Umělec - nejfilmovatější film všech dob

Dostane-li nějaký film nejprestižnější filmovou cenu, zlatou sošku Oscara, jedná se oficiálně o nejlepší film roku, v tomto případě loňského roku a dá se o něm hovořit ve společnosti předchozích vítězů jako o nejlepším filmu všech dob. Já si myslím, že "Umělec" ("The Artist") je nepochybně jedním z nejlepších filmů všech dob i kdyby žádnou cenu nedostal.

Myšlenka, natočit černobílý film, není nová. Černobílé byly například filmy "Ed Wood" Tima Burtona nebo "Schindlerům seznam" Stevena Spielberga, především, aby zdůraznily dobové reálie a působily autentičtěji. Ovšem němý film, doplněný pouze o tradiční titulky mezi záběry? V době plné počítačových efektů naklíčovaných do scén, předehraných v místnostech se zelenými stěnami? V době tolik slibujícího a oči matoucího 3D? Pozlátek, které čím dál, tím víc vzdalují filmy od jejich původního poslání vyprávět příběhy, na úkor poutavých efektů a umělých světů?

Přiznám se, že jsem ke všem cenám, které film "Umělec" ("The Artist") sbíral na své pouti k ceně nejcennější, přistupoval se značným despektem. Zlatá palma na festivalu v Cannes se dala čekat, jelikož se jedná o film ve francouzské produkci (Oscara za nejlepší film roku 2011 převzal Thomas Langmann). O moc překvapivější bylo získání cen BAFTA, ale stále jsem měl pocit, že se zkrátka někdo rozhodl protěžovat evropský film. Až do doby, kdy vypálil rybník všem americkým kandidátům na nejprestižnější filmovou cenu.

Když jsem film sám viděl, uvědomil jsem si ten fór. Vůbec totiž nejde o to, že film je černobílý a němý. To jsou jen třešničky na dortu, které z něj dělají dokonale promyšlené umělecké dílo. Hlavní je fakt, že "Umělec" vypráví nádherný, romantický a příjemně dramatický příběh. Ani vteřinu se vyprávění nezastaví a nesklouzává k banalitám. Vše do sebe báječně zapadá a film obnažuje filmové řemeslo až na dřeň.

Vyprávění na pozadí osobní a ekonomické krize, ozdobil humor, tanec, step, hudba, na konci i mluvené slovo a vše slouží svému účelu. Režisér Michel Hazanavicius (Oscar za nejlepší režii), který rovněž napsal scénář (nominace na Oscara) a dialogy ke své prvotině, vypráví příběh oblíbeného herce němé éry George Valentina, který se jednoho dne po úspěšné premiéře dalšího filmu, zakouká do tanečnice Peppy Millerové, kterou uvede do světa filmu a mezi oběma přeskočí víc, než jen profesionální jiskra.

Georgeovu slibně rozjetou kariéru začne hatit jak nástup zvukového filmu, který odsunul na vedlejší kolej většinu herců němé éry, tak ekonomická krize, která ukončí jeho již dříve skomírající manželství, čímž přichází o většinu příjmů. Jejich zbytek vkládá do svého posledního němého filmu, jelikož stále věří v jeho potenciál. Zatímco kariéra George pohasíná, hvězda Peppy Millerové stoupá prudce nahoru a stává se hvězdou nově nastupujícího zvukového filmu. Jen jedno je neměnné a osudové. Jejich vzájemná náklonnost.

V roli George exceluje znamenitý francouzský herec Jean Dujardin, který si svým výkonem jasně řekl o zlatou sošku a právem ji získal (Oscar za nejlepší herecký výkon v hlavní roli). Tolik šarmu, charisma, mírného narcisismu, nadhledu a životní zkušenosti, která se snoubí s hravostí se svým inteligentním psíkem a pohodou, skrytou za věčně rozesmátou tváří, již dlouho žádný herec nepředvedl.

Filmová Peppy Millerová (původem v Argentině narozená herečka Bérénice Bejo, např. "Příběh rytíře") se oscarového ocenění nedočkala. Akademici se rozhodli potřetí v historii odměnit Meryl Streepovou za roli Margaret Thatcherové ve filmu "Iron Lady" a aby snad jí nádherná, živočišná a tanečně nadaná hispánská herečka nezkřížila cestu, pro jistotu ji, z pro mě naprosto nepochopitelných důvodů, nominovali v kategorii "hereček ve vedlejší roli". Co na tom, že na cenách Bafta byla nominovaná na roli hlavní (ovšem rovněž politicky korektně prohrála s Meryl Streepovou)?

Oběma hlavním protagonistům skvěle sekundují i herci ve vedlejších rolích, především John Goodman ("Flintstoneovi", "Bratříčku, kde jsi?") v roli Ala Zimmera, Georgeova impresária a James Cromwell ("Zelená míle") jako Georgeovům řidič a pobočník Clifton, ovšem ocenění se nedočkali. "Zlatou nominaci" proměnili ještě Mark Bridges za nejlépe provedené kostýmy a zcela právem i Ludovic Bource za hudbu k filmu. Většinou jsem pranýřoval hluchotu amerických akademiků a fakt, že letos opět neocenili kvality Thomase Newmana, ačkoliv v roce 2011 doprovodil hudbou čtyři skvělé filmy, ovšem je třeba uvést, že Ludovic Bource vytvořil k filmu neuvěřitelné množství vynikající dobové muziky a cenu získal naprosto právem.

Když vzpomínám na svůj výborný dojem z filmu "Umělec" a vzpomínám na něj často, vždy se mi rozjasní tvář. Světový film dnes, jakoby stál rozkročený na dvou pilířích. Jeden představuje Cameronův "Avatar" jako důkaz, že filmové efekty a 3D technologie nemusí být samoúčelné a mohou již viděné příběhy přenést do zcela nově vytvořených, dosud nepoznaných světů. Druhý představuje právě film "Umělec", který dokázal, že geniální, na dnešní dobu neotřelý nápad, postavený na výborném scénáři a skvělém výkonu celého realizačního týmu, v čele se skvělými herci, má možnost uspět v jakkoliv přetechnizované době. Dokázal, že film i ve své původní podobě, kdy má především překvapit, uchvátit a bavit, stále žije.