Prezidentu Obamovi se asi zastesklo po belgickém pivu, a tak se spolu s šesti dalšími hlavami nejvyspělejších světových zemí světa a prezidenty Barrosem a Rompuyem sešli na dvoudenním dýchánku v Bruselu.
Jiří Poláček
Původně se všichni pánové měli podívat do post-olympijského Soči, kam je na boršč, bliny a pelmeně pozval samotný Vladimir Vladimirovič. Jenže pan Putin dostál starému přísloví, že s jídlem roste chuť, a rozhodl se zavzpomínat na "staré dobré" sovětské časy.
Obama, Harper, Holland, Renzi, Merkelová, Abe a Cameron se tak rozhodli dát panu VP košem a sešli se v Bruselu. Možná i proto, aby to potom neměli příliš daleko do Normandie, kde se o víkendu připomínalo sedmdesáté výročí vylodění spojeneckých vojsk, což se později ukázalo jako začátek konce německé nadvlády nad starým kontinentem.
Ještě než se ale na severofrancouzské pláže všichni pánové a jedna dáma vydali, dokázali uzavřít půl Bruselu, způsobit velké dopravní komplikace, vyzkoušet funkčnost majáčků a houkaček všech aut k tomu vybavených, ztížit lidem cestu do a z práce a rušit klidnou bruselskou noc větším než malým množstvím helikoptér na obloze.
Dokonce i pravidelné rekonstrukce ve městě začali o hodinku dřív již v šest ráno, aby mohly včas přestat a nerušily tak hluboké rozhovory "gé sedmičky". Tak snad to byly hovory úspěšné a produktivní, a celý svět se bude mít zase o něco lépe.
Česká škodovka nestíhá
Ještě než celý cirkus G7 začal, měl jsem tu možnost s ostatními českými stážisty z Komise navštívit Stále zastoupení ČR při EU. Pokud jste o tomto úřadu ještě neslyšeli, vězte, že je to poměrně důležitá národní instituce. SZ ČR při EU je totiž jakýsi prostředník mezi evropskými institucemi (nejčastěji Radou) a českou vládou.
Pokud tedy náhodou přijde negativní zpráva z Bruselu, že EU "zase uškodila" ČR, můžete se zeptat přímo na SZ, proč tomu tak je, a proč proti tomu SZ, respektive příslušný vládní ministr, něco nepodnikli, když byl ještě čas. Svádět všechno na samotný Brusel rozhodně nejde. Obzvlášť, pokud je ČR někdy papežštější než ten nejpapežštější papež a česká média v souvislosti s EU mají po většinu roku okurkovou, žárovkovou nebo banánovou sezónu.
Pan velvyslanec Povejšil je velmi sympatický člověk a z krátkého povídání mám dojem, že je to muž na svém místě, plně respektující svou roli úředníka, nad nímž je v hierarchii ještě mnoho více důležitých osob. Jinak je SZ dobře fungující stroj, jehož každá součást přesně ví, co má dělat a k čemu slouží.
Jen škoda, že i když má tento stroj českou kvalitu, řidiči z Prahy nedokážou využít jeho plný potenciál. Polský fiátek nebo rumunská Dacia totiž na Bruselském okruhu předjeli českou škodovku o několik kol a dohnat je bude jen velmi složité.
Brusel není jenom Komise
Kromě SZ má Česká republika své zastoupení rovněž ve dvou evropských výborech - Výboru regionů a Evropském hospodářském a sociálním výboru. Oba výbory jsou oficiálními orgány Evropské unie, a i když jsou ve velkém stínu bruselské trojky Komise-Parlament-Rada, mají také své místo na evropském výsluní.
Jak už napovídá samotný název, Výbor regionů sdružuje evropské regiony a municipality, aby v Bruselu společně konzultovaly legislativní návrhy Komise, popřípadě samy navrhovaly vlastní agendu a přesvědčily o její potřebě Komisi a Radu. Šéfem tohoto výboru je Španěl Ramón Luis Valcárcel Siso, který má na starosti 353 regionů, a to včetně 12 českých.
Hospodářský a sociální výbor zastupuje nejrůznější zájmové skupiny (např. zemědělce, odbory, živnostníky, apod.) a konzultuje ekonomické a sociální záležitosti na evropské úrovni. Jednou z nich jsou například specifická národní doporučení (Country-specific recommendations - CSRs) v rámci evropského ekonomického semestru.
Tato doporučení, jež spatřila světlo světa minulé pondělí, vypracovává Komise ve spolupráci s příslušným členským státem a následně musí být schválena Radou i Evropskou radou. „Evropský semestr“ je cyklus koordinace hospodářských a fiskálních politik, který má pomoci jednotlivým členským zemím z krizového, respektive po-krizového vývoje. Jestli se to opravdu podaří, to už je na jednotlivých členských státech a jejich příslušných vládách. Nezbývá, než držet palce!
Vamos a la playa
Nejen do Česka o víkendu dorazily tropy, ale i v Belgii rtuť uvnitř teploměru vyrostla do třicetistupňové výšky. V sobotu jsem se tak s dalšími stážisty vypravil na výlet vlakem k moři do severo-západní Belgie, do Oostende, abych objevil kouzlo tamního pobřeží.
Podobný nápad ovšem dostaly i stovky dalších lidí, takže byl vlak přecpaný k prasknutí již na centrálním bruselském nádraží. Plážový oděv a žabky na nohách mnoha spolucestujících dali jasně najevo, jaká je jejich cílová destinace, tudíž jsem na pozici vsedě mohl až do konce své cesty zapomenout. Vlak navíc díky těžkému nákladu mořechtivých turistů nabral lehké zpoždění, ale čtvrthodinka není ničím, co by se nedalo překousnout.
Místo slunečného, jasného a teplého počasí, které den předem místní meteorologové slibovali ve všech belgických médiích, nás ovšem přivítal déšť, tmavě šedá obloha a letní bríza. Skoro to vypadalo, jako by všechno sluníčko zůstalo v Bruselu a nehodlalo se se zbytkem Belgie rozdělit ani o jeden paprsek.
Azyl před tímto nečasem nám tak poskytla tramvaj, která vede kolem celého belgického pobřeží od Koksijde až po Knokke, tedy od francouzských až po holandské hranice. Za svou cílovou destinaci jsme si vybrali městečko De Haan, které leží zhruba 20 minut jízdy od Oostende.
V De Haanu narozdíl od Oostende nestojí nevkusné paneláky pro turisty, ale jedná se o typické vlámské městečko s nezaměnitelnou architekturou. Cestou na pláž navíc začalo konečně svítit sluníčko, a tak se veškerá únava viditelná na tvářích všech stážistů rázem proměnila v úsměvy, a barva kůže se ze sněhově bílé pomalu začala vybarvovat do bronzově snědé, popřípadě sytě červené. To podle toho, jak který turista (ne)šetřil opalovacím krémem.
Belgická Copacabana
Písek na pláži sloužil jako základní stavební materiál pro budování hradů a dalších těžko rozpoznatelných stavení, racci na obloze si prozpěvovali svoji ódu na radost, jachty a motorové čluny čeřily vlny na jinak klidné mořské hladině a davy nově příchozích jasně naznačovali, že sobota na pláži v De Haanu bude to správné místo.
Jelikož pocházím ze země bez přístupu k mořské hladině, musel jsem si na vlastní kůži vyzkoušet místní vodu. Kvalita, čistota a teplota sice měla hodně daleko k tomu, co zná našinec z chorvatských, řeckých či kyperských pláží. Ale pořád je to daleko lepší než zabahněné české rybníky nebo ledově studená Jizera.
První nesmělé krůčky jsem rychle proměnil ve sprint a vychutnal si pár temp na hladině Severního moře. Po pár minutách si navíc člověk zvykne na teplotu vody, takže se mu nakonec ani nechce zpátky na pláž. Belgická "Copacabana" však rozhodně stojí za to, a je to úžasné místo k odpočinku a načerpání nových sil.
Oostende nás zpátky po návratu opět přivítalo dešťovými kapkami, takže jsme se bez nějakého většího zdržování odebrali na vlak směr Brusel. Po cestě navíc na vlak útočily i kroupy, takže jsem byl rád, že po indickém vzoru nemusím sedět na střeše. V Bruselu ale po dešti nebylo ani památky, ulice byly rozpáleny i po západu Slunce, a tak byla velká škoda, že moře není i tady. Ale do Oostende a nejbližšího okolí se s ostatními ještě jistě párkrát vrátím.
