Vlk z Wall Street, fascinující mše za kapitalismus

Jaký je mezi nimi vlastně rozdíl? Mezi uslintanými, brutálními šmejdy, kteří nutí bezcenné zboží nebohým starouškům a vyšňořenými finančními makléři, lákajícími v dobře padnoucím obleku, za účelem rychlého zisku, lidi na burzu? Morálně žádný. Ve stylu, s jakým okrádají, obrovský. U makléřů je totiž velmi nakažlivý.

Pozor! Následující text obsahuje několik neslušných slov, proto se nedoporučuje osobám mladším patnácti let. Ostatně, stejně jako film „Vlk z Wall Street“.

Okrádat lidi je zatraceně špatné. A nezáleží na tom, zdali nebohé „ovečky“ obchod odsouhlasily. Prachy se staly jedinou modlou a „spekulace matkou veškerého zla a rozpadu“ (Gordon Gekko) současné společnosti. Pro hajzly nabízející cokoliv komukoliv jen za účelem vlastního zisku a žijící z provizí, platí „čert vezmi morálku“. Věděli jsme to i před příběhem, popsaným ve vlastní autobiografii Jordanem Belfortem, ale budeme to vědět i po novém filmu Martina Scorseseho „Vlk z Wall Street“ („Wolf of Wall Street“)?

Ve filmu se nám před očima obnažují luxusní kočky i útroby obrovských domů s jediným účelem, přesvědčit nás, že spekulovat se vyplatí. Leckdo to bude Scorsesemu vyčítat, především na oko puritánská americká společnost. Ale úkolem filmaře není kázat morálku. Úkolem filmaře je hledat zajímavá témata, kterými zaujme. Příběh finančníka Jordana Belforta má ten dar. Jednak proto, že se jako mladý makléř propracoval až do čela vlastní firmy Stratton Oakmont, ve které vydělával on i jeho partneři tak horentní sumy, že se neostýchali pořádat opulentní pařby plné vybraného jídla, trpaslíků a ke všemu svolných prostitutek. Ale především, protože se prý dokázal ze svého počínání poučit.

Martin Scorsese se tématu chopil s proslulou profesionalitou. Režisér, který kdysi uhranul filmy s Robertem De Nirem („Taxikář“, „Zuřící býk“, „Mafiáni“), dal na doporučení svého dvorního herce a v poslední době točí filmy především s Leonardem DiCapriem („Gangy New Yorku“, „Letec“, „Skrytá identita“, „Prokletý ostrov“). Logicky tedy svěřil roli Jordana Belforta, který se mimochodem na konci ve filmu rovněž objeví, stále se lepšícímu Leonardovi DiCapriovi, kdysi známému především díky megafilmu „Titanic“. Ten se role fenomenálního řečníka, obchodníka a kurevníka zhostil s bravurou, zasluhující Oscara.

Lidsky i herecky neuvěřitelně dozrál a své umění prodává doslova v každém záběru se stejným mixem šarmu a vulgarity, se kterým Jordan Belfort nabízel zákazníkům levné akcie nebo akcie malé firmy na výrobu dámských bot. Jeho promluvy k zaměstnancům, dialogy s partnerem Donniem (vynikající Jonah Hill), domácí hrátky s manželkou Naomi (krásná Margot Robbie) nebo eskapády v drogovém rauši, jsou excelentní. Skoro se nechce věřit, že je to stejný Leo, který dříve režisérům sloužil pouze jako pohledná tvář, na kterou naroubovali příběh. Jenže Leo byl skvělý vždy, už od dob, kdy si jej Lasse Hallstrom vybral do role Arnieho Grapea nebo Agnieszka Holland do filmu „Úplné zatmění“.

„Vlk z Wall Street“ je výborný biják. Diváky zaujal, o čemž svědčilo po velmi dlouhé době setsakramentsky plné kino. Kritiky zaujal i přes kontroverzní téma a přemíru sprostých slov, kterými se to ve filmu jen hemží. Svědčí o tom několik nominací za Oscara (nejlepší film, režie, herec v hlavní a herec ve vedlejší roli). Čert tedy vezmi morálku. Dopřejme si od ní na tři hodiny oddech. Doporučuji se nechat bavit a poučit příběhem. Třeba se vám podaří obrnit i proti rytmickému, fonetickému cvičení, které ve filmu předvádí první zaměstnavatel Belforta Mark Hanna (démonický Matthew McConaughey). Mně se to vůbec nepodařilo a tak si doteď broukám hmm, hm, buch buch, hmm, hm, buch buch, hmm, hmm, hmm, hmm, hmm, hmm, hmm, hm, buch buch …

Moje hodnocení: 90%