Berme život s humorem, ono to nějak půjde

Jak jsem žil s příspěvkem na péči. Fejeton o tom, jak se žije lidem s postižením, kteří jsou plně závislí na osobní asistenci.

Od útlého věku jsem sednut na vozík. Důvodem jsou dva pánové, kteří jsou součástí mého života a to pan Werdnig a pan Hoffmann. Tito označují můj druh postižení myopatie. Jsem moc rád, že je oba mám, jelikož jsem díky nim odkázán na pomoc jiných osob a já mám rád seznamování a společnost. Pomoc v životě mi poskytuje milená má manželka.

Před pár měsíci však musela má milá žena na chirurgický zákrok do nemocnice, což si i s rekonvalescencí mělo vyžádat 1 měsíc, po který jsem si musel zajistit náhradní péči. Měl jsem velké štěstí, že jsem zrovna v té době dostal po celém jednom roce vyrozumění, že mi byl přiznán příspěvek na péči ve třetím stupni (čili 8.000,-/měs.). Paní z úřadu, jež u mě prováděla sociální šetření, byla moc hodná, protože mi řekla, že na tom vlastně ještě nejsem tak špatně, jelikož zvládám chodit do práce, školy a žít velice aktivním životem. Fakt, že ke všem svým činnostem potřebuji asistenci, jí příliš pádný pro přiznání čtvrtého stupně nepřišel a posudková komise jí dala zapravdu. Měl jsem opravdu velkou radost. Najednou mi připadalo, že jsem na tom fyzicky o mnoho lépe.

Daný měsíc jsem tedy musel přizpůsobit své potřeby tak, abych vyšel s tímto příspěvkem. V zákoně o sociálních službách jsem se dočetl, že poskytovatel si může účtovat 100 Kč na hodinu. Denně péče o mou osobu zabere zhruba toto: 1 hodina ranní vstávání a 1 večerní ukládání, 2 hodiny doprovod do práce a z práce, 1 hodina pomoc s WC, 2 hodiny hygiena a 1 hodina noční polohování. Lehkou matematickou úvahou s použitím vzorce na cca půl strany A4 jsem zjistil, že mám prostředky tři hodiny asistence denně, když rozbiji prasátko a něco doplatím. Musel jsem tedy nastolit úsporná opatření. Týdně jsem měl tedy k dispozici 21 hodin. Týdenní pracovní domu mám 24 hodin, tudíž jsem si řekl, že do práce stačí jít dvakrát v týdnu na 12 hodin, takže odečtu pouhé 4 hodiny na doprovody a další 4 na ukládání a vstávání. Celý den jsem nejedl a nepil, abych nepotřeboval na WC. Jídlo a pití jsem rychle odbyl bagetou a litrem vody při cestě domů, abych WC spojil s ukládáním. V práci byli rádi, že zbylé dny nepřijdu, jelikož na hygienu nezbývaly hodiny a vzhled a tělesná vůně byly nevalné. S hygienou jsem se omezil na středu a neděli a pohodlně mi zbylo 10 hodin na vstávání a ukládání. Měl jsem velkou radost, jak mi stát zajišťuje potřebnou péči. Za měsíc jsem při stravování jedenkrát denně navíc zhubnul 10 kilo. Naučil jsem se prvky z jógy, abych vydržel v noci bez otáčení v jedné poloze a sebekontrolou i potlačovat fyziologické potřeby a chodit na WC pouze dvakrát za den. Měsíc mě velmi zocelil a těším se na další posudky a doufám, že ve světle nových událostí mi sociální pracovnice přizná opět o stupeň méně, až uvidí, jaké jsem udělal pokroky. Žena má velkou radost, že už na ní nejsem tolik závislý, stát má radost, že si příspěvek na péči nenechávám v domácnosti a nakupuji služby. Jen v práci velkou radost nemají a k narozeninám jsem dostal balíček mýdel. Teď už vím, že ono to vždy nějak půjde.

Některé osoby a situace v mých fejetonech mohou být smyšlené, jen ten můj život je pravý.