Už ani vejce na zmar!

Žasnu nad tím, co se děje na mítincích ČSSD. Žasnu a usmívám se, protože mám pocit, že docela obyčejná vejce a odvaha těch, kteří se nebáli hodit, začínají vítězit nad arogancí a zpupností Jiřího Paroubka a jeho nohsledů ...

Psal se rok 89, který si dnes všichni pamatujeme jako rok revoluce, která nás zbavila komunismu, ale bohužel ne komunistů. Všichni si pamatujeme, že náměstí byly plné lidí, kteří tuto změnu podporovali. V době, když už bylo jasné, že revoluce, sametově, zvítězila. Ovšem na počátku byli lidé, řádově stovky, kteří se nebáli vyjít do ulic, postavit se tehdejší totalitní moci a dostat za to přes držku ...

Stejně jako dnes vrhači vajec byli tehdy označeni za agresívní živly, předseda vlády byl požádán o intervenci a proti násili se postavil přirozeně i prezident. Děti a nejrůznější "pravicoví" živlové přeci nebudou měnit dějiny ... Včera i dnes sociální demokraté lidi, kteří demokraticky hodili vejcem, označili dokonce za "nacisty" ...  

V zásadě s agresivním chováním nesouhlasím. Rovněž mám obavy, aby se vaječné hnutí nezvrhlo v konfrontaci levice a pravice v naší zemi. Ale bylo nanejvýš nutné národ vytrhnout z letargie a ukázat na to, že předseda Paroubek svou populistickou kampaní a především svými trvalými postoji a bratříčkováním s komunisty překročil všechny meze slušnosti a tolerance ...

To se vejcostřelcům dokonale podařilo a já mohu připojit jediné ... Děkuji.