Muži v naději vrací naději mužům i českým filmům

Film skončil a stala se podivná věc. Většina diváků seděla a sledovala titulky, jako by právě skončil nějaký megafilm, který by je svým vyzněním přikoval k sedadlům. Přitom skončila česká komedie, která zřejmě bude ověnčena mnoha přívlastky, jako jsou "typicky letní", "zábavná", "komická", "kritizovaná" a mě napadá jediný, všeshrnující přívlastek, "úžasná" ...

Režisér Jiří Vejdělek si zadělal na slušný průšvih. Nejen, že svou prvotinou "Účastníci zájezdu" zaujal diváky natolik, že hlášky z tohoto filmu dávno zlidověly, ale po méně výrazných filmech "Václav" a "Roming" uhranul ženy (a muže nevyjímaje) svou komedií "Ženy v pokušení". Stát se příslibem kasovního a diváckého úspěchu zároveň je velmi nebezpečné, jelikož očekávání jsou pak často nepřiměřená, obzvláště, pokud svůj další film anoncujete jako pokračování, dvojku a protipól předchozího filmu v jednom.

Troufám si konstatovat, že Jiří Vejdělek i takto obtížný úkol splnil. Přestože jeho trailer lákal na laciný, košilatý, chlapácký film, ve kterém hlavní roli budou hrát ženská prsa a libido mužů, "Muži v naději" jsou kouzelnou českou komedií, která v závěru dává vzpomenout na rozšafnost českých veseloher počátku čtyřicátých let, na originalitu českých komedií z doby totalitní a přestože jejím hlavním tématem je nevěra a milostné hrátky, ani na vteřinu nesklouzává k trapnému, košilatému humoru typu "Román pro muže", o výplodech "pana filmaře" Zdeňka Trošky vůbec nemluvě.

Scénář Jiřího Vejdělka udržuje po celou dobu svěží tempo, nijak výrazně nekulhá a jakkoliv spletité jsou jednotlivé dějové zvraty a rozuzlení, vše do sebe báječně zapadá a ke cti autora je nutno přičíst, že se mu i z pekelně zauzleného příběhu daří na konci se ctí "vybruslit".

Absolutorium zaslouží vedlejší role, které si říkají o to, býti hlavními. Bolek Polívka, pro jednou, zapomněl na všechny své kravinky a slovní i expresívní ekvilibristiku a stvárnil šarmantního bonvivána Rudolfa, jehož životním krédem je nevěra, takovým způsobem, že by bylo s podivem, pokud se neobjeví v nominacích na Českého lva. Totéž lze napsat o jeho filmové manželce Simoně Stašové (Marta), která zraje herecky jako víno a paní Bohdalová může být na svou dceru právem nesmírně hrdá.

Jedinou typickou vedlejší rolí je zde postava Šarloty, na jejíž prsa lákal již filmový trailer. Jakkoliv představitelku Évu Vicu Kerekés(ovou) příroda skutečně výtečně obdařila ženskými přednostmi, ve filmu její půvad spočívá víc v hereckém projevu a celkové křehkosti, která je, doplněná o nepřeslechnutelnou slovenštinu, nesmírně sexy (již se těším na její roli v připravovaném filmu "Zejtra napořád" Rudolfa Havlíka).

Zvuková stránka filmu patří k jeho silným stránkám. Hudbu výborně vybral a dokomponoval Jan P. Muchow, který budiž, doufám, dalším aspirantem na Českého lva, protože hudba zde výborně dokresluje jednotlivé situace, neruší, ani na sebe naopak výrazně nestrhává pozornost. Je přítomná, lahodí uchu a kdo kdy něco od Muchowa slyšel, nezaváhá.

Režisér Jiří Vejdělek si zadělal na slušný průšvih. Nejen, že svou prvotinou "Účastníci zájezdu" zaujal diváky natolik, že hlášky z tohoto filmu dávno zlidověly a nejen, že uhranul ženy (a muže nevyjímaje) svou komedií "Ženy v pokušení". Svým filmem "Muži v naději" definitivně vrátil naději v kvalitní české veselohry a svým v pořadí již pátým filmem v průběhu pěti posledních let se zařadil mezi přední české režiséry a nastavil si laťku zatraceně vysoko. S čímpak asi přijde příště?