Trainee v Bruselu: Chlapeček čůrající na ves v bažinách (2. díl)

Všimli jste si někdy toho, kolik názvů hlavních evropských měst začíná na písmeno B?

Manneken PisJiří Poláček

Je jich opravdu poměrně hodně. Jen posuďte sami: Brusel, Berlín, Bern, Bratislava, Budapešt, Bukurešť a Bělehrad. K tomu je nutné ještě připočíst severoirský Belfast, a fanoušci Katalánska jistě připomenou i Barcelonu. To už je poměrně slušná řádka měst.

Příznivce Brna ale teď asi musím zklamat - kromě počátečního písmena nemají všechna města společného vůbec nic, a tak asi bude lepší, pokud v České republice zůstane hlavním městem Praha.

Ves v Bažinách

Brusel se v historických análech poprvé objevil v roce 695, kdy biskup Cambraiský, svatý Vindicianus, se ve svých záznamech zmínil o místě zvaném "Brossella", tehdy malé vesničce. Jméno Brusel pak údajně pochází ze staroholandského "Broekzele" popřípadě "Broeksel", což v překladu znamená ves v bažinách.

Z vesničky se Brusel stal městem v roce 979, kdy vévoda Karel přemístil do kaple místní farnosti ostatky svaté Guduly a vybudoval zde první opevnění. A pak se během dalších deseti století Brusel proměnil až do dnešní podoby a stal se neoficiálním hlavním městem Evropské unie.

Brusel tvoří celkem 19 městských částí, v nichž bydlí zhruba 1,2 milionu lidí. Celých 70% z nich ovšem má svůj původ mimo území království belgického, a tudíž se jedná o velmi multikulturní a kosmopolitní město. Kromě Evropské unie tu má své sídlo i NATO, Světová celní unie nebo třeba EUROCONTROL - Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu.

A čím dalším je Brusel ještě zajímavým? Tak třeba tím, že místní královský palác je větší než londýnské sídlo anglické královny Buckinghamský palác. Bruselské národní letiště v Zaventemu je místem, kde se každoročně prodá nejvíce čokolády na světě, a také letištěm, které je nejdochvilnější mezi všemi největšími evropskými aeroporty.

V Bruselu rovněž mají nejhlubší plavecký bazén s ponorem 35 metrů a největši soudní dvůr na celém světě. Během svého pobytu mezi lety 1845 a 1848 tu Karl Marx s Bedřichem Engelsem sepsali svůj slavný Manifest. A ještě jedna informace pro nezadané pány - v Bruselu bydlí nejbohatší dívka světa, Athina Onassisová, pravnučka a jediná dědička řeckého magnáta Aristotela Onassise.

Když se čůrá alkohol

Brusel se může pochlubit řadou zajímavých turistických atrakcí, které každoročně vyfotí statisíce fotoaparátů majitelů z celého světa. Mezi ty nejznámější patří náměstí Grand Place, které je zapsáno na seznamu kulturního dědictví organizace UNESCO. Náměstí je světově proslulé hlavně kvůli květinovému koberci, který každé dva roky v srpnu zakryje v podstatě celou plochu náměstí. A určitě je na co se koukat.

Upoutat pozornost ale na sebe "velké náměstí" dokázalo i v roce 2012. Vánoční stromek, který se tradiční vybírá v Ardenských lesích, totiž nahradila pětadvacetimetrová světelná elektroinstalace, vzdáleně připomínající strom. Bruselská radnice totiž údajně nechtěla naštvat početnou místní muslimskou komunitu, a tak místo živého stromku zaplatila 40.000€ za abstraktní umění. Po vlně protestů, řadě petic a veřejné kritice ale strom po pár dnech rozmontovali a o rok později už na stejném místě opět stál strom z Arden.

Nedaleko Grand Place se nachází i jedna z nejznámějších evropských soch - Manneken Pis. Soška o velikosti 61 centimetrů vzdává hold čůrajícímu chlapečkovi, který dle několika pověstí zachránil Brusel před velkou zkázou a zničením. Dnes je to zřejmě nejfotografovanější dítě světa, kterému je už neuvěřitelných 395 let.

Mezi lidmi se opravdu jedná o velice oblíbené místo, a to nejen díky tomu, že chlapeček kdysi místo vody čůral alkohol. Ve svém šatníku má tento mladík přes 700 oblečků, kterými při nejrůznějších slavnostních událostech na chvíli zahaluje svoji vášeň pro nudismus. A aby mu snad náhodou nebylo smutno, dělá mu v Bruselu společnost i čurajícího holčička (Jaenneke Pis) a čurající pes (Zinneke Pis).

Parková velmoc

I když se Bruselu často přezdívá město šedi, ve skutečnost patří k nejzelenějším evropským městům. Po chvíli chůze totiž na každém rohu narazíte na nějaký park plný stromů a života. Mým nejoblíbenějším parkem je známý Parc du Cinquantenaire. Třicetihektarový obr byl postaven v roce 1880, na oslavu 50. výročí belgické nezávislosti.

Hlavní dominantou parku je proto vítězný oblouk, který dnes slouží jako součást muzea uvnitř paláce Cinquantenaire. Návštěvu můžu vřele doporučit, a to už minimálně proto, že ze střechy je úžasný výhled na celičký Brusel. Jinak je ale park určen primárně pro odpočinek, rodiny s dětmi, sportovce, fotografy, zvířátka a turisty s foťákem kolem krku.

Svoje velké kouzlo má i park Leopold nacházející se v samé blízkosti Evropského parlamentu. Ještě než se Leopold stal parkem, byla na jeho místě vybudována zoologická zahrada. Ta ale moc úspěchu nepřinesla, a tak se na 10 hektarech raději postavil park s dominantou v podobě jezírka. K němu dnes Bruselané chodí krmit labutě a pracovníci parlamentu své žaludky během poledních pauz, když zrovna v Bruselu náhodou svítí sluníčko.

Martenica

1. březen léta páně 2014 meteorologové vyhlásili za první jarní den, během nějž mají den i noc shodně dvanáctihodinovou šichtu. A jelikož je noc po pár měsících přesčasů hodně unavená, den bude v následujících týdnech pracovat více a více hodin denně. A je to jen a jen dobře, protože i mě o víkendu skončila dovolená a pomalu naskočím do velkého unijního velokolotoče.

První březnový den ale nebyl významný jen pro "rosničky", ale také například pro Bulhary. Ti každý rok slaví 1. března svátek zvaný Baba Marta. "Babka Březnová", jak by se dalo její jméno interpretovat v češtině, má dva syny - Malého Sečka a Velkého Sečka - kteří symbolizují chladné, studené a mrazivé lednové a únorové počasí.

Jakmile ale nastane březen, vládu nad počasím převezme Baba Marta, a především pak její nálada. Když je jí veselo, tak svítí sluníčko a na každém rohu je cítit jaro. Pokud je ale nahněvaná, může na lidi seslat déšť, vítr nebo dokonce i sníh. Prostě takové aprílové počasí, které ale díky geografické poloze přichází v Bulharsku na řadu již v březnu.

Na počest svátku Baby Marty se v Bulharsku nosí takzvané marteničky. Jedná se obvykle o náramek vyrobený z vlný, vyvedený v červenobílé kombinaci. Zatímco bílá barva symbolizuje nevinost, červená je naopak barvou života. Marteničky si lidé navzájem darují a při jejich uvazování kolem zápěstí nebo krku si má člověk přát něco krásného.

Marteničku je nutné nosit do okamžiku, kdy uvidíte prvního čápa. Ve městech ale čápi nemají své přirozené působiště, a tak někdy postačí, pokud uvidíte rozkvetlý strom. Stane-li se tak, potom stačí uvázat marteničku na větev stromku a čekat, až se přání vyplní.

Jednu marteničku jsem letos dostal i já, a tak mé levé zápěstí zdobí červnobíložlutý náramek. Zároveň je to výborný námět, jak začít konverzaci s dosud neznámým člověkem, což se na začátku mého bruselského pobytu jistě bude hodit. A to třeba už dnes odpoledne, kdy je na programu úvodní uvítací konference nových stážistů. Tak snad se tam s marteničkou pro štěstí neztratím.