IPCC a používání "šedé literatury"

Minulý pátek server idnes.cz zveřejnil velmi zkreslený a zavádějící článek , podle kterého celá třetina zprávy klimatického panelu IPCC odkazuje na nevědecké zdroje, tedy tzv. "šedou literaturu." Autorka se nad touto skutečností pozastavuje, protože prý samotní klimatologové tvrdili, že IPCC využívá pouze recenzovanou (peer reviewed) literaturu, tedy články z odborných vědeckých časopisů.

Skupina kritiků nyní zjistila, že téměř třetina referencí ve zprávě IPCC se odvolává na nerecenzovanou literaturu.

To ale ve skutečnosti není žádná novinka. Dle interních pravidel IPCC, které jsou odjakživa veřejně přístupné na internetu (viz strana 14 tohoto dokumentu), užití nerecenzovaných publikací je v oprávněných případech povolené a to dle jasně specifikovaných pravidel. Zpráva IPCC se skládá ze 3 částí, z nichž pro klimatology je podstatná hlavně část Working group 1 - Physical science basis, která zkoumá příčiny a rozsah globálního oteplování. Když se podíváme na zdroj, z kterého novinářka IDnesu čerpala, pak vidíme, že tato část obsahuje 93% referencí na recenzovanou  literaturu, tedy drtivá většina. V dalších částech už je procento nižší, ale tyto části zprávy IPCC se zabývají především ekonomickou otázkou globálního oteplování a je tedy logické, že čerpá i z šedé literatury, do které patří například i statistiky vládních úřadů.

Jak píše server Realclimate: "Obzvláště pro Pracovní skupiny 2 a 3 (ale v některých případech i pro skupinu  1) je nezbytné používat šedou literaturu, protože se v ní nachází mnoho cenných dat: zprávy vládních statistických úřadů, Mezinárodní energetické agentury, Světové banky, UNEP, atd. Obzvláště to platí u nejméně rozvinutých zemí, kde sice existují experti znalí problematiky, kteří ale mají malou šanci, či motivaci, publikovat v mezinárodních odborných časopisech. Mohou být použity i zprávy nevládních organizací jako je WWF (jako v případě Himalajských ledovců nebo Amazonských pralesů), ale každá informace v nich musí být pečlivě zkontrolována (tento postup nebyl dodržen v  případě Himalajských ledovců). Koneckonců úlohou IPCC je vyhodnotit informace, ne jen zkompilovat cokoli najde. Vyhodnocení zahrnuje kritický úsudek, vícenásobnou kontrolu, posouzení navzájem si odporujících informací a kritické zhodnocení metodologie použité ke získání výsledků. Proto je třeba, aby hodnotící zprávy psali přední vědci - místo toho, aby se najali dejme tomu postgraduální studenti, kteří by sepsali komplexní přehled literatury."

To však neznamená, že by recenzovaná (peer reveiwed) literatura nebyla pro hodnocení IPCC důležitá, právě naopak. Peer review je ve vědeckém světě naprostý standard. Každá studie je před publikací ve vědeckém časopise posouzena jedním či několika odborníky v daném oboru, kteří studii navrhnou buďto k publikaci, k zámitnutí či doplnění nebo přepracování článku. Tím by se teoreticky mělo zabránit tomu, aby ve vědeckém časopise byla publikovaná studie, která je zjevně nesmyslná či chybná. Jestliže tedy zpráva IPCC odkazuje na cca 13 000 takto publikovaných článků, znamená to, že každý z nich byl před publikací posouzen a zkontrolován odborníkem z relevantního oboru. Peer review samozřejmě nezaručí vždy, že studie je správná, ale je to nejlepší systém, jaký vědci mají. Stojí za zmínku, že málokterý článek klimaskeptiků tímto sítem projde, protože takřka vždy obsahuje chyby zásadního charakteru. Proto se popírači globálního oteplování soustřeďují hlavně na psaní knih a blogů pro laickou veřejnost. Laik v nich chyby matematického či statistického charakteru jen tak neodhalí, pokud nemá příslušnou kvalifikaci.

Faktem zůstává, že IPCC v některých případech použila neštastně referenci na nerecenzovanou publikaci, ačkoli mohla uvést článek z odborného časopisu. To se týká například aféry s Amazonskými pralesy. Jak jsem ale psal v minulém článku, tvrzení o tom, že pralesy jsou citlivé na sucho obstojí i při použití výhradně odborné literatury.

Zpráva IPCC obsahuje několik tisíc stran a dá se očekávat, že nějaké chyby se v ní objeví. Ale navzdory usilovné a vytrvalé snaze stovek oteplovacích popíračů, hlavní závěry IPCC dosud nebyly nikým přesvědčivě zpochybněny. Všechna jména přispívajících autorů zprávy IPCC, podklady pro tuto zprávu, metodika práce klimatického panelu i veškeré komentáře a připomínky zúčastněných odborníků jsou veřejně přístupné na internetu. Těžko si lze představit, jak by postup IPCC mohl být ještě více transparentní. Jistě se dá na fungování klimatického panelu leccos vylepšit, možná by i stálo za to vyměnit nepříliš popularní postavu jeho šéfa Pachauriho, který svými neopatrnými, možná až zavádějícími výroky přidává vodu na mlýn oteplovacím skeptikům. Přesto všechno zůstávají po vědecké stránce zprávy IPCC kvalitním a spolehlivým zdrojem informací, který ačkoli bývá obviňován z alarmismu, ve skutečnosti je spíš až příliš konzervativní. Kupříkladu odhady budoucího vývoje stoupaní mořské hladiny se ukázaly jako příliš optimistické. Současné prognozy vědců, které berou v úvahu zrychlující se tempo stoupání hladiny moře, počítají s nárustem až dvou metrů do roku 2100. To je mnohem více, než nejhorší scénář z poslední zprávy IPCC, který počítal maximálně s půl metrovým zvýšením mořské hladiny.