Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Kterak jsem objevil Ameriku

Možná vám to připadne divné, ale je tomu vážně tak. Podobně jako kolega Kolumbus jsem i já objevil Ameriku, a navzdory tomu, že nejsem ani zdaleka tak dobrodružné povahy jako on, jsem ji objevil jen s malým zpožděním za zmíněným mořeplavcem. Kdybych si pospíšil o nějakých pouhých pět století a něco, mohl jsem být dne namísto Kolumba v učebnicích já. Kdybych tak dlouho ‚nechodil po houbách‘, mohlo současné žactvo a studentstvo proklínat namísto něho mne, snažíce se moji nemalou maličkost nasoukat do svých makovic. Spolu s jiným datem objevení nového světa, pochopitelně, protože já si v den, kdy on Ameriku objevil, nemohu vzít z provozních důvodů volno v práci a můj objev by se tak odehrál nejspíše už někdy v červenci.

Možná, protože kdo ví, jak by to s oním datem dopadlo. Protože já Ameriku objevil celkem dvakrát a ani jednou jsem se přitom netrefil do data, kdy tam letěli i světoznámí teroristé do neméně světoznámého Světového obchodního centra. Poprvé jsem tam byl moc brzy, podruhé moc pozdě – pokaždé o rok vedle. A v době, kdy tam letěli oni, jsem já vzlétl sice též, přistál jsem však o moc vedle, v Kapském Městě, což pro mne sice bylo svým způsobem něčím jako objevením Ameriky, ale Amerika to rozhodně nebyla.
A kdo ví, zda bych Ameriku vůbec objevil, protože kdyby mě mořské proudy odnesly více na sever, přistál bych namísto města počtem obyvatel téměř srovnatelného s celou mou vlastí v zemi, kam jsem v oněch dobách objevování Ameriky nedostal vízum. A tak bych objevil namísto Ameriky úplné… prostě prd bych objevil.
Ale zkrátka jsem Ameriku objevil, byť dlouho po jejím objevení. Protože spojení státníci američtí proti mně nic neměli, zřejmě dobře věda, že bych se u nich neuživil ani rukama, ani kebulí, a toto je dostatečné citové pouto, jež mne k rodné hroudě víže.
A co že jsem v Americe viděl? To, co ani Kolumbus určitě neviděl. Z Ameriky jsem viděl především žluté tričko. Svítivé žluté tričko, jež na sobě měl oblečené kolega, jenž mne k této cestě do zámoří přemluvil a jehož jsem se tam v první řadě snažil neztratit z dohledu. Takže si hlavně z New Yorku pamatuji především žluté tričko na lidmi přeplněných ulicích, žluté tričko v Central parku, žluté tričko před tehdy ještě nenabouraným Světovým obchodním centrem, žluté tričko na Empire State Building, žluté tričko na jakémsi prý známém mostě, žluté tričko v některé z tamních nedobrou pověstí slynoucích čtvrtí, žluté tričko v čínské čtvrti,… Prostě vím, že hlavním symbolem New Yorku je žluté tričko, jakkoliv mi toto budete nejspíše vyvracet.
Ovšem nejen tričkem živ jest člověk a proto jsem tam třeba jednoho dne po plavbě lodí a následné honičce měl i v hlavě. Totiž dostal jsem se do jakési hlavy. Nějaká ženská mě měla plnou hlavu. Byla prý francouzského původu a přitom měla vcelku české jméno… jak to jen bylo… Aha, už vím - Svobodová. Nějaká Socha Svobody. Asi jí bylo smutno, že je na tom ostrově sama, protože žádného Svobodu jsem poblíž neviděl, a tak si vzala do hlavy, že si mě vpustí do hlavy.

Nu a jelikož jsem navzdory obavám kolegy poprvé v letadle neblinkal ani nehysterčil a jedinou ostudu provedl za letu paradoxně naopak on, když v turbulencích orosil svým pivem nějakého pána sedícího před sebou, skončil jsem o dva roky později s tímtéž ještě o kousíček dál, tedy v San Franciscu, o kterém už toho vím o něco více. Protože tam už jsem byl sebevědomý a daleko samostatnější a chodil tak někdy na procházky i sám. Tedy na procházky, jež začínaly v našem hostelu a končily pravidelně v Kavárně Praha kousek vedle té divné stavby, co ji buď stavěli pro nějakého faraona nebo jim při stavbě toho mrakodrapu docházel materiál a tak ho postupně budovali užší a užší, až nakonec připomíná pyramidu.A protože už jsem byl samostatnější, jak před chvílí zaznělo, zažil jsem toho v tomto městě přece jenom o něco více. Jedl jsem kdesi na nějaké ulici párky z igelitu, opakovaně (asi dvakrát) jsem si v obchodě koupil suvenýry, vypil něco kafáčů kávy v už zmíněné ‚Praze‘, kde jsme marně čekávali na to, jestli dnes přijde kuchař a udělá knedlíky. Nakolik vím, nepřišel nikdy. Aspoň za nás. Taky jsem tam viděl jakési námořníky a most, který je tak slavný, že ho tu ani nebudu zmiňovat, protože vy ho určitě znáte… a já zapomněl, jak se jmenuje.Což je tak vše, co o New Yorku a San Franciscu z vlastních zkušeností vím. Zdá se vám to málo? Neblázněte! Určitě jsem toho za mých dvou výprav do oněch končin viděl daleko víc než Kolumbus. A přitom zná Kolumba díky objevení Ameriky celý svět!

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Viktor Pondělík | úterý 19.8.2014 8:00 | karma článku: 6,87 | přečteno: 642x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

„Největší blbost mého života“. Německý důstojník dostal za špionáž pro Rusko tři roky

27. května 2024  12:11

Soud v Německu v pondělí poslal na tři a půl roku do vězení armádního důstojníka za to, že předával...

Sesuvy půdy v Papui-Nové Guineji zasypaly nejméně dva tisíce lidí

27. května 2024  7:51,  aktualizováno  12:08

Aktualizujeme Páteční sesuvy půdy v Papui-Nové Guineji zasypaly nejméně 2000 lidí. Podle AFP to v pondělí vedení...

Podezřelá úmrtí ve zdravotnickém zařízení? Policie případ odložila

27. května 2024  12:06

Policisté odložili vyšetřování série podezřelých úmrtí v soukromém zdravotnickém zařízení v Brně....

GLOSA: Lidi, na ten hokej se nedalo dívat!

27. května 2024  11:26

Bydlím dvě minuty od O2 areny. Ještě než začalo hokejové mistrovství světa, pár sousedů opustilo...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1273x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik