Nízké ceny vraždí zaměstnanost

Vládní návrh novely zákona o významné tržní síle má ochránit dodavatele před obchodními řetězci a podpořit kupní sílu obyvatel. Ta novela ale je zcela k ničemu, nepomůže ani obchodníkům, ani dodavatelům, ani spotřebitelům...

Stát, reprezentovaný úředníky s ostře nabitými razítky, chce opět diktovat, kontrolovat, řídit naše životy od A do Z. A  zcela pomíjí fakt, že žijeme v tržním prostředí, v němž existují obchodní zákonitosti. Nákupčí v řetězci má úkol nakoupit co nejlevněji, obchodník na straně dodavatele je pověřen, aby prosadil co nejvyšší možnou dodavatelskou cenu. Výsledkem střetu, který má zcela logický podtext, vždy ale musí být pragmatický kompromis. A ten nezajistí žádná novela, žádný zákon!

Zcela zásadní pozici v obchodní logice má koncový spotřebitel. To on rozhoduje, co nákupčí nakoupí. Zda kvalitní zboží za vyšší cenu (dodavatelskou i prodejní) nebo mainstreamové levné výrobky za nízké ceny.

V ekonomické rubrice listu Le Figaro byl publikován velice zajímavý rozhovor s generálním ředitelem skupiny Carrefour Georgesem Plassatem. Ten zcela vyvrací rozšířený názor, že snížení ceny umožňuje zvýšit kupní sílu. „Ve skutečnosti cenová válka nikdy neumožnila vytvoření žádné kupní síly. Ceny klesají, mzdy stagnují a daně rostou. V konečném důsledku mají lidi nižší příjmy, jsou nespokojenější a frustrovanější. Úkolem distribuce vždy bylo zpřístupnit výrobky co největšímu počtu, nikoliv řídit kupní sílu,“ říká Georges Plassat v rozhovoru. Mimochodem, řetězec Carrefour v Česku skončil, stejně jako Delvita, díky svému zaměření na kvalitu a vyšším cenám. Lidé v Česku, navzdory proklamacím o preferenci kvality, nakupují převážně podle ceny.

V prostředí, v němž stagnuje spotřeba, je jediným používaným prostředkem, jak docílit růstu, snaha získat podíl na trhu; a zbraní distributorů, která jim umožňuje tohoto cíle dosáhnout, jsou fúze a snížení cen nejprodávanějších produktů.

Georges Plassat má k tomu velice pragmatický a inteligentní komentář: „Nesmíme směšovat konkurenci a cenovou válku. Konkurence je silná, člověk chce vyhrát, ale jistě ne na úkor všeho ostatního. Začne být neblahé, jestliže se nebere v úvahu kvalita. Být nejlepší a pokračovat ve vytváření hodnot znamená mít zároveň kvalifikované zaměstnance, kvalitní výrobky a správné ceny. Nevidím v tom žádný rozpor, spíše rovnici, díky níž dobře zvládáme svou profesi. Například když se přiblížíme výrobě.“

Každá vláda se pyšní snížením cen čehokoliv, i když na tom má pramalou zásluhu, ale neuvědomuje si, že cenové války vraždí zaměstnanost a ve své podstatě nezvyšují, ale snižují kupní sílu. Konkurenční boj je žádoucí, ale vztahy mezi řetězci a dodavateli musejí být korektní. To tvrdí i Georges Plassat: „Konkurence je potřebná. Je zásadním hybatelem života podniků. Umožňuje soutěž mezi výrobky, službami i cenami. Ale když už není nic jiného než cena, pak dojde na cenovou válku. Oslabuje zaměstnanost a končí v ruinách, protože je snadné se do boje dostat, ale těžké z něho vystoupit. Je třeba vědět, kam až jít, a především, kdy přestat. Když nějaký podnik začne snižovat stavy zaměstnanců, aby vydržel cenovou válku, pohybuje se špatným směrem. Člověk nemůže být jediná proměnná při změně v podnicích. Zákazníci často považují cenu za nejdůležitější kritérium svého výběru. Politika nízkých cen se již po několik let silně využívá a její bilance je dosti diskutabilní: nevznikají nová zaměstnání - jsou přitom tedy lidi šťastnější?“

Odpověď je zřejmá – lidé nejsou šťastnější. Česká vláda, prosazující novelu zákona o významné tržní síle, ale chce i diktovat, kdy smějí být obchody otevřené, by si měla uvědomit, že zákony nemohou být nadřazeny zdravému selskému rozumu a kupní sílu nezvýší. A že zákon nemá šanci ovlivnit korektní či nekorektní vztahy mezi obchodními partnery. Hrozbou mají být obří pokuty – ale kdo kompetentně určí, jaká cena je či není pokřivená, zda ze strany řetězců jde o nepřípustný diktát ceny z pozice síly? Opět úředník s razítkem, který má s obchodem stejné zkušenosti jako pekař s jadernou energetikou. Regulace většinou bývá cestou do pekel.