Lidice ... Pieta, kýč a přehnané ambice

Naše filmová produkce neoplývá takovými prostředky, jako např. produkce americká, přesto jsme dovedli již několikrát v historii filmu zaujmout, uhranout a prosadit se na mezinárodní scéně. Cestou k úspěchu bylo nabídnout neotřelé, či vysoce profesionální, zpracování původní látky. Zpočátku jsem měl pocit, že i film "Lidice" by mohl mít podobné ambice, ovšem těm zůstal, dle mého názoru, hodně dlužen.

Tragický příběh Lidic asi není třeba připomínat. Hrdinná operace Antropoid, při které byl skupinou českých parašutistů zabit vysoký nacistický pohlavár, zastupující říšský protektor, Reinhard Heydrich, patří, pro svou jedinečnost, k našim největším válečným úspěchům, přestože byla draze vykoupena životy českých vlastenců, vůči kterým rozpoutala fašistická moc krvavý pogrom. Jednou z vesnic, které na zvůli doplatily, stejně jako dalších patnáct tisíc Čechů, kteří atentát schvalovali, byly Lidice. Byly vypáleny, všichni muži zabiti, ženy a děti odvlečeny do koncentráků, kde většina z nich zemřela.

Film vypráví příběh Lidic dle historicky věrné předlohy a scénaře Zdeňka Mahlera. Tragický příběh vnímáme hned ve třech lidských rovinách, jednak z pohledu Františka Šímy, který zabil svého syna, dostal za to čtyři roky vězení, díky čemuž jako jediný vypálení Lidic přežil, z pohledu druhého syna Karla (Ondřej Novák) a jeho kamaráda Václava (Marek Adamczyk), kteří svou "nevinnou" hrou na odbojáře bezděky zkázu Lidic způsobili a z pohledu četníka Vlčka, který zodpovídal v Lidicích za "veřejný pořádek" a tak se účastnil jejich likvidace.

Problém je, že ani jedna ze zmíněných třech rovin, není ve filmu řádně psychologicky rozpracována a příběh je navíc rozmělněn dalšími drobnými osudy občanů Lidic. Režisér Petr Nikolaev se snažil upozornit na lidský rozměr tragédie a tak si za majoritní motiv vybral motiv jediného přeživšího muže Šímy, který ovšem neměl s válečným osudem Lidic v podstatě nic společného a o hrůzách okupace, stejně jako o likvidaci Lidic, se dozvídal pouze zprostředkovaně. Představitel Šímy Karel Roden tak nemá, co hrát a největší emoce projevuje v situacích, které jsou obecně lidské, jako jsou návštěvy u něj ve vězení, případně v momentě, kdy se pere po konci války s těmi, kteří se rozhodli z příběhu Lidic vystavět vlastní pomník. Jeho běh a posléze hrabání v zemi na místě, kde kdysi stály Lidice, vypadají teatrálně a velký detail kamery dokresluje pocit kýče. 

Zajímavější je výkon Romana Luknára v jediné, psychologicky náročné, roli četníka Vlčka, který těžce nese svou nucenou kolaboraci s nacisty, stejně jako fakt, že vypálení Lidic přežije. Luknár vystihl přesvědčivě pocity člověka, který si není zcela vědom své kolaborace, dokonce má pocit, že svými činy pomáhá svým spoluobčanům v Lidicích a snad je to i pravda. Ovšem tragický konec Lidic obnažuje fakt, že se nijak výrazně nacistické zvůli nevzepřel, s nímž se lze jen ztěží vyrovnat.

Co film spolehlivě "potápi" do řad nezapamatovatelného průměru je naprostá absence jakýchkoliv negativních emocí, kde v podstatě nikdo nikoho neobviňuje, osud Šímy je jeho blízkými i ostatními v Lidicích vnímán nezúčastněně a přes pohled na mrtvá těla popravených mužů, či zplyňované děti, film neevokuje emoce, které by vycházely z nacistického zjevného provinění vůči lidskosti. Jako by celý film říkal, že vše byla jen administrativní práce, kdy "nebyl čas, ptát se, kdo je kdo".

		,

Co z toho, že se směs symfonických motivů s hlubokými basy snaží znít moderně, když se naprosto míjí účinkem, jelikož emočně neodpovídá obsahu zobrazovaných dramat. Hymnické, vítězné famfáry ála "Hvězdné války" při hromadné popravě mužů v Lidicích navíc působí jako "pěst na oko".

Mě osobně film "Lidice" zklamal. Možná jsem měl příliš velké oči, rozšířené dovedně sestříhaným prequelem, ovšem po shlédnutí musím konstatovat, že více emocí ze mě vyždímal i válečný dokument, promítaný za totality v památníku v Hrabyni.

Velká, historická témata by měli zpracovávat velcí filmaři a tragédie Lidic velkým, historickým tématem bezpochyby je. Bohužel tak velkých filmařů, kteří by dovedli náročné téma náležitě zpracovat, se nám doma nedostává a režisér Petr Nikolaev se k nim filmem "Lidice" rozhodně nezařadí. Je to škoda, protože nakonec mě napadá, kromě možnosti vidět v akci přední české herce, jediný důvod, proč film stojí za vidění. A tím je fakt, že příběh Lidic by neměl být nikdy zapomenut a každý kdo tomu jakkoliv napomůže, si zaslouží pozornost.