluv. Tím vzniká mechanismus, kdy se tito lidé snaží veškerými triky přesvědčit
zákazníka, o výhodnosti produktu, který nabízejí.
Poradenská činnost je takto jednostranná. Klientovi jsou často zamlčována, zlehčována, nebo
zamlžena rizika ztrát. Vlastní tématika a detaily investičních produktů jsou pro neškoleného
zákazníka prostě nesrozumitelné. Úroveň poradenství bank líčí Financiel Times Deutschland
(2) takto: Citát:
„Většina lidí je v případě investičních produktů odkázána na pracovníka zastupujícího banku.
Jenže tito většinou neplní podle prověrky nadace Warentest jejich povinnosti. Mnohdy
dochází k porušení zákonů, přičemž je z jejich strany myšleno pouze na úspěšné uzavření
smlouvy.“
Z 21 prověřovaných bank dostalo podle tohoto článku 6 hodnocení nedostatečný a žádný
institut neuspěl se známkou dobrý. Prověrka byla provedena po zavedení nových předpisů
o poradenské činnosti na základě hromadných žalob podvedených klientů.
Jak může obyčejný klient nucený zákonem podepsat smlouvu ve které se zaváže pravidelně
desítky let platit 4% ze mzdy, jestliže jejímu obsahu profesně naprosto nerozumí a je přitom
druhou stranou tendenčně informován!

Rizika insolvence fondů:
Protože budou banky stát ve vzájemné ostré konkurenci, budou se muset dříve, či později
pouštět do stále rizikovějších spekulací, neboť budou lákat zákazníka vyšším procentem
zúročení a toto navýšení se budou snažit vyrovnat rizikovějšími spekulacemi.
Generelně platí pravidlo: Čím vyšší úroková sazba, tím vyšší je riziko ztráty.
Jestliže daný fond zkrachuje na konci naší dvacetileté lhůty, a stát bude garantovat vyplacení
vloženého kapitálu, pak dostane každý pouze to, co do fondu vložil.
A dostane na místo 743.260,84 pouze 480.000 Kč a B  na místo 148.652,17 pouze 96.000 Kč
Bude-li A investovat do otevřeného investičního fondu, může utrpět až 100%- tní ztrátu, jak
se to stalo v nynější krizi.
V případě totální bankovní krize, kdy zkrachují klíčové banky, jak ji známe dnes, bude muset
stát sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit bance celkem 24.000.000 Kč základních vkladů
ze státního rozpočtu. Jaká úsporná opatření se ale v takových situacích uplatní víme v nynější
krizi všichni.

Banka si ale ponechá celkový výdělek v podobě dvacetiletých úroků v celkové výši
13.163.042,6 Kč. Zajímavé je rozdělení mezi skupinou A a B.
Na skupině A vydělá banka díky krizi na úrocích 2.632.608,41 Kč (A-10 osob), ale na těch
chudých 10.530.433,65 Kč.(B-200 osob). Ti všichni ale zaplatí oněch 24 000.000 Kč dluhů,
na které si musí stát půjčit na mezinárodním kapitálovém trhu . K tomu přijdou jako
dodatkové náklady ještě úroky ze státních dluhopisů.(Irsko)
Jak na druhém pilíři vydělá banka:
Aby mohla banka vyplácet 4% úroku, musí celkový kapitál umístit na kapitálovém trhu
s vyšším zúročením. Protože banky a provozovatelé investičních fondů tají vlastní výnosy,
byly pro náš model použity rendity, které nabízejí svým zákazníkům samy fondy.(3) Tyto
údaje jsou realistické, protože banky obvykle zakládají investiční fondy ve formě dceřiných
společností za účelem snížení rizika spekulací.  Dole citovaný portál (3)uvádí následující
průměrné sazby:
vklad                 úrok     celkový roční vklad Kč    celk. kapitál po 20-ti letech Kč:
akcie                  12,00%        1.200.000                        96.838.482,64
penzijní fondy     7,40 %       1.200.000                        55.200.973,04
nemovitosti         5,65%        1.200.000                        44.919.549.55
Protože bude investiční fond rozkládat riziko ve formě uložení kapitálu do různých
forem(akcie, penzijní fondy, nemovitosti) lze s dobrým svědomím tvrdit, že bance naroste
vlastní kapitál v podobě průměru přibližně ve stejné výši, jak zaručený kapitál klientů A + B.
Zaručený kapitál klientů A+B  37.163.042,01
Výnos banky na konci období-po 20-ti letech v Kč:
Z investic do akcií                    96.838.482,64-37.163.042,01=59.675.440,63
Z investic do penz. Fondů         55.200.973,04-37.163.042,01= 8.037.931,03
Z investic do nemovitostí         44.919.549.55-37.163.042,01=  7.756.507,54
--------------------------------------------------------------------------------------------
Výnos v rozmezí činí 7.756.507,54 až 59.675.440,63 Kč= průměr asi 38.000.000 Kč.
Kdyby se kalouskova penze zestátnila:
Jestliže by byl zřízen státní investiční penzijní fond a hospodařil jak naše soukromá banka,
pak by disponoval po 20-ti letech přibližně 38.000.000 Kč základního kapitálu.
V tom případě by mohl vyplácet stejným dílem částku v rozmezí:
38.000.000*0,12=4.560.000 až 38.000.000*0,0565=2.147.000 Kč/rok
To odpovídá v našem modelu paritně (každému stejně) částce, která by se připočítala
jak A. tak i B v rozmezí 851,98 až 1.809,52 Kč/měsíc/hlavu(210 osob).
Celkový příjem ze státního fondu:
A:  2.477,54+851,98=3.329,52 až 2.477,54+1.809,52=4.287,06 Kč/měs.
B:     495,51+851,98=1.347,49 až    495,51+1.809,52=2.305,03 Kč/měs.
Z uvedeného je zřejmé, že by z daného systému státního penzijního investičního fondu
měli všichni užitek. To se týká zejména těch chudých, kteří svou prací vytvářejí bohatství těch
bohatých.
Zde je nutno si uvědomit, že státní investiční fond by kapitálově rostl neomezeně, pouze
s konjunkturálními výkyvy.
Závěr.
Druhý pilíř důchodové reformy je skutečně žebrácká hůl. Ti, kteří do fondu budou vkládat
měsíčně určitý procentuální obnos, tento při průměrném věku nedostanou ve formě
důchodového příplatku často ani zpět, nebo pouze s malým ziskem. Dotčeni jsou stejně jak ti
sociálně silní, tak i ti sociálně slabí. Ti jsou postiženi zvlášť, neboť „zpružněním pracovního
trhu“ jim bude klesat reálná mzda za relativně vysoké pravděpodobnosti nezaměstnanosti, při
prakticky nulové finanční rezervě. Takže nebudou moci pravidelně šetřit 4% vlastní mzdy.
Katastrofální bude situace dlouhodobě nezaměstnaných a trvale invalidních. Tato skupina
nemůže vzhledem k příjmům takovéto spoření ani založit.
Zato velmi výnosným lichvářským kšeftem je tato reforma pro finanční instituce .
Těm poroste vlastní kapitál neomezeně až do dalšího totálního krachu , což lehce ustojí díky
státní garancí úhrady ztrát, jak to zažíváme dnes .
Chystaná reforma výrazně rozšíří sociální rozdíly. Kalouskův důchod je totálním zrušením
sociálního tržního hospodářství. Jako důsledek je změna sociální závisti v sociální nenávist se
všemi zničujícími důsledky. První náznaky můžeme vidět při demonstracích v Řecku ,
Španělsku a v neposlední řadě i ve Francii.
V posledních volbách si voliči skutečně zvolili sociální temno(4)

(1)http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek(2) http://www.ftd.de/unternehmen/finanzdienstleister/:verheerende-studie-warentest-ohrfeige-fuer-bankberatung/50146603.html(3)http://verbraucherschutz.wtal.de/fonds-renditetabellen.htm#Teil_2(4) http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/141927/A-volic-rekl-budiz-temno.html