Zestátnění soukromých penzijních fondů v Maďarsku není nic jiného, než ochrana vlastníchobčanů před nebezpečím budoucí chudoby ve stáří. Tomu napovídá i současná zkušenost v SRN.(1)
Úporná snaha vlád v EU zachránit obřími vklady prakticky insolventní , většinou soukromé
banky před definitivním krachem má příčinu ve skutečnosti, že tyto prospekulovaly
i penzijními fondy. Takže žádné žití nad poměry, ale bezohledná spekulace v podmínkách
kapitalismu volné soutěže. Kdyby za těchto okolností došlo k bankrotu bank, museli by
všichni, kteří se soukromě připojistili buď pracovat do smrti, nebo živořit ze státní podpory,
což by vedlo k drastickému nárůstu mandatorních výdajů a tím i k nárůstu zadlužení
ekonomik. To se také částečně stalo v dnešní bankovní krizi , kdy zkrachovaly invetiční fondy
některých bank.Celá řada lidí v západní Evropě přišla o své vklady, takže nemají buď
z čeho žít, nebo jsou odkázáni na sociální podporu.
Katastrofální zadlužení členských států EU není nic jiného, než dosud nevídaná subvence
jejich obyvatel soukromému kapitálu, který žalostně zkrachoval.
Jako smutný příklad slouží Irsko, až do bankovní krize středisko neoliberálního
spekulativního bankovnictví. Následky neoliberální politiky irské vlády jsou pro obyvatelstvo
přímo katastrofální:(2)
Ztráta penzijního fondu ve výši 17,5 miliard €
Vyhazov pro 25 000 osob ve veřejném správním sektoru.
Škrty v obl. Sociálních výdajů 2,8 miliard €
Zvýšení daní z příjmu obyvatelstva : 1,9 miliard €
Zvýšení daně z přidané hodnoty : od r. 2013 na 22% o rok později na 24%.
Snížení minimální mzdy z 8,65 na 7,65€/hod.
Zavedení poplatků na studium 2000 €/rok
Důchody státních zaměstnanců klesnou v závislosti na příjmu (12 000 €/rok) o 6 až 12%.
Co však zůstalo nedotčeno, jsou daně z příjmu právnických osob ve výši 12,5 %.
Pro srovnání je daňová sazba v SRN 28%. Na daňovém dumpinku v EU vydělaly kapitálové
společnosti odhadem až 100 miliard €
Protože se finanční krize opakují v poslední době celkem pravidelně, byť by ne vždy ve
stejném rozsahu, lze očekávat téměř s jistotou, že k podobným krizím dojde i v budoucnu.
Je zcela nelogické, jestliže západní státy, Českou republiku nevyjímaje, nutí vlastní občany
vytvářet kapitálový základ vlastních příjmů ve formě soukromého důchodového připojištění,
přesvědčují vlastní občany o výhodnosti takové praxe, ale samy toto z ideologických
důvodů tvrdošíjně odmítají. Jestliže internetový portál iHNned.cz (3)uvedl ve svém přehledu
zisků privátních penzijních fondů celkovou částku 3.633 000 000 Kč, pak je to částka,
která nutně musí ve státním penzijním systému chybět. V opačném v případě, kdyby tento
fond byl státní, disponoval by zmíněnou částkou v plné výši.
Obyvatelstvo svým připojištěním objektivně vytváří vysoce ziskový základní kapitálový sokl
soukromým finančním institucím, potažmo jejich akcionářům. To je pravý důvod, proč nutí
vláda ČR spolu s ostatními vládami EU své občany k soukromému důchodovému připojištění.
Základní cíl je zvyšovat kapitál soukromých bank. Tato „matematika“ je velmi jednoduchá:
Více bankovního kapitálu,- větší množství investičního kapitálu,- větší zisky soukromých
akcionářů. Vyplácení důchodů nepřichází desítky let v úvahu, neboť se toto opatření týká
mladých lidí, kteří „mají do důchodu ještě daleko“. Takže pravidelně platí v bláhové naději,
že za 20, či 30 let něco dostanou. Problém je v tom, že uzavírají soukromé smlouvy se
soukromými finančními institucemi. Do těchto smluv v případě vymáhání závazků za strany
klienta stát ani zasáhnout nemůže. Zásah státu do tohoto systému NERV zásadně
nedoporučuje. Nastává tak situace, kdy obyčejný občan stojí sám proti vysoce
specializovaným právním zástupcům bank a pojišťoven. Jak snadné bude prosadit u soudu
vlastní práva si dovede každý představit.
Jestliže se pohybují náklady na státní důchodové systémy kolem 1,2 %, jsou náklady
soukromého připojištění ve výši až 6% nesrovnatelně vyšší.
Z těchto důvodů je pro pojištěnce výhodnější státní pojištění. Soukromé připojištění je tudíž
pro pojištěnce právně nejisté, nákladově nevýhodné. Jestliže stát bude ještě podporovat toto
soukromé připojištění formou státních příspěvků, pak se jedná o dotace soukromým
penzijním fondům, čili státní dotace soukromému finančnímu kapitálu. Tato mandatorní
složka výdajů státního rozpočtu se samozřejmě rozšiřuje na úkor ostatních výdajů.
Shrnutí:
Občan je nucen formou připojištění vytvářet masu kapitálu, která je použita na tvorbu
privátních investičních fondů a slouží jejich správcům jako základní spekulativní kapitál.
Podle údajů internetového portálu Novinky. cz (4) má “přitéci” v příštích letech soukromým
penzijním fondům v České republice minimálně 1 bilion Kč. Obyvatelé ČR tak přijdou nejen
o možnost investovat produktivně ve vlastním státě, ale i o velkou část výnosů z onoho
kapitálu. Jestliže by onen 1 bilion Kč byl uložen do státního penzijního fondu a prostředky
z něj byly produktivně investovány s 3%- ntím zúročením, pak by státní penzijní fond
disponoval příjmy ve výši 30.000.000.000 Kč/rok. Tato částka by musela nutě narůstat, neboť
státní investice, byď by jen částečné, vyvolaly vyšší zaměstnanost, nárůst mezd, což by se
projevilo i ve formě vyšších vkladů do státního penzijního fondu za současného poklesu
mandatorních výdajů státu(Nižší objem podpor v nezaměstnanosti.) V případě, že zůstanou
penzijní fondy v soukromých rukou, hrozí reálné nebezpečí, že budou vlivem chybných
spekulací zničeny. Rovněž hrozí reálné nebezpečí jejich zavření v případě až nastane situace,
kdy budou správcové fondů nuceni začít masově vyplácet důchody. Důvodem může být
nedostatečná rendita vloženého kapitálu, nebo jeho nízká masa.
Je tudíž zcela nesmyslné, jestliže státy EU, Českou republiku nevyjímaje, dosud nezaložily
odpovídající státní penzijní fond. O státním investičním fondu ani nemluvě.
Založení jednotného státního fondu má tu velkou přednost, že se v něm shromáždí velké
množství investičních prostředků, čímž vzroste jeho účinnost a stabilita. Soustava
roztříštěných soukromých fondů znamená nízký kapitál, při stejném zúročení nízké příjmy
a vlivem omezené masy kapitálu zvýšené riziko ztrát.
Je rozdíl, jestliže stát investuje na příklad 1 bilion =1000 miliard Kč do různých
produktivních investic a dluhopisů, oproti 1 miliardě Kč., kterou mohou investovat jednotlivé
banky.
Prohlašování politiků, že občan formou soukromého důchodového pojištění převezme vlastní
odpovědnost je jednoduše nesmysl. Občan se pouze smluvně zaváže platit. Odpovědnost jak,
kde a s jakým rizikem se s penězi naloží spočívá v odpovědnosti vedení fondu vůči
investorovi. Tím je prakticky vždy banka, se kterou má klient příslušnou smlouvu.
Praxe vyčlenit fondy má za cíl zbavit se ze strany banky odpovědnosti za eventuální ztráty.
O historických důvodech dát přednost státním penzijním fondům před soukromými jsem se
zmínil již dříve.(5)
(1)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/154564/Kdyz-to-jde-v-Nemecku-tak-to-pujde-i-v-Cechach.html#t2(2) http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/0,1518,730968,00.html(3)http://finweb.ihned.cz/c1-48310700-vynosy-penzijnich-fondu-budou-vyssi-nez-loni-a-prekonaji-inflaci(4) http://www.novinky.cz/ekonomika/218097-s-duchodovou-reformou-pritecou-do-penzijnich-fondu-biliony.html(5)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/153557/Jak-spokojene-stari-budou-mit-nase-deti.html#t2
