Češi, máme problém. Can we fix it?

Právě jsem dokončil telefonát s jedním kámošem, ředitelem ještě donedávna velmi dobře prosperující výrobní firmy. První blbý pocity měl při seznamu zakázek za listopad, prosinec byl ještě horší a leden – úplná katastrofa, pokles objednávek o více jak polovinu a výhled na další měsíce nevěští žádné zlepšení. Tomu tedy říkám šťastný nový rok…

Oproti tomu mám stále před očima kontrast, který jsem viděl včera v jednom nejmenovaném velkém nákupním centru : neuvěřitelné množství lidí s ještě neuvěřitelnějšími přeplněnými nákupními vozíky zbožím z různých slev a výprodejů. Nikdo z nich neplatil u pokladny méně jak tisícovku. Jedním očkem jsem tak koukal do těch vozíků, kolik českého zboží v nich asi je, na většině krabic a etiket byl však nápis Made in China.

V dobách hospodářské krize je spotřeba domácností velmi důležitým tahounem ekonomiky, sedět doma na penězích je to poslední správné, co mohou občané dělat (zadlužování a nákupy na splátky jsou na straně druhé taky blbost, jedinou půjčku, kterou považuji osobně za rozumnou je hypotéka a to ještě maximálně do výše splátky 10 tisíc Kč měsíčně).

Ale proboha, proč kupovat zrovna teď s odpuštěním čínské šmejdy nebo jiné podobné výrobky? Copak se nedělají dobré zimní bundy i u nás? Copak nemáme velkou továrnu na kvalitní LCD televize v Plzni? Copak se z českého skla pije hůře než z toho vyrobeného v provincii Šan-tung? Copak mi oblek z OP Prostějov sedne hůře než nějaká napodobenina Hugo Bosse z Tchajwanu? To jsou pro mne ty tři stovky, co ten český oblek stojí navíc tak zásadní? Když o práci přijde Josef Novák ze Škody Mladá Boleslav, bude mít těžko peníze na to, aby si koupil něco vyrobeného v Eta Hlinsko, kde je zaměstnán Franta Vonásek. Tak funguje ekonomika.

V dobách celosvětové globalizace vše jaksi sice splývá a totéž lze aplikovat i na Franze Müllera zaměstnaného v mnichovském BMW, který rád pije plzeňský Prazdroj, jenže v krizi je košile bližší než kabát. V krizi se ukáže, který národ stojí při sobě a dokáže se vzájemně podržet. Toto jsou vlastnosti, typické pro státy a národy, které hýbou světem, toto jsou vlastnosti typické pro Američany, Němce, Japonce či Angličany.

Tak co, Češi, vylezeme konečně ze své ulity a ukážeme světu, co jsme za chlapáky?

P.S. Zrovna mi telefonoval s novoročním přáním známý z USA. Při debatě o všem možném mi jen tak mimochodem řekl, že si musí koupit nové auto. Jeho snem byl Lexus, ale jde do Chryslera. Ani jsem se ho neptal proč.