Gravitace aneb kéž nám hrouda nohy víže

Účelem filmů je od pradávna bavit. Útočit na naše smysly i city. Šokovat nevídaným a nepoznaným. Je lhostejné, zdali jde o dosud neviděný náhlý příjezd vlaku, zpěv jazzového zpěváka, barevného Jana Roháče z Dubé nebo třírozměrného Avatara. Hranice posouvají další a další filmy. A jedním z nich je bezpochyby film „Gravitace“.

Režisér Alfonso Cuarón nás zavádí do vesmíru, kde necítíte pohyb, neslyšíte zvuk a jen stěží si uvědomíte svou orientaci v prostoru. Nikoliv někam ke vzdáleným hvězdám, které neznáme, ale na orbitu planety Země, která je probádaná a panuje tam čilý ruch. Máme ji tak říkajíc na dosah a přesto je tak málo vyvolených, kteří se tam zatím mohli podívat a vidět z vesmíru, jak je naše planeta nádherná.

Dvěma vyvolenými jsou Ryan Stone (Sandra Bullock) lékařka na své první vesmírné misi, z čehož je náležitě rozechvělá a tak nervózní, že jen stěží zvládá svůj úkol a Matt Kovalsky (George Clooney) vesmírný profík a suverén. Kapitán posádky na svém posledním letu, jehož jediným cílem je ještě překonat rekord pobytu ve volném vesmíru.

Oba si jen tak klábosí přes interkom, zatímco Rusové sestřelí svou družici a zaplevelí celou orbitu. Situace, která začíná být s přibývajícím množstvím nefunkčních družic, velmi reálná. Drama graduje. Najednou je vesmírný prostor příliš nepřehledný, hlas nikdo neslyší a do pohybu vás dostane jen krátký zášleh raketového motoru, pokud ovšem máte palivo.

Pamatuji si, když se v Praze v iMAXu začaly promítat první 3D filmy. Podmořský svět, letci dopravující poštu do nedostupných míst a rovněž dokumentární záběry z mezinárodní, orbitální stanice ISS. Zřejmě již někde v té době začal mexický režisér Alfonso Cuarón snovat svůj plán na budoucí filmový hit, jelikož „Gravitace“ má s původním dokumentem o ISS leccos společného. I zde se procházíme po vnitřních prostorách nejrůznějších „vesmírných plavidel“ současnosti, včetně mezinárodní vesmírné stanice. Kocháme se třírozměrnými pohledy na to nejdůmyslnější, co člověk dokázal vymyslet, abychom si genialitu "lodí" uvědomili stejně, jako jejich nedokonalost.

Alfonso Cuarón odvedl skvělou práci. Definitivně tak potvrdil roli nadaného filmaře, který na sebe v minulosti upozornil malebnou pohádkou „Malá princezna“, kritikou báječně přijatou „Mexickou jízdou“, dle mého názoru filmařsky nejpovedenějšího „Harryho Pottera a vězně z Azkabanu“ a divácky vděčnou apokalypsou „Potomci lidí“.

Je nepopiratelné, že jako film, který odstartoval generaci 3D filmů, bude navždy zapsán „Avatar“ Jamese Camerona, který můžeme brát jako vynikající, celovečerní DEMO verzi 3D, na které Cameron prezentoval všechny možnosti nové technologie a uhranul diváky. Tu pak náležitě rozvinuly animované i hrané filmy, z nichž zřejmě nejdůmyslnější byl Scorseseho film „Hugo a jeho velký objev“.

Ale až „Gravitace“ dává 3D technologii smysl, protože když budete film pozorně sledovat, najednou se ocitnete se Sandrou Bullock a Georgem Clooneym ve vesmíru. Nikoliv před plátnem, ale přímo uvnitř děje, kde nebudete dýchat strachem z nedostatku kyslíku, každý pohyb vám přijde stejně tak lehký jako nezvládnutelný a vysvobodí vás až závěrečné titulky. Tehdy si uvědomíte slastný pocit z pevné půdy pod nohama.

Moje hodnocení: 100%