Vnitřní hlas aneb něco ve mě nemá rádo pana Paroubka

Nejsem si jistý, zda-li jej slyší všichni nebo jenom já a po uveřejnění tohoto blogu tak obdržím pozvánku z nějaké psychiatrické léčebny. Nicméně fakt je, že jej slýchám a to někdy velmi intenzivně. Snažím se mu zcela nepodléhat, díky čemuž si zatím uchovávám psychické zdraví a punc relativně slušného člověka. Na druhou stranu je někdy velmi zábavné mu naslouchat.

Můj vnitřní hlas je velmi špatně vychovaný. Zásadně hovoří, aniž by byl tázán, sarkasticky glosuje, co a jak dělám nebo přímo polemizuje s mým vědomím a často mi podbízí myšlenky, které by mě samotného samozřejmě vůbec nikdy nenapadly.

Byly doby, kdy se nejčastěji vyjadřoval k osobám opačného pohlaví a nabádal mě dělat nepravosti. Stačilo zahlédnout kratičkou sukénku, vypasované tričko nebo vzrušující kukuč a už mě nutil, zcela v rozporu s obecnou morálkou a vším tím, co do mě vštěpovali rodiče, dámy a slečny oslovovat a nezřídka i zvát na schůzky, což končilo všelijak. Většinou však někde na privátě, kde mě pak nutil dělat zcela nepublikovatelné věci. Pravda, v tomto ohledu jsem jej v minulosti příliš nezvládal, leč nezůstává pouze u jeho erotických tužeb.

Často si například uzurpuje právo mi utvářet názor na jiné lidi a tak se často ozývá, když zahlédnu pány Paroubka, Ratha, či jiného rošťáka a se slovy "tak bych ho za ty lži lisknul, sviňu" vyzývá vysloveně k fyzickému násilí. Samozřejmě vím, že je to nepřípustné a tak ho konejším slovy, "ne, Macku, ne, to se přeci nedělá".

Mnohem horší je to v letadle, kdy při náznaku turbulencí začne chrlit to své ... "spadneme!" ... "dneska určitě spadneme!!" ... "ještě jedno zhoupnutí a spadneme!!!" a jiné "povzbuzující" věty, za které bych si jej přál nějak ze sebe vykořenit, vymýtit a zbavit se jej jednou provždy. Ale ne a ne jej zastavit a usnout bývá v takovém případě nemožné.

Ono je vůbec málo možností jak jej eliminovat, pokud nespím, nepracuji nebo nejsem natolik unaven, že na něj zkrátka nemám sílu. Jak mu zakázat, aby neměl pochybnosti, obavy o správnost všeho, co dělám, strach o milovanou osobu, výhrady vůči dětem, připomínky k nejrůznějším tématům? Vždyť, nezdvořák, má i do obchodních jednání tu drzost vstupovat, když zákazník vrší požadavek za požadavkem a on to komentuje slovy "no ty vole, to si snad už fakt děláš prdel". Je velmi obtížné v takovém případě zachovat vážnou tvář, chápavě pokyvovat hlavou a ochotně ujišťovat, že se vše podaří včas zrealizovat.

Zkrátka je to prevít, ale jsem rád, že ho mám. Tak nějak ke mě patří a ať je to jak chce, dělá ze mě, ta věčná debata s mým hlasem, člověka. Je dobré držet na uzdě jeho nevybíravé návrhy, ale občas má smysl mu naslouchat, protože kdyby byly na světě jen samé zákazy, příkazy, pravidla a normy, podle kterých bychom se slepě chovali, tak bychom se časem stali roboty a nebyli lidmi. "A to by byla škoda, kamaráde, nemyslíš?"