Trainee v Bruselu: Když Barroso začne mluvit španělsky (4. díl)

Minulý týden jsem si tu pochvaloval, jak je administrativa v Bruselu jednoduchá. Beru všechná svá pochvalná slova zpět. Evropská komise se mi totiž rozhodla ukázat, zač je toho bruselský loket.

Pokud chci na konci měsíce dostat svých pár eur, abych v Bruselu neumřel hlady a žízní, musím uvést číslo účtu, na který mi peníze přijdou. A jelikož je používání zahraničního účtu v Belgii někdy náročné, doporučuje se otevřít si účet u některé z místních bank.

Nejenže tím získáte jistotu, že vaši platební kartu akceptují ve všech místních obchodech. Navíc pokud jste Čech a máte bankovní účet u některé z českých bank, ušetříte celkem hodně peněz. Každý výběr z bankomatu vás totiž nebude stát několik euro (stejně jako Němci či Portugalci tu za výběr z bankomatu neplatí ani eurocent), a pokud vám přijdou peníze v eurech na korunový účet, nemusíte oželet částku, za níž se dá v Praze pořídit celkem dobrá večeře.

Otevření bankovního účtu v Belgii je navíc opravdu jednoduchá a nikterak nákladná záležitost, obzvlášť pokud vám je méně než 26 let a jste osvobozen od jakýchkoliv poplatků. Já jsem navíc k běžnému účtu dostal zdarma i spořící účet, na který mi "moje" banka bude každý měsíc ukládat 10 euro. Na důchod si tu asi nenašetřím, ale třeba si za 5 měsíců uspořím alespoň na rozlučkové pivo.

Zpět ale ke Komisi. Pokud totiž chcete pravidelně dostávat výplatu, musíte vyplnit formulář se všemi nezbytnými údaji, podepsat jej, odnést do banky ke kontrole, nechat si ho podepsat a orazítkovat, naskenovat ho a na závěr ho nahrát do chytrého komisního systému. I když to zní složitě, jedná se o poměrně jednoduchou záležitost.

To ovšem nesmíte narazit na proaktivního úředníka, kterému se nezdá kvalita razítka banky na vámi naskenovaném dokumentu. A i když mu na vlastní duši odpřísáhnete, že tam to razítko prostě je, jen je špatně vidět, tak ze svého stanoviska neustoupí ani o píď. Pokud chceš peníze, holenku, tak budeš muset jít do banky ještě jednou a vést zábavnou konverzaci na téma "dobrý den, dáte mi prosím razítko na tenhle papír?".

Napodruhé už jsem v bance dostal razítko jasně čitelné. To samé už jsem ovšem nemohl říct o podpisu bankovní úřednice. Ta se totiž při psaní svého autogramu tak snažila, až skoro přeškrtala své jméno vytištěné na razítku. Její děti asi jednou ve škole při psaní domácích úkolů pět minut před odevzdáním nebudou mít nejlehčí úlohu. Bruselskému úředníkovi se ale tato verze dokumentu líbila, a tak bych měl peníze na konci měsíce dostat včas. Très bien!

Francouzsky? Španělsky? Anglicky!

Kromě bojů s větrnými mlýni (ehm evropskými úředníky) jsem se taky konečně zapojil do pracovního procesu, a pomalu začínám dostávat zajímavější a sofistikovanější úkoly, než je kopírování papírů nebo nastavování počítače. I když s lidmi z IT už jsem se za posledních pár dní celkem seznámil. Instalace tiskárny, totiž zaměstnala místí "ajťáky" skoro na celé dva dny.

Fyzicky je tiskárna vzdálena od mého počítače asi 30 centimetrů. Když jí ale člověk chce nainstalovat v počítači, po tiskárně ani vidu, ani slechu. Skoro dokonalý zločin někoho, kdo nechce, abych tu tisknul a plýtval papírem. Nakonec se musel přeinstalovat celý počítač, a voila, tiskárna tiskne i z mého počítače. Pokud teda zrovna nestávkuje, což je její oblíbená disciplína.

A když už váš počítač konečně začne fungovat, vůbec ho nebudete potřebovat, protože vás pošlou na pár schůzí, konferencí a tiskových konferencí, abyste si poctivě dělali zápisky a pak všechny kolem informovali, co se tam vlastně řešilo. Na druhou stranu je to pro stážistu výborná příležitost, jak vidět v realitě všechny ty věci o EU, které do vás po 5 let hustili v přednáškových aulách univerzit.

Úroveň angličtiny u všech "spíkrů" splňuje všechny unijní normy, a tak si člověk zapisuje a zapisuje, když v tom najednou předseda Komise José Manuel Barroso plynuje přejde z angličtiny do španělštiny. Co si to sakra dovolujete, pane předsedo? Já mám za chvíli napsat report o tom, co jste tu dnes povídal. Ale vaše (jistě velmi moudrá) slova ve španělštině jsou pro mě španělskou vesnicí.

Když pak navíc v závěru francoužští novináři začali pokládat dotazy ve své rodné mateřštině, byl jsem definitivně ztracen. V oddělení tiskových zpráv ale mezi tím stihli všechno důležité přeložit do angličtiny, a tak mi nakonec nic důležitého neuniklo. Dokonce jsem emailem obdržel i malé bezvýznamné plus od své švédské nadřízené a kolegyně z Rakouska, která mě při každé příležitosti zdraví "Dobrý den". Takže jsem s pomocí improvizace svůj úkol splnil.

Bruselské zkratky

Brusel je zvláštní svět plný nejrůznějších zkratek a prapodivných názvů. Každý den se tu tak učím nové a nové šifry. Dokonce už jsem je i sám začal aktivně využívat. Když se mě tedy někdo v Bruselu zeptá, kde že to vlastně pracuji, nečastěji mu odpovím, že v DG COMM. Přeloženo do jazyka běžného smrtelníka, Directorate General for Communication (Generální ředitelství pro komunikaci). A prosím neplést s DG COMP, kde právníci sledují dodržování pravidel hospodářské soutěže na vnitrounijním trhu.

A podobných DG je v Bruselu několik, od lehko identifikovatelných jako je DG AGRI (zemědělství), až po překladatelské oříšky typu DG DGT (shodou okolností se věnují překladům). V Evropském parlamentu se zase můžete potkat se spoustou tzv. MEP (Member of European parliament), v českém překlady člen evropského parlamentu. A nedaleko parlamentu se nachází i místo zvané Plux.

Plux je zkrácená verze oficiálního jména Lucemburského náměstí (Place de Luxembourg, nebo chcete-li, Place Lux), které je známé nejen řadou demostrací, které se tu doslova non-stop pořádají, ale především pro čtvrteční večery. Během nich se na pár čtverečních metrech kolem sochy uprostřed sejdou lidé ze všech nejrůznějších institucí, neziskovek, ziskovek, médií i kolemjdoucí turisté, a vytvoří velkou seznamovací party, kde je kromě ochutnávky místních piv možné získat i spoustu zajímavých kontaktů a informací.

Pokud tedy počasí v Bruselu zůstane tak krásné, jako první 2 týdny mého místního pobytu, jistě se na Plux budu pravidelně vracet. Třeba už jen proto, abych si spolu s dalšími 600 stážisty postěžoval na to, jak težký život tu vedeme, nebo jak špatně vaří v místní kantýně.

Chtěl bych se jmenovat Jan

A na závěr ještě jedna perlička spojená s mým jménem. V úterý jsem se totiž od majitele našeho bytu doslechl a dočetl novou variantu svého jména. Pan Francois se mě totiž rozhodl přejmenovat na Irko, a tak si v následujících měsících budu muset zvyknout na další jméno, jímž mě lidi v mém okolí budou oslovovat. Pomalu bych si měl začít dělat seznam, abych všechny ty varianty nezapomněl a něco náhodou nepřeslech.

Někdy si sám pro sebe prozpěvuju písničku od Buty s názvem "Chtěl bych se jmenovat Jan"...