Dobro a zlo v ekonomii, díl III.

Antičtí klasikové a „ekonom Epikuros."Autor, pan Tomáš Sedláček používá v této kapitole následující citáty:Filosofická čítanka: „Zdrojem Epikurovy etiky je sobeckost, prostředkem vypočítavost. Vyšších nesobeckých pohnutek Epikuros neuznává..." A Smith: „Epikurejci kladli rovnítko mezi dobrotu

a užitek- moralita činu ležela pouze a výhradně v tom, jak se jim snížil, nebo zvýšil osobní prospěch."
Dále autor knihy uvádí:" Zdroj Epikurovy etiky tvoří egoismus, prozíravost, kalkul a vypočítavost.
I tyto principy (principy, na nichž stojí moderní ekonomie) mají dle hedonistů své vyjímky.
Princip egoismu například neplatí v případě přátelství,...." „Pro epikurejce se ovšem morální omezení
zcela vytrácí a moralita se de facto implicitně zpracovává do užitkových křivek."
Podívejme se na skutečnost:
Epikuros, řecký filosof žil v letech -342 až -270 v době obecné krize řeckých městských států (polis).
Zanechal po sobě množství spisů, které se ale prakticky nedochovaly. Zato se dochovala celá řada
odkazů z dob jeho současníků a následovníků.
Nejčastěji citovaný je dopis adresovaný Menoikeovi, jak jej uvádí v Epikurově biografii Diogenes Laeritios,
uvedený v knize Učení slavných filosofů z r. 220 n. l:
„ Jestliže tedy tvrdíme, že slast má být životním cílem, tak nemíníme slasti zpustlíků a pouhé požívání,
jak někteří z neznalosti, a protože s námi nesouhlasí, nebo nám nerozumí, míní, nýbrž my rozumíme pod
tímto pojmem nepociťovat ani bolest v těle ani neklid duše. Tedy ne pijatiky, nepřestávající hýření a ne
požitky plynoucí z chlapců a z žen, z ryb a všeho ostatního co bohatě prostřený stůl nabízí, vytváří slastný
život, nýbrž střízlivé uvážení, které příčiny pro přijetí, nebo odmítnutí zkoumá a uvažování , které planá
mínění zahání, z kterých ta nejhorší zmatení duše vyvstávají."
Stejně tak charakterizuje Epikurovo pojetí hedonismu Encyklopedie antiky, vydaná nakladatelstvím
Akademia: „Epikurova etika navazuje na kyrénskou školu, je individualistická, východiskem jeho úvah
je „lidský atom", pro nějž chtěl nalézt duševní klid v tehdejším rozbouřeném světě. Za nejvyšší hodnotu
pokládá Epikuros „slast"(hedoné). Nemyslí tím „rozkoše prostopášníků", nýbrž takový stav,"kdy
člověk necítí bolest v těle ani neklid v duši".
To platí přiměřeně i pro Aristippa z Kyreny, který žil v letech -435 až -355., zakladatele hedonské školy,
Která měla silný vliv na Epikura.
Takže nic jiného než nekvalifikované matení pojmů a dějin filozofie. Ono totiž užitek a slast spolu sice
souvisí, ale zdaleka nejsou jednoduše zaměnitelné. Jestliže dáme žebrákovi 100 Kč, pak máme dobrý
pocit, pociťujeme něco jako slast z dobrého činu, ale v žádném případě nedocílíme vlastní užitek či
majetkový prospěch.(Vydali jsme stovku, aniž jsme za to něco kromě „děkuji"¨dostali.).
Jestli docílíme v tomto případě vlastní užitek, pak je nemateriální povahy, pramenící ze slasti někomu
pomoci.
Epikuros, panu Sedláčkovi tolik sympaticý filozof, byl poměry v městských státech natolik znechucen,
že jádro jeho filozofie je morální etika člověka, vědomě se stranícího veřejně-politické činnosti ve státě.
Stejně tak Adam Smith naivně věřil, že Egocentrismus spolu z mravním kodexem střízlivého egoismu
vede automaticky k dokonalé společnosti.

Kapitola Platon: O askezi a komunismu.
Platon -428 až-348, řecký filozof, žák Sokratův.
Autor hned v úvodu uvádí: „Platon i Sokrates si navzdory své velikosti vykoledovali mnoho kritiky
za hospodářsko - politické učení, které se jim přisuzuje. V řadě ohledů se jejich dědictví stalo inspirací
leckterým utopickým myslitelům a koneckonců i komunismu".
Co autor zamlčel je skutečnost, že Platon na sklonku svého života zrevidoval své stěžejní dílo Politea.
Jeho konečná představa o ideálním státu je obsažena v jeho posledním díle Nomoi (zákony).
Zde je autor velice přesný a v ekonomice a právu nadčasový.
Dějiny ekonomických učení mají jejich počátek v Platonovi a ne v merkantilismu, jak se dnes všeobecně
tvrdí. Celou Nomoi je možno si přečíst v krásné starobylé němčině na
http://www.opera-platonis.de/Nomoi.html .
Několik příkladů:
Pátá kniha:
Sociální stát:
Musí se, jak míním, ve státě, pakli se chce zabránit té největší nemoci kterou je vzpoura, povstání nebo
Správněji nazváno rozštěpení, jestliže se zamezí stavu, ve kterém část občanů žije v tíživé chudobě,
zatím co druhá část žije v bohatství, protože jedno vytváří to druhé. Tak musí zákonodárce každému
z obou určit hranici.
(Dnes je to minimální mzda a omezení příjmů vrcholného managementu)

Daně:
Jestliže někdo má ještě více majetku, má takto tento přebytek, jedno jestli jej získal nálezem, darem,
nebo podnikem nebo za jiných šťastných okolností, odevzdat do pokladu státu, nebo obětovat
ochranným bohům.

Neschopná státní správa, 6. kniha:
Každému je jasné, že tak důležitá věc, jako je kniha zákonů přesto dobře fungujícímu státu z jeho
dobrých zákonů žádný užitek nepřinese, jestliže je jejím použitím pověřen nešikovný úřad.
V tomto případě se stát vystavuje nejen všeobecnému posměchu, ale sám utrpí velkou škodu
a neprospěch, které z těchto dobrých zákonů vyvstanou...

Osmá kniha:
Zacházení s pracovními silami.
Tak velice se liší různí lidé v jejich náhledech na otroky. Tak jedni přičítají všemu, co se nazývá
otrok nic dobrého, a zacházejí s jejich sloužícími jako s dobytkem pomocí bodce a biče a tímto
je dělají ještě divočejšími a zotročují takto duše jejich čeledi ne pouze třikrát, ale desetkrát.
Jiní ale, konají přesně obráceně.
( V posledních letech prudce stoupá v EU počet duševních onemocnění z přepracovanosti)

Nedotknutelnost soukromého vlastnictví.
Žádný nepohne hraničním kamenem ani vlastním, ani sousedovým...

Zákaz práce dětí.
...uvažuji, jak mám udělit takovému státu radu, ve kterém mladí lidé obojího pohlaví nemají být
Pouze ¨dobře živeni, nýbrž i osvobozeni od těžké a otrocké práce, která ponejvíce tlumí jejich
smyslovost.
(Podle údajů UNICEF pracuje v současné době ve světě 158 milionů dětí,(každé šesté) ve
věku 6-14 let. z toho 8,4 milionů z donucení, v otroctví za účelem splacení dluhů, vojáci,
milion dětí v prostituci.
Zákaz prodeje dlužníka do otroctví byl v Římě zrušen r. -326., dnes píšeme rok 2009.)

Polní pych:
Hrušky, jablka, granátová jablka a podobné ovoce potajmu vzíti není žádná škoda, kdo
se ale nechá chytit, toho je dovoleno, jestliže je mladší 30-ti let bitím, ale bez zranění vyhnat.

Princip střetu zájmů:
... Občan má za úkol vykonávat činnost, která vyžaduje rozmanité vědomosti a činnosti ,
totiž vytvářet a udržovat, zachovávat pořádek ve státě, činnost, kterou nelze vydonávat jako
vedlejší zaměstnání.
(Viz naši politici..)

Desátá kniha:
Loupež:
Nikdo nesmí něco z cizího majetku odnést, nebo odvézt , nebo něco z věcí souseda použít,
jestliže k tomu nedostal předchozího povolení majitele.

Ochrana soukromého majetku:
Co je mé, nemá také, pokud je to možné, nikdo dotknout, neřkuli byď by i tu nejmenší část
z toho z místa pohnout, aniž by si předem vyžádal mé povolení. Stejně se musím i já z mé strany
chovat k majeteku jiných, chci-li se řídit zdravým rozumem.
Tamtéž :.. co jsi neodložil, nesmíš také vzít...
.. jestliže někdo něco z jeho vlastnictví úmyslně, nebo proti vlastní vůli někde zanechal, má to
každý, kdo to najde ponechat v klidu ležet...

Omezení reklamy:
Žádný prodavač nesmí vlastní zboží vychvalovat a ještě méně na jakost zboží přísahat.
Neuposlechne-li tento zákon, má každý občan, který toto zjistí , není-li mladší třiceti let
a bez ohledu na to kdo to je, povinnost, onoho pro jeho zapřisahání tělesně potrestat.

Ručení za vady:
Jestliže někdo předá zboží oproti platbě nejméně 50 Drachem je vázán minimálně k
desetidennímu pobytu ve městě a musí zákazníkovi oznámit místo pobytu, neboť často
bývá napadena právoplatnost takovýchto nákupů a může být takto vyžadováno vrácení peněz .

Napodobení a falšování:
Kdo peníze, nebo dobytek, nebo neživé předměty prodává, nebo směňuje, pro toho musí
platit zákon, že zfalšované, napodobené nesmí ani dát, ani vzít.
(Piraterie všeho druhu)

Platonova neviditelná ruka.
Vše, co patří k maloobchodu nevzniklo ve své vlastní přirozené povaze státům škodit, nýbrž
slouží k veskrze užitečným účelům. Jak jinak by měl každý vyvíjet blahodárný účinek, který
k tomu přispívá, že nepřiměřené a nerovné bohatství, ať už se sestává z jakýchkoliv věcí bude
stejné a přiměřené. A my nemůžeme popřít, že za to vděčíme moci peněz, a že toto je jmenovitě
vlastní povolání obchodníka. Ale i námezdní dělník, hospodský, a všechna více, či méně čestná
řemesla působí za tím účelem, aby každému bylo ulehčeno(umožněno) uspokojení jeho nutných
pořeb a bylo takto dosaženo vyrovnání statků.
Proč přece ale tato řemesla platí jako nečestná a co jim přineslo tuto špatnou pověst musíme ještě
zkoumat, abychom tento špatný stav věci mohli, i když ne zcela, tak alespoň částečně naším
zákonodárstvím odstranit, což jedlouhodobý úkol, který vyžaduje nemalou zručnost.
....je málo lidí, kterým se dostalo úplné výchovy, kteří jsou v stavu, jakmile dokázali jejich živé
potřeby a tužby na uměřenou míru omezit a jakmile se jim nabídne příležitost hromadit majetek
střízlivě upřednostnit střídmý majetek tomu bohatému. Velké množství lidí jedná převážně naopak
jiným způsobem. Jsou bezuzdní v jejich potřebách, a jestliže se jim naskýtá umírněný zisk, tak
zvyšují jejich ziskuchtivost až k nenasytnosti. Toto je důvod, proč velko-a maloobchod a
pohostinství a všeobecně všechny druhy výdělečné činnosti jsou opovrženíhodné a mají špatnou
pověst.

Dále: Nuže, ono existuje jedno velmi správné a staré pravidlo, které říká, že je těžké odstranit dvě zla,
a to ke všemu protikladně působící. Stejně jak v případě nemocí, jakož i v případě jiných věcí,
leží tento problém i před námi:
Totiž vésti současně boj proti bohatství a chudobě, kdy to jedno kazí hojností charakter lidí a ty
druhé svádí útrapami k nestoudnosti, cynismu.

Pro srovnání citát autora z kapitoly Odříkání versus ekonomie:
„Zcela v duchu Platonovy představy jeskyně klamu se současný, empirický svět jeví jako sekundární,
nezajímavý a nepodstatný. Má-li vůbec nějaký smysl, pak jen odvádět nás od duchovních věcí
a intelektuálního uvažování."

Platon, stejně jak ostatní antičtí filosofové byl trpce zklamán politickými poměry v městských státech
té doby. On jediný však vytvořil konkrétní vizi uspořádání lidské společnosti. Jeho Nomoi jsou
jasné, nadčasově platné normy.
On jediný pochopil, že mravní ponaučení jeho současníků a budoucích generací filozofů až do
dnešní doby se sice pěkně čtou, ale dodržují se v praktickém životě asi tak jak „pracuj a Bůh ti požehná".
V praxi se ale uplatňuje: Za mně pracují peníze. Pracuj pro mně a já požehnám sám sobě.