"Karle Kryle, už neryjeme držkou zemi" ... "ale zase budem" ...

Tak si to představ, Karle, ještě neuplynulo ani dvacet let od revoluce a už se nám komunisti opět hrnou do vedoucích funkcí. Zatím pouze v krajích, ale brzy ... kdo ví ...

Ne, není to proto, že by provedli krvavou kontrarevoluci. Oni se vracejí po regulérních volbách. Ještě jejich vliv úplně necítíme, ale pocítíme. Je mi hodně smutno, že už nejsi mezi námi a jak si tak připomínám listopadové události před devatenácti léty, tak si představuji, co bys tomu všemu říkal, o čem bys zpíval ...

Po revoluci jsi přijel do republiky na humanitární vízum, protože Ti umřela maminka. Přijel jsi i do Ostravy a mě se tak splnil sen, vidět Tě živě vystupovat. Dodnes mi zní v uších Tvá věta, kterou jsi viděl v Praze v metru po svém příjezdu. Bylo tam psáno "Karle Kryle, už neryjeme držkou zemi" ...

Byla to doba splněných snů. Doba neobyčejné radosti z odchodu komunistů. Dějiny nám nabídly šanci zvolit si svobodně vůdce, svobodně dýchat. A my tu šanci využili. Obchody se začaly plnit zbožím. Jezdíme na dovolenou po celém světě. A taky píšeme blogy. Svobodně. Nikdo nás za to nemůže zavřít, zatím ...

Přesto dnes revoluci většina lidí považuje za podvod. A já souhlasím. Podvedli jsme sami sebe, protože přeci žijeme a jednáme, každý sám za sebe. Jen si to většinou neuvědomujeme. Chvíli jsme žili v euforii a čekali, že se vše změní. Samo. Jenže samo se nikdy nic nezmění ...

Brzy nastaly změny, kterých už ses nedožil a já si říkám, Karle, že je to veliký symbol té doby. Po Tvém úmrtí, jakoby se všechno hnulo ke komerci, globalizaci, do rukou zkušených politických hochštaplerů a kapitánů průmyslu. Do politiky se přiřítili kariéristé, bývalí aparátčíci, kteří nedostali včas přes prsty a počkali, až pominou emoce. A tak je politika dnes hlavně výnosný kšeft ...

Je mi z toho smutno, Karle. Težce vnímám dnešní deziluzi všude kolem sebe. Je v nás řada těch, kterým je v podstatě jedno v jakém režimu žijí. Hlavně, aby nic nemuseli, nic neplatili. Dneska s povděkem vzpomínají i na dobu komunismu a jsou schopni tvrdit, že ono snad nebylo tak zle. Ale, proč je ta deziluze i v nás? Že by proto, že jsme již nikdy návrat bolševiků nechtěli připustit? ... Vždyť s nimi nás čeká jenom jediné ... brzy zase budem "rýt držkou zemi" ...

Jak si tak připomínám listopadové události před devatenácti léty, tak si představuji, co bys tomu všemu říkal, o čem bys zpíval a napadá mě jediná píseň. Děkuji. Děkuji Tobě. Děkuji všem lidem, kteří se před devatenácti lety neváhali zúčastnit revoluce. V době, kdy vůbec nebylo jasné, jak vše dopadne ...

Protože bez nich bychom dnes neměli všechny ty výhody, které už bereme tak samozřejmě, až si ničeho, ani revoluce, nevážíme. A proto se vracíme, svým způsobem, o devatenáct let zpět. Proto se vrací k moci komunisté ... "Děkuji." :-(