Ples před oponou v Brně z mého (kritického) pohledu

Včera, dne 15. ledna 2011, se v Mahenově divadle v Brně uskutečnil 2. ročník reprezentačního Plesu před oponou, pořádaného pod záštitou primátora statutárního města Brna. Co této "události roku", jak je nazývána v brněnských společenských kruzích, říkám jako její účastník? Záměrně jsem zvolil hodně kritický pohled, neboť akce s takovým zvučným jménem musí být posuzována podle náročných měřítek.

Prostory Mahenova divadla jsou nádherné, nicméně bohužel neumožňují současnou produkci více typů hudby v různých prostorách (např. styl Gustava Broma v hlavním sále, taneční pop music v menším salonku a dechovky někde ve sklepě). To vedlo k tomu, že pořadatelé nacpali do programu hlavní scény naprosto nevhodnou kombinaci různých stylů (opera, balet, pop music a rock), z čehož vznikl kulturní guláš jako na nějaké venkovské zábavě.

Také produkce hvězd let 80. a 90, Lou Begy a Sandry, které sice bývaly kdysi skutečné superstar, je na dnešní dobu už poněkud omšelá. Nikde na západ od ČR si tito umělci už ani neškrtnou, ale u nás vystupují jako megahvězdy večera na "společenské akci roku na Moravě". Smutné. A dáma v letech, jako je Sandra, by se měla již chovat přiměřeně ke svému věku (a postavě) a ne trajdat jako když oblékala velikost 34 a bylo jí sladkých -náct. Ještě smutnější. Ten pohled zblízka do tváře Sandry bych vám, přátelé, nepřál. Přišel jsem o veškeré iluze o mém idolu z mládí. Vystoupení umělců zastupujících moderní hudbu tak zachránil Miky Žbirka, který parádně rozbalil všechny své hity. Ples se sice asi na hodinu změnil spíš v rockový koncert ve sportovní hale, ale tato změna byla milá. Miky prostě umí zpívat i bavit.

Za cenu vstupenky 2 500 Kč a více by si každý stůl v hlavním sále býval zasloužil svého vlastního číšníka, nemluvě o "drobnosti" ve formě chladicího stojanu na bílé víno či karafy na víno červené. Raut, ačkoliv byl chuťově výborný, mohl být bohatší i o méně tradiční jídla.

Osobně jsem měl velké štěstí, že jsem celý večer strávil ve velmi příjemné a galantní společnosti. Ale co ostatní účastníci plesu? Je smutné zjisit, že spousta českých můžů vyrazí na ples takového významu jen v obleku a kravatě jako na každodenní jednání s klienty v bance. Smoking či frak by měl být přece samozřejmostí!! A o některých kreacích dámských rób a šatů, které vypadají, jakoby se právě vysypaly z krabičky lentilek, nakoupených ještě k tomu na vietnamském tržišti, se raději ani nebudu zmiňovat. Milé dámy, méně je někdy více, v tomto případě dokonce vše. Věřte mi, jsou důležitější věci než zabrat šířkou svých šatů celé schodiště a zaujmout jejich co nejkřiklavější barvou.

Ale vrcholem kulturního nevkusu byla podle mne "dobročinná" dražba, která se zvrhla ve vzájené poměřování pindíků některých brněnských podnikatelů, kdo na to má, ve většině případů aby se předvedli před zadaveteli zakázek ze strany města Brna. Máme tohle skutečně zapotřebí? Zaplaťpánbůh za vynikající moderování Markem Ebenem, který nejen že z této trapné dražby udělal celkem show, ale uváděl brilantně i celý večer.

Shrnuto a podtrženo, pro mne osobně to byla díky příjemným lidem, se kterými jsem včerejší večer pobýval, velmi podařená akce. Avšak bráno čistě z všobecného pohledu kulturního a společenského, dost mne děsí, že toto byla událost sezóny ve městě Brně…