Fedrování a opatrování chudých.V této kapitole se pan Sedláček pokouší čtenáři vysvětlit, že sociální rozdíly ve společnosti jsou hybnou silou jejího rozvoje a musí být tudíž zachovány. Zde se ovšem nezmiňuje, o jaký rozvoj se vlastně jedná, zda o technický, či společenský rozvoj
Srovnáme-li předchozí kapitoly
se skutečností, pak zjistíme, že společnost neoliberálního typu se od dob minulých liší jen
minimálně. Problematika způsobu tvorby a rozdělení vytvořeného bohatství se nepohnula ani
o milimetr. Jedna vrstva společnosti ve snaze maximalizovat vlastní prospěch bezohledně zneužívá
vlastní postavení ve společnosti na úkor ostatních.
Dále je vysoce markantní, že pan Sedláček ve své knize „mává" Biblí, jedno jaké církve horlivěji,
než leckterý církevní kazatel. V této kapitole se opírá o Jana Ámose Komenského.
Než přikročíme k výrokům Komenského, bude zajisté zajímavé podívat se na některá historická
fakta, vypovídající o životních podmínkách chudých vrstev společnosti v období obsahujícím
středověk až po konec Třicetileté války.
Od r. 1066 do roku 1651 bylo svedeno v Evropě, vč. invaze evropských. států do cizích zemí
celkem 116 válečných konfliktů. Některé trvaly krátce, některé trvaly celá desetiletí. Války vedla
církev, panovníci a šlechta, válečné břemeno nesli prostí lidé. Nebyla to pouze ztráta majetku,
která doléhala na lid, bylo to především břemeno daní a dávek,
které panovník a šlechta, církev nevyjímaje, tvrdě vymáhali na splacení svých dluhů a hýřivého
života.
Prostí lidé nenesli pouze válečné břemeno, spláceli i dluhy svých pánů.
Detailní pohled umožňuje pan Hora-Hořejš: „Nejrůznější formy kořistění se tu znásobovaly tím,
že plody lidské práce mizely hned dvěma řečišti: jednak k panovníkovi, současně však
i nadřízeným církevním úřadům." (Toulky českou minulostí díl II.)
Lidé, kteří vytvářeli vlastní prací bohatství jiných měli zcela konkrétní představu o společenském
dobru a zlu.
Jako dobro považovali zcela jednoznačně sociální rovnost, odstranění ziskuchtivosti bohatých,
spolu se zespolečenštěním výrobních prostředků. V tehdejších dobách to byla půda.
To se projevovalo v četných povstáních a rebeliích v celé tehdejší Evropě:
Anglie
Richard II. (1367-1400)
1381 rolnické povstání: Důvodem bylo uvalení vysoké daně z hlavy ve výši 1 šilink/rok.
„Mzdy byly na přetíženém trhu práce nízké a omezovaly koupěschopnost stejně tak
kvalifikovaných jako nekvalifikovaných pracovníků: tesař vydělával 3 pence/den(bez jídla),
dělník 1 až 1,5 pence"
(Dějiny Británie Kenneth O. Morgan a kol. Vydané Nakladatelstvím Lidové noviny)
Ve východní Anglii došlo k násilnostem vůči výběrčím daní a soudcům, kteří se pokoušeli
výběr daní prosadit. Nepokoje přerostly v rebelii, ke které se přidali i obyvatelé menších
měst a Londýna. Důvodem byla dlouhotrvající válka, epidemie a všeobecně nepřátelský poměr
k církvi. Povstalci dobyli Londýn, vyrabovali sídla královských ministrů a vyplenili Tower.
Při jednání s králem vznesli povstalci následující požadavky:
Odstranění nevolnictví, zrušení šlechtických panství, rovný podíl všech na správě panství,
odstranění pracovního zákona, reformu církve a volné právo honitby(lovu).
V 16. století za vlády Jindřicha VIII. (1491 -1547) přesahovala nabídka pracovních sil daleko
jejich poptávku. Z toho důvodu poklesly mzdy a tím i životní úroveň obyvatelstva tehdejší Anglie.
„ Muži(i ženy) byli ochotni pracovat za denní odměnu jen o málo vyšší ,než stačila na stravu;
tělesně schopní lidé , mezi nimiž bylo mnoho rolníků, které z půdy vytlačilo zvyšující se pachtovné
nebo ohrazování obecných pastvin táhli ve vlnách za prací do měst.
„... kdežto reálné mzdy se v r. 1597 propadly hlouběji, než tomu bylo v kterékoli jiné době
mezi lety 1260 a 1950. Pod hranici existenčního minima tehdy poklesly snad dvě pětiny
obyvatelstva (40%): v horských oblastech Cumbrie nabyla podvýživa takových rozměrů,
že přerostla v hladovění, nemoci se šířily bez překážek, vzrostl počet ohlášených zločinů..."
(Dějiny Británie Kenneth O. Morgan a kol. Vydané Nakladatelstvím Lidové noviny)
Sociální poměry v Anglii byly natolik neutěšené že daly podnět vzniku utopickému románu
Utopia. Autorem byl všeobecně známý Thomas More (1478-1535) Román vzbudil
v tehdejším světě velký ohlas.
I v tomto románu je obsažena idea sociální rovnosti a beztřídní společnosti. Srovnáme-li líčení
společenských a sociálních poměrů s požadavky vzbouřenců z r. 1381, pak snadno zjistíme.
že se jedná o to samé- sociálně spravedlivou společnost.
Francie: Povstání Jaques Bonhomme r. 1358
Stoletá válka, morové epidemie a pokles práceschopného obyvatelstva spolu s vysokou
Inflací byly příčinou povstání venkovského i městského obyvatelstva. Po počátečních
úspěších bylo povstání brutálně potlačeno.
„Povstalci neměli vlastní program. Šlo jim pouze o odplatu za učiněná příkoří:
Prameny uvádějí: „celé krveprolití všechna nepřízeň osudu které vyvolalo hněv byl pouze
odrazem toho, co museli lidé na venkově strpět. Nyní bylo na šlechtě která měla pocítit,
jaký je to pocit jestliže je člověk před očima vlastní rodiny nabodnut na kopí, kdy ženy
a děti jsou povražděny a hoří domy. Dávno již ztratila tehdejší vládnoucí třída nárok na vládu.
Chránit vlastní lid nemohla a sama pracovat nechtěla".
Povstání bylo potlačeno. Při vyšetřování povstalci vypovídali: „Dělali jsme pouze to, co jsme
viděli a co nám bylo dříve učiněno".
Vůdce povstání Gulliaume Calle nam říkal: „Ono to jde i bez šlechty".
Nedaleko Clermont nechal král Navarrský více jak 3000 vesničanů oběsit. Následnými
represáliemi byla celá území zdevastována, sklizeň zničena a tisíce na povstání nezúčastněných
venkovanů bylo šlechtou povražděno. Celkové ztráty se odhadují na 20 000.
(převzato z http://www.bauernkriege.de/Jacquerie.html
Německo:
Wikipedia.de uvádí pod heslem Bauernkriege následující přehled:
(1437-38) Povstání sedláků v Sedmihradsku pod vedením Antal Budai Hagy.
1476 nepokoje v souvislosti s upálením Hanse Böhma
1478 Povstání v Korutanech pod vedením Petra Wunderlicha
1493-1517 Povstání hnutí Bundschuh
1514 Povstání sedláků v Maďarsku pod vedením Güörgy Dozsa
1514 Povstání sedláků známe pod názvem Armer Konrád
1478,1515,1525 Povstání sedláků v dnešním Slovinsku
1524-1526 Německá Selská Válka: zachvátila jižní Německo, Švýcarsko, Rakousko
1525 Pfalcká selská válka
1572-1573 Chorvatsko-Slovinské selské povstání , které vedl Matija Gubec
1595-1597 Druhá hornorakouská selská válka
1626 Hornorakouská selská válka
1632 Dolnorakouská selská povstání
1653 Švýcarská selská válka.
Hans Böhm (1458-1476) Potomek českých emigrantů, kteří uprchli z Čech v době husitských
válek a usadili se v okolí Wűrzburgu. Jako zcela nemajetný se živil jako pastýř a bubeník.
Díky jeho výřečnosti počal kázat.
- Ziskuchtivosti šlechty a vysokého kléru hrozí brzký konec prostřednictvím hrozného
božího soudu
- Každý má svou prací zajišťovat vlastní živobytí a s ostatními se o výsledky vlastní práce
bratrsky dělit.
- Stavovské rozdíly mají být odstraněny, dávky a robotní povinnosti musí být odstraněny.
- Soukromé a vrchnostenské vlastnictví polí, luk, pastvin, lesů a vod musí být převeden do
obecného vlastnictví.
Jeho kázání v Niklashausenu měla takový ohlas, že dokázal v jeden den shromáždit
až 40 000 poutníků. Pro srovnání mělo město Wűrzburg, sídlo arcibiskupa pouze 5000 obyvatel.
Lidé se scházeli prakticky z celého Německa.
Hans Böhm byl zatčen a 19.června 1476 jako kacíř upálen .
Hnutí Bundschuh:
Povstání sedláků v jihozápadním Německu (1493 - 1517) drobné rebelie venkovského obyvatelstva.
Hybnou silou byl Joß Fritz. Jako příčina se uvádí svévole šlechty a kléru.
Byly sepsány následující požadavky:
Žádný jiný pán mimo císaře, Boha a papeže.
Žádný jiný soud než v místě bydliště
Církevní soudy pouze v rámci církve
Jestliže úroky dosáhnou výši úvěru, je dlužník bez dluhů
Lov ryb, ptáků, dřevo, les a pastvina mají být volně používány
Každý duchovní může mít pouze jeden příjem z církevního úřadu(prebenda)
Rozdání přebytečného církevního majetku chudým, část do vojenské pokladny.
Zbytečné daně a cla budou zrušeny.
Věčný mír v křesťanském světě, kdo chce válčit, ať válčí s pohany.
Členové hnutí Bundschuh jsou chráněni, protivníci potrestáni.
Během 1493 - 1517 došlo k četným rebeliím na různých místech, tyto byly brutálně potlačeny,
vůdcové sťati, čtvrceni a jejich tělesné pozůstatky byly rozvěšeny na okraji cest.
( v Unterfrombach celkem 110 lidí.)
Čechy
Detailní pohled do poměrů tehdejší doby dává kniha „ Hora-Hořejš Toulky českou
minulostí, dil II."
„Živou legendou se stal Ludvík Kojata, farář z Podskalí. Zpráva o něm říká:
I on měl svou kuběnu, která bydlila na Vyšehradě. Mimo to však zřídil v domě svém proti
škole sv. Apolináře hampejz veřejný, ve kterém choval někdy čtyři, jindy šest i osm nevěstek
ku kterým byl obecný přístup.
Také byl hráčem náruživým v kostky. Chodíval je hráti na Starém Městě do domu
Hensla Glasera a Markéty Pletrové, býval někdy obehrán o všechen oděv svůj a navrátil se
tehdy často, ovšem času nočního, nahý až do domu souložnice své..."
Jan Hus : 1370-1415
Osud a život Jana Husa a následné husitské války jsou v Čechách dostatečně známy.
Proto jen pro úplnost: Hus požadoval po kléru upřímný, zbožný život s cílem sloužit věřícím.
Kritizoval bezbožný život duchovních, kteří dávali přednost ziskuchtivosti a pokrytectví,
čímž znevážili celou církev.
„na místo pomoci lidu, olupují ho, namísto jej bránit utlačují jej krutěji, než světská vrchnost."
(tamtéž)
Itálie:
Povstání ve Florencii r 1378.
Toto povstání je známo pod jménem Ciompi. Florentští dělníci neměli občanská práva města
a nesměli se organizovat do cechů. Byli organizováni podle povolání. Jejich tíživá sociální situace
vyústila ve všeobecné povstání. Povstalci si vynutili na krátký čas politickou rovnoprávnost s cechy.
Povstání bylo ale brzy potlačeno a práva povstalců zrušena. Na potlačení povstání měli aktivní
účast i Medicejové.
Girolamo Savonarola (1452-1498)
Dominikánský mnich, odsuzoval katastrofální poměry v církvi. Zorganizoval skupiny mládeže ve
Florencii, kteří dohlíželi na dodržování přísných mravů. Byly shromažďovány spisy antických
autorů, pornografické obrazy, šperky, kosmetika, hrací karty, umělecký nábytek a výstřední
šatstvo. Tyto předměty byly na náměstí veřejně spáleny. Kvůli nekompromisní kritice církve byla
na Savonarolu uvalena klatba, byl exkomunikován.
V r. 1498 byl zatčen, mučením donucen k přiznání a posléze veřejně oběšen a jeho tělo bylo
následně spáleno. Velký obdivovatel Savonaroly byl Martin Luther.
(volně zpracováno podle Wikipedia.de)
Ve všech těchto povstáních a válkách byly požadavky vzbouřenců, jak uvedeno výše prakticky
všude stejné. Šlo o svobodu jednotlivce, odstranění sociální nerovnosti, zespolečenštění kapitálu,
v tehdejší době vlastnictví půdy, odstranění nesmyslně vysokých daní a dávek, omezení církevního
majetku jakož i o bezohledné prosazování vlastních zájmů kléru a šlechty.
Lutherova kritika církevních praktik nakonec vedla ke vzniku protestantské církve, což vedlo k
vypuknutí Třicetileté války v letech 1618 bis 1648. Podle dnešních údajů zahynulo během války
na území Německé Říše ze 17 milionů tři až čtyři miliony, většinou na následky bezuzdného vraždění,
loupení a následných epidemií. Zpustošení na území Čech bylo stejné. (asi ¼ obyvatelstva).
Hora-Hořejš uvádí v knize Toulky českou minulostí díl IV.:
„ Divokosti a surovosti přibývá, divoši, navrátivše se ku prvotnímu stavu , žijí v lesích a jejich řeč
přestává na několika zvucích..."
Toto je pouze telegrafický výčet důsledků maximalizace vlastního prospěchu v tehdejší době.
Vrcholem cynizmu je, jestliže autor knihy Ekonomie dobra a zla cituje A. Komenského, učitele
národů a očitého svědka třicetileté války takto:
„Bohatí si stěžují, že za svoji chudobu si mohou chudí sami. Poněvadž obyčejně na nouzi vlastní
vinou přicházejí skrze žrádla, hodování, hry, zahálky a nerozšafnosti... jsme -li my tedy, milý Pane
povinni krmit cizí lenost a fedrovati ty, kterýchž ty sám fedrovati nechceš?" Autor dále dodává:
„Pomoc bohatých chudým (solidarita) snižuje motivaci. „
Dále cituje Komenského:" poněvadž takovým lidem čím více se činí, tím více v lenost a utrácení
toho.. a naše jim pomáhání není nic jiného než jejich lenost posilování."(str. 132).
Za sociální cynismus J. A. Komenského a autora knihy se nemusí stydět žádný moderní
neoliberální politik dnešní doby, neboť jejich argumentace je na základě jejich společenského
postavení stejná:
Všichni totiž jedli a dodnes jedí chléb těch, kteří pracují, ale sami zpívají píseň těch, kteří jako
oni samí žijí z práce jiných. A to je to pravé zlo v ekonomice.
