Nemyslíš, zaplatí(š) aneb "hlavně za volantem nespi, ty vole!"

...

Ploužím se do koupelny jako duch. Chvíli na sebe koukám do zrcadla a sotva se poznávám. Ranní rutina, pár nacvičených pohybů, na potřetí zavazuju kravatu a po chvíli už stojím oblečený v předsíni. Relativně dost čerstvý na to, abych popadnul připravené věci, naložil je do auta a vyjel.

...

První desítky kilometrů auto polyká jeden za druhým a čas rychle ubíhá. Jsem po ránu neskutečně nabuzený. Studená, ranní sprcha udělala své a tak v pohodě řídím a vzpomínám na včerejší noc. Připadala mi nádherná. Slyším její smích a na chvíli se zasním. Ještě teď cítím vzájemné  doteky pod peřinou. Tulím se k ní, cítím vůni dlouhých, černých vlasů. Jen letmo ji v myšlenkách políbím a instinktivně přivinu její nahé tělo k mému.

...

Cesta probíhá naprosto bez problémů. Motor tiše přede. Občas dávám rychlosti na frak, dupnu na to a sleduju, jak za mnou rychle mizí okolní krajina. Hřeším na to, že po ránu všichni policajti tvrdě spí. Pozoruju první náznaky únavy. Nic se neděje, stejně potřebuju natankovat, tak si dám kafe a budu zase v pohodě. Na benzínce sleduju pomalé pohyby prodavačky. Je vidět, že se jí nechce stejně jako mně. Probdělá noc na noční dělá své. Jenže já mám před sebou dalších čtyři sta kilometrů!

...

Pomalu se rozednilo. Silnice se zaplnila pendlery, spěchajícími do práce. Všichni se těší, až začnou makat, aby měli co nejdřív uděláno a mohli se vydat na zpáteční cestu. Jsem jedním z nich, jen to mám trošku dál. Další, krátké, zívnutí. Spal jsem jen pár hodin. Volám do firmy. Franta už je v práci a jako tradičně probíráme, co mě na služebce čeká. Rozhovor s ním mě opět probouzí. Tlacháme, jak pavlačové drbny. Je starostlivý, protože mě dobře zná. Ví, že bývám unavený, tak mě v legraci lehce peskuje ... " a hlavně za tím volantem nespi, Ty vole!" ...

...

Slunce vystoupilo nad obzor a únava mě začíná citelně zmáhat. Vypil jsem další Red Bull, vyžvýkal všechny žvýkačky. Koušu si prsty. Nervózně a snad jen, abych vykonával nějakou činnost. Nechce se mi. Rád bych někde na chvíli zastavil, ale stejně by to nemělo smysl. Akorát bych se rozespal a pak bych byl na jednání, jak praštěný pytlem po hlavě.

...

Z autopřehrávače se valí čím dál rychlejší rify, aby rozproudily ztuhlou krev. Jsem unavený. Už nevím, co udělat, aby se mi nepřivírala víčka. Zpívám si. Mozek horečně pracuje, aby unylé tělo probudil. V jednu chvíli střídám polohy v mysli rychleji než pornoherec. Za chvíli myslím na to, co jsme spolu se syny zažili o víkendu. Rostou mi před očima a jsou neskutečně fajn. Protahuji se za volantem. Klima v autě funguje, jenže sluneční paprsky jej olizují ze všech stran a líné vedro uvnitř budí dojem odpolední siesty u moře ... slunce za okny mě ubíjí ...

...

... najednou jsem sebou prudce trhnul. "Do háje!" Auto se nezadržitelně řítí do škarpy. "Strom, je tam strom!" Trhám zmateně volantem a nevnímám, že se od něj zrovna odrážím jako pinballový míček. Vše se kolem mě točí. Snažím se přikrčit. Dávám instinktivně ruce před sebe. Autem se rozléhá praskot demolované karosérie a můj hysterický řev, který se mísí s bolestí, jež rychle prostupuje celé mé tělo.

Pííp, pííp, pííp .. pip!

... "fuj! ... Dnešní ráno mi byl čert dlužen. Ještě, že zazvonil budík. Nemám rád tyhle strašidelný sny." Převaluji se z boku na bok a doufám, že zvolna probouzená mysl přemluví můj líný zadek, aby se zvednul z postele a vyrazil na cestu. Je pár minut po čtvrté hodině ranní ...

...
...

PS: Věnováno všem, kteří měli štěstí a mikrospánek si vybral daň pouze v podobě zničeného auta a několika modřin. Všem, kteří na dlouhých cestách usnuli a už se neprobudili.