Byznys s éčky a certifikáty kvality

Asi neexistuje dítě, které by v kočárku s chutí nežužlalo rohlík. I když ten rohlík nemá na sobě žádné z mnoha módních log kvality, pod mediálním tlakem téměř nezbytné výbavy každého produktu.

Zejména strach z éček se stal v poslední době dobrým byznysem, jeden z mnoha nových „certifikátů kvality“ je postaven vyloženě na (nesmyslných) obavách z písmene E. Podle webových stránek majitele tohoto certifikátu (nechci mu dělat reklamu, proto nejmenuji) jedině potraviny s jeho logem jsou, cituji: „poctivé, prověřené a kvalitní“. Jinými slovy, všechny ostatní potraviny bez jeho loga jsou nepoctivé, neprověřené a nekvalitní. Ovšem v zákoně o potravinách žádná definice poctivé potraviny neexistuje, hovoří se o bezpečných nebo zdravotně nezávadných potravinách. Za roční užívání „protiéčkového“ loga zaplatí výrobce 4500 Kč za každý produkt, při aktuálním počtu 140 certifikovaných výrobků je to roční výnos 630 000 Kč. Slušné. A to je jen jeden z mnoha aktuálně medializovaných certifikátů, jejichž užívání je zpoplatněno.

Éčka obecně vzbuzují negativní emoce, ale zcela nesmyslně. Třeba dusitan sodný (E325) svým názvem budí hrůzu, ale je obsažen v každém rajčeti, které nám vyroste na zahrádce. Mimochodem, v rajčeti je éček celkem šestnáct! A jíme je rádi.

Kyselinu L-askorbovou (v éčkové struktuře E300) bychom určitě laicky označili za podezřelou chemii, ale je to jinými slovy vitamin C, který dobrovolně a rádi zobeme, abychom byli zdraví. E101 je vitamin B, E160 karoten…

Z legislativních důvodů jsou výrobci povinni všechny přídatné látky uvádět, i když jsou v přípravku jen ve stopovém množství. V rohlíku, stejně jako v ostatních pekárenských výrobcích, není jediná zdravotně závadná přídatná látka, žádné škodlivé éčko. Výrobce kontrolují pravidelně dozorové státní orgány. 

Spotřebitel logicky musí být z množství certifikátů a log na obalech zmaten, stejně jako výrobci. Mají usilovat o oficiální a důvěryhodné značky kvality jako Klasa, Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou, nebo si raději koupit některý z privátních certifikátů, garantujících a slibujících cokoliv? Koupit všechny certifikáty? Nebo spoléhat na reálnou a poctivou, byť necertifikovanou kvalitu svých produktů, a zdravý selský rozum spotřebitelů? Vždyť každý, koho to zajímá, si může přečíst složení výrobku na obalu, v případě nebalených výrobků si složení vyžádat u prodejce. Vzpomeňme, jak dopadla značka kvality Czech Made, překřtěná na Czech Šmejd.  

Nenechejme se opíjet rohlíkem! To platí pro spotřebitele, pro výrobce, ale i pro novináře, kteří mnohdy pochybným certifikátům dělají reklamu. Mimochodem, čerstvý rohlík je chutný, poctivý, prověřený a kvalitní – i bez certifikátu. Každé dítě v kočárku vám to potvrdí.

Psáno pro MarketingSalesMedia (publikováno 3. 3. 2014)