Jeníček a Mařenka Superstars

Přiznám se, že se za českou kinematografii začínám stydět. Dlouho se vymlouváme na naši malou zemi, sporé prostředky a tudíž nedostatek zdatných režisérů, herců a obecně filmařů. Ovšem stačí se podívat, kam to v poslední době dotáhly například severské země, které produkují spoustu schopných literátů, herců i filmařů a výmluvy nejsou na místě.

Když jsem se doslechl, že norský scénárista a režisér Tommy Wirkola natočil jakousi akční parafrázi pohádky o Jeníčkovi a Mařence, říkal jsem si, že mu asi něco těžkého spadlo na hlavu. Výsledkem ovšem zdaleka není takový paskvil, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Film „Jeníček a Mařenka, lovci čarodějnic“ pokračuje v sérii čarodějnických filmů, které doznaly značné oblíbenosti především díky filmům „Underworld“ nebo „Van Helsing“. Navíc těží z aktuální oblíbenosti fantasy a záliby mladých v počítačových hrách na bázi nejrůznější pohádkových příšer a kouzel, za mnohé stačí uvést „World of Warcraft“. Aby kalkulů nebylo málo, pak vše je zahaleno do hávu poutavého akčního filmu, při kterém je nejlepší vypnout mozek a těšit se pouze z akce, vynikajících hereckých výkonů a občasných, krutopřísných hlášek.

Pokud se na počin Tommyho Wirkoly umíte podívat touto optikou, pak se jedná o dokonalou „oddechovku“. „Jeníček“ Jeremy Renner („Smrt číhá všude“, „Bournův odkaz“) je čím dál víc charismatičtější „pacholek“ a „Mařenka“ Gemma Arterton („Souboj Titánů“, „Princ z Persie“) je jednoduše tak krásná, že se na ní lze po celý film se zalíbením dívat, byť jejich akce, stejně jako celý film, postrádají jakoukoliv logiku. Oba doplňuje démonická Famke Janssen (série „X-Men“, pro změnu z Holandska) v roli jejich protivnice, čarodějnice Muriel a rozený záporák Peter Stormare („Konečná“, „Útěk z MS-1“, narozený ve Švédsku).

Nejde o nic jiného, než o rozvíjení dalších osudů všem dětem známého Jenička a Mařenky, které táta na pokyn mámy odvedl do lesa, kde je nechal, oba posléze našli perníkovou chaloupku se zlou čarodějnicí a tu po její chybě upekli. Z obou hlavních protagonistů se stali lovci dalších čarodějnic, udělali si z lovu výdělečnou živnost a nyní spolehlivě likvidují rozvinutou čarodějnickou čeládku poblíž rodného Augspurgu. Aby toho nebylo málo, dozvíme se, že existují špatné, ale i dobré čarodějnice a kdo ví, jak je to vlastně se samotnými hlavními protagonisty.

Tommy Wirkola si zkrátka pustil fantazii na špacír a nechal hrát herce, báječnou přírodu i temná lesní zákoutí. O děj zde jde až na posledním místě, pokud pomineme již zmíněnou logiku. Nutno napsat, že Tommy je velmi zdatný režisér, neboť vtipné scénky skutečně vyznívají vtipně, akční scény jdou až na dřeň a dramatické scény, byť se nejedná o horror, vyznívají napínavě, což způsobuje, že se na výsledek velmi dobře dívá a o to jde u „oddechovky“ především.

„Jeníček a Mařenka“ se zřejmě nestanou dalším fantasy kultem, ale přiznám se, že se mi, co se akce i celkového dojmu z filmu, týče, líbili mnohem víc, než podobně „renovovaný“ Sherlock Holmess. Pokud budete chtít na film vyrazit, vězte, že v kině nebudete sami, protože známý název přitáhl množství diváků a celkově již filmařům v prvních týdnech vydělal vložené prostředky. Děti nechte raději doma, protože čarodějnice mají vysokou úmrtnost, většina scén je silně naturalistická, krev teče proudem a kdejaká hlava nemá na plátně příliš velkou trvanlivost.

Moje hodnocení: 60%