Filmu Román pro muže, těžko něco pomůže

Michal Viewegh už našim filmařům naservíroval celou řadu knižních předloh a scénářů a oni se s tím občas "poprali" zdárně ("Báječná léta pod psa", "Účastníci zájezdu",  "Román pro ženy", "Nestyda"), občas nevalně ("Výchova dívek v Čechách", "Případ nevěrné Kláry") a v případě nového filmu "Román pro muže" nemastně a neslaně.

Díky názvu se nabízí srovnání s filmem "Román pro ženy", ve kterém Viewegh vytvořil nefalšovanou ženskou červenou knihovnu plnou drbáren, románků, flirtíků a iluzí o nalezení ideálního muže, kterou Filip Renč navíc podal jako čistou komedii a výsledek předčil očekávání. Dodnes celá řada "hlášek" zlidověla a přiznávám, občas se rád na "Román pro ženy" znovu podívám, ač jsem muž.

Film "Román pro muže" ovšem nedosahuje kvalit "Románu pro ženy" ani, co se týče předlohy, která má, v tomto případě, spíše tragikomické ambice, je již dvacátou knihou našeho nejprodávanějšího autora a tak je z ní cítit jistá "unavenost" a už vůbec ne z pohledu filmového zpracování, které by potřebovalo několik párů koní, aby se udrželo pohromadě. Ty ovšem chybí a film tak po celou dobu kolísá mezi čistou komedií, bláznivou komedií a tragikomedií, od začátku se hledá a bohužel, ani na konci, nenalézá.

Ústředním motivem je cesta tří sourozenců Cyrila (Miroslav Donutil), Anety (Vanda Hybnerová) a Bruna (Miroslav Vladyka) do Tater. Jejím původcem je státní zástupce, arogantní, nesnesitelný Cyril, který se po smrti rodičů ujal svých sourozenců a rodinu řídí stejně, jako svůj úřad, despoticky, bezcitně a především bez jakýcholiv skrupulí. Důvodem cesty je Brunova smrtelná nemoc, která Cyrila vyburcuje k "lidskému a cituplnému" gestu, kterým chce Brunovi zprostředkovat nevšední zážitek.

Anetě se Cyrilovo každodenní chování vůbec nelíbí, ale nezmůže se na víc, než vzdorovité řeči. Ani, když se dozví, že je do Tater doprovodí Brunova múza Tali (Táňa Pauhofová), kterou Bruno občas pozoruje na Internetu, nic nenamítá, přestože Bruno sice projevuje jistou zvědavost, ale nadšený celým Cyrilovým nápadem, ani jeho průběhem, není.

Vedlejší dějovou linii představuje bratrská dvojice, kterou tvoří rádoby vychytralý René (Jan Budař), majitel Internetového portálu s hambatýma slečnama a jeho bratr Šimi (Filip Čapka), laciná parodie na fotbalistu Miroslava Matušoviče, neboli profi fotbalista, který dříve hrál v Ostravě a nyní přestoupil do Sparty a evidentně hlavičkuje víc, než je zdrávo, čímžto je nesmírně prostoduchý. Obě linie spojuje postava striptérky Tali, která je Reného přítelkyní.

Možná se zdá, že postavy jsou poněkud schématické, ale to není zdání, je to smutný fakt, mnohem smutnější, než Brunova smrtelná nemoc. Donutil si Cyrila vychutnal a přehrává, kde se dá, čímž nasazuje korunu všem svým dřívějším, velmi podobným arogantně - vulgárním rolím. Aneta v podání Vandy Hybnerové je bezkrevná a nedokáže ze sebe vydolovat skutečné emoce ani, když v Tatrách potká svého přítele. Snad jen v závěrečných záběrech s Brunem, kterého Miroslav Vladyka obdařil u nás často nevídaným hereckým projevem, alespoň popustí uzdu své vrozené herecké mimice.

Film ještě docela dobře funguje v první polovině jako komedie, do té doby, dokud nezačne Cyrilova arogance nudit a zbytečně tragikomická, bratrská dvojice "popletů" nezačne naplňovat, rovněž zcela zbytečnou, kriminální zápletku, která jen rozmělňuje děj filmu a odvádí tak pozornost od hlavního tématu, kterým je Brunův žalostný osud, jenž si uvědomuje tak palčivě, že jej, až na sledování vláčků, z jeho umírajícího světa nic nevytrhne.

Myslím, že je škoda, že se docela zajímavý Vieweghův námět nedočkal důstojnějšího zpracování. Tomáš Bařina sice ukočíroval komedii "Bobule", ale "Román pro muže", který měl přinést smích skrze slzy a zamyšlení nad tím, co je vlastně v životě horší, zda-li umřít nebo zůstat sám, případně, kde končí moc peněz, příliš nezvládl. Z celého filmu jsem měl pocit, jako z nějaké studie, která by měla teprve být předložena skutečným filmařům, za účelem vytvoření zajímavého "bijáku".

Jediné, co z filmu převyšuje náš místní, filmový průměr, je hudba Zdeňka Vřešťála se skupinou Neřež, křivky striptérky Tali a Vladykovo herectví. Věřím, že si film najde hodně diváků, protože jména jako Viewegh, Donutil a Budař, jsou dostatečným diváckým magnetem. Navíc, pokud máte rádi Donutilovy history, vtípky a Budařovo komediální nadání, dosyta  se zasmějete. Ovšem u filmu, který měl ukázat mužské touhy, vzlety a pády a jistou věčnou rozervanost na pozadí nadcházející smrti, mi to přijde jako trochu málo.