AVATAR aneb "bez 3D už to nebude nikdy ono!"

"Je čas vytvořit Mirce Spáčilové konkurenci" ... řekl jsem si poněkud neskromně a tak bych se rád v tomto roce věnoval, mimo jiné, "léčbě" vlastní závislosti na kinematografii, která již trvá více, než dvacet let. A jak známo, jednou z metod, jak zvládat vlastní závislost je psát a psát a psát ...

Přesáhne-li kdy 3D (někdy označováno rovněž jako 3-D), hranice filmových sálů, pravděpodobně bude jako počátek této éry uveden konec roku 2009 a s ním spojené uvedení filmu Avatar, režiséra Jamese Camerona. Fakt, že Cameronův Avatar není první dílo tohoto druhu, na tom vůbec nic nezmění.

O 3D se ve filmu začalo seriozně uvažovat už na konci osmdesátých let minulého století a po sametové revoluci u nás netrvalo dlouho a na Flóře v Praze vyrostl v devadesátých letech první kinosál iMAX, kde jsme mohli "v podivných brýlích" poprvé sledovat "na dosah" plovoucí rybičky, budování vesmírné stanice ISS, první, krátký, hraný film o počátcích letecké distribuce pošty nebo prozkoumávat záhady Titanicu ve filmu "Titanic3D: Ghosts of the Abyss" z roku 2003 právě režiséra Jamese Camerona.

James Cameron s 3D koketuje již od roku 1996 ve svém T2: Terminator 2:3-D "Battle across time". Jako vizionář a tvůrce, který se až na jedinou výjimku věnuje ve své tvorbě vědecko-fantastické tématice (Terminátor, Vetřelci, Propast, Terminátor II.) jako první správně pochopil význam nové technologie pro hraný film a doplnil záplavu 3D kreslených pohádek, kde se v minulém roce stala 3D technologie v podstatě standardem, hraným, jak jinak než vědecko-fantastickým, filmem.

Cameronova filmařská zručnost, zvučné jméno režiséra, který svými všemi, dnes v podstatě kultovními, díly, posunuje na plátně hranice  žánru od fantastiky k realitě a fakt, že onou, výše zmíněnou výjimkou je dosud největší kasovní trhák všech dob, film Titanic, vzbudily obrovské očekávání.

James Cameron nenechal nic náhodě. V oblasti hereckého obsazení prokázal svou obrovskou fixaci na oblast filmové vědecké fantastiky a tak v hlavní roli Jakea Sullyho září Sam Worthington (známý z velmi úspěšné loňské reinkarnace Terminátora, s pořadovým číslem IV. a pozor, pozor, již letos bude k vidění v další reinkarnaci kultovního Souboje Titánů "Clash of the Titans", kde bude hrát samotného Persea).

Předlohu jeho milé Neytiri si střihla Zoe Saldana, známá jako Uhura z neméně úspěšného posledního Star Treku. Její Neytiri je tak svůdná, že se, jako chlap, Sullymu vůbec nedivím. Rebelující pilotku hraje exotická Michelle Rodriguez (např. Resident Evil) a "nechybí" věčně kouřící Sigourney Weawer (což už stihlo Jamesi Cameronovi přidělat pár vrásek na čele, jelikož ne každý zřejmě viděl snímek "Děkujeme, že kouříte").

Hudbu svěřil Cameron Jamesi Hornerovi, známému z celé řady filmů (Apocalypto, Troja, Nepřítel před branami), ale především neodmyslitelně spjatého z hudbou z Titanicu. Jeho hudba opět burácí a dojímá přesně tam, kde je třeba.

Dovolím si tvrdit, že film Avatar v ničem, přinejmenším mé očekávání, nezklamal. Aby obrovský zájem Cameron rozdmýchal na hranici šílenství, bylo možné od léta vídat trailer (tedy jakousi ochutnávku, reklamu, na blížící se film), který ve zkratce odvyprávěl celý příběh.

Mariňák Jake Sully se vydává na planetu Pandora, aby tam vedl svého Avatara, tvora podobného místním obyvatelům Pandory nazývaným Nav'i, za účelem jejich poznání a zničení zároveň. Fakt, že se mu tato dvojí dvojrole a to člověk versus jeho Avatar a snaha Nav'is poznat, stejně jako přispět k jejich zničení, nevyplatí, je od začátku zřejmé.

Jakkoliv by se mohlo zdát, že je příběh příliš jednoduchý, nedovolím si to tvrdit. Celý film drží výborně po hromadě, přináší prvky sci-fi, dobrodružství i romantiky a po celých, bezmála, 170 minut drží diváka v rytmu a napětí. Postavy Avatarů, tematicky známých z počítačových her, např. World of Warcraft (WOW) se podařilo zcela logicky propojit mezi světem nás (nebešťanů) a světem na planetě Pandora.

Ze 3D efektů nepřestává po celou dobu projekce přecházet zrak. Létající draci, avatáři, ale dokonce i létající hory! by bez této technologie vyzněly napůl nebo vůbec. Stejně tak jako projekce, kdy se, ač sedíte, lehce zvedne žaludek pokaždé, když hlavní hrdinové lezou v korunách stromů a dívají se dolů nebo se vznášejí ve vzduchu.

Avatar přirozeně není bezchybný film. Už první kritiky filmu vytýkaly "zbytečnou" ekologickou agitku, či protikladný příspěvek k tématu multikulturalismu. Osobně děj i vyznění filmu vítám, protože si myslím, že upozornění na krátkozrakost lidského počínání není nikdy dost a přestože Jake Sully na konci filmu dobrovolně umírá (což klidně napíšu a přesto tvrdím, že jsem tak v podstatě neodtajnil závěr filmu), film Avatar je především nádhernou pohádkou a pohádky by měly být pozitivní, optimistické a do jisté míry poučné.

Za sebe mohu vytknout snad jen to, že při bližším pohledu se jedná o kompilát již viděného. Uvidíte zde nakladače, raketoplány a Mariňáky, viděné ve Vetřelcích, sblížení s místní kulturou v rodném jazyce jako v Tanci s vlky a celá planeta je nádherně laděná do modré, jako vystřižená ze Soderbergovy Solaris. Toho si ale nikdo, kdo nechodí do kina každý týden jako já, pravděpodobně nevšimne.

Filmový divák si tak pouze může vybrat, zda-li již Avatara viděl nebo už má na něj koupené lístky (protože ty jsou na týden dopředu minimálně u nás v Ostravě vyprodané) nebo se na film teprve vypraví. A to má, dle mého názoru, stejný smysl, jako mělo v minulosti vidět první Lumierům film o odchodu dělníků z továrny, první zvukový film Jazzový zpěvák nebo první Disneyovu barevnou Sněhurku a sedm trpaslíků.

Navíc platí, že na rozdíl od jiných filmů, film Avatar ve stejné kvalitě v televizi nebo na počítači, díky 3D zpracování, hned tak neuvidíte. Ačkoliv v budoucnu ... kdo ví? ... Revoluce 3D začíná ...