Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Pomocník v nezapomínání

Měl-li jsem někdy někoho opravdu a z hloubi svého srdce rád, byla to moje babička. Pro upřesnění „velká“ babička, protože jsem měl i babičku „malou“. Musím se vlastně přiznat, že nebýt zašlých fotografií v albech, sotva bych si vzpomněl, jak vůbec vypadala, protože je to už tak dávno, co není mezi námi. Tak ukrutně dávno, že mi s ní bylo dáno pobýt jen coby malému dítku.

Jen útržky vzpomínek v mé hlavě zůstaly do dnešních dní a občas se vynoří jako Fénix z popela z nejzasunutějších zásuvek mozku, aby připomněly mé kořeny.
Jednou z těch vzpomínek je ta, kterak jsem coby malý špunt stál před prosklenými dvířky skřínky a žadonil. Žadonil, aby mi byl půjčen gramofon. Tedy malý červený hrací strojek vzhledu gramofonu, jaký známe v originále z pravěku světové audiotechniky. Hranatá krabička s imitací gramofonové desky navrchu a se zlatavou troubou. A klíčkem na dně, kterým stačilo natáhnout pérko a už se linula tichá podmanivá melodie.

Babička, jindy se srdcem ze zlata a ochotná udělat pro vnoučka první poslední, byla rázem jaksi proměněnou. Půjčovala mi ho, ale relativně nerada. Musela být při tom a musela vždy připomenout, že mám být opatrný a klíčkem otočit nanejvýš třikrát. Abych tuto hračičku náhodou nepřetáhl. A hlavně abych nedělal hlouposti a tuto nerozbil.Protože to byla vzpomínka na jejího chotě, mého dědečka, jenž tuto věcičku přivezl z cizích krajů, když mu jednou bylo povoleno navštívit své režimu nepohodlné sourozence v nepřátelské cizině. A tak se babička bála. Bála se, abych nezničil jednu z jejích vzpomínek na něj. A asi se bála právem, protože navzdory jejím opatřením jednou tento gramofon stejně nepatrnou újmu utrpěl.

A pak babička umřela. Moc toho po ní nezbylo, protože co taky mohlo zbýt po úplně obyčejné ženě z lidu? Ale něco přece jen zbylo. I na mě.Byl jsem ještě malý a peníze mi moc neříkaly, stejně jako jiné statky movité a nemovité. Ale i já jsem dědil, ač coby dědic jmenovitě neuveden. Zdědil jsem… ten krásný malý hrací strojek. Nebo jsem ho možná ani tak nezdědil, jako spíše vyškemral.Je to už desítky let. A on mi tu dodnes stojí ve skříňce, nehybně, tiše. Léta už jeho tóny nezazněly. Protože… jsem jaksi jako moje babička. Je to vzácná relikvie, kterou bych jen nerad ztratil, poškodil. Klidně bych dnes sice mohl zajet na otočku do Rakouska a koupit si náhradní, ale byla by to jen náhražka. Kdežto tohle, to je zhmotnělá vzpomínka. Vzpomínka na babičku, kterou znám už jen ze zašlých fotografií. Která žije už jenom v mém srdci. Stejně jako děda, který si tehdy kvůli tomuto musel utrhnout od úst onen notně nedostupný zázrak jménem šilinky.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Viktor Pondělík | středa 3.9.2014 8:00 | karma článku: 10,67 | přečteno: 321x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Při vystoupení prezidentského kandidáta se v Mexiku zřítilo pódium. Zemřeli čtyři lidé

23. května 2024  6:39

Čtyři lidé zemřeli a dalších 15 utrpělo zranění, když se zřítila konstrukce scény, na níž...

Konec týdne bude ve znamení přeháněk a bouřek. Nejdeštivější bude pátek

23. května 2024  6:30

V následujících dnech počasí u nás bude ovlivňovat nevýrazná oblast nízkého tlaku vzduchu, a tak...

Děti podle obžaloby sprchovala ledovou vodou i bila. Vychovatelku soudí za týrání

23. května 2024  6:30

Soud v Českých Budějovicích začne dopoledne projednávat kauzu týrání dětí ve věku do tří let....

Čína chce vyzkoušet bojové kapacity. Zahájila další cvičení v okolí Tchaj-wanu

23. května 2024  6:13

Čínská armáda ve čtvrtek v okolí Tchaj-wanu zahájila cvičení, do kterého zapojila různé druhy...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1273x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik