První nezdar

Ivan Hašek - Karel Jarolím. Duo dvou nejúspěšnějších českých trenérů posledních let mělo po dobré zkušenosti s vlastní spoluprácí zvednout skomírající národní tým. A to i přesto, že by aktuálně 21. nejlepší reprezentaci světa vedli jen na částečný úvazek. Všem pozitivním i negativním kritikám však sdělil slávistický lodivod jasnou odpověď. Nejdu do toho!

sport.idnes.cz

Dlouho očekávané přání všech fotbalových fanoušků a fanynek se v sobotu stalo realitou. Ivan Hašek se dostal do vedení svazu, stejně jako většina jeho příznivců a nová fotbalová vláda začala ihned úřadovat. Velká čistka na svazu i v marketingové společnosti STES, velké plány a kontroly a v neposlední řadě zvolení nového kouče naší reprezentace. Poslední bod však zatím skončil velkým nezdarem. Všechno už bylo připraveno, dohodnuto, chváleno, kritizováno, jen jedna věc chyběla. Jasný Jarolímův souhlas. Ten ale k velkému zděšení/nadšení nepřišel.

Ze sportovního hlediska je to velká škoda, protože fotbalových odborníků jako je Jarolím v tuzemských lesích a hájích mnoho neroste, ale z hlediska profesního a pragmatického je to ale asi dobře. Sedět na dvou židlích zároveň a odvádět 100% Slavii i reprezentaci by byl asi nadlidský výkon. Sám navíc před časem uvedl, že práce pro sešívané barvy je pro něho jasná priorita. Pro Ivana Haška je to tak první větší neúspěch v nové funkci.

Jako první větší úkol si totiž vybral jmenování nového kouče reprezentace. Po Jarolímově odmítnutí se tak musí poohlédnout někde jinde. Sám by totiž tuto práci asi těžko zvládl. Už tak bude mít nedostatek volného času z všemožného podepisování smluv, shánění partnerů, cestování po Evropě a snahy o posun českého fotbalu na úroveň světového. Jenže kdo? S Františkem Strakou už se Hašek rozloučil, Dušan Uhrin (kterého doporučila trenérská rada pro přátelák s Maltou) připravuje Slovan Bratislava na boje v Lize mistrů, Jakub Dovalil chce dodělat svoji práci u mládežnických reprezentací a mnoho dalších kandidátů nezbývá.

Jedním by mohl být i Karel Brückner. O něm se uvažovalo jako o vhodném kandidátovi na pomoc při sestavování nominací a vlastně i chodu reprezentace jako takové. Jenže ejhle, nyní by se Brückner mohl vrátit na lavičku národního týmu, pod jehož vedením zažil český fotbal renesanci, baroko i kapitulaci. Jenže proti Brücknerovu návratu mluví hned několik faktů. Tak za prvé, věk a zdraví už nepatří mezi trenérovi přednosti. S přibývajícím věkem navíc ubývá ochota přejímat nové trendy a metody, což není pro budoucnost také vůbec dobrá zpráva. A z neposledních faktů kritiků přidejme i fakt, že jeho rakouské angažmá skončilo velkým fiaskem.

Jenže teď babo raď. Kdo by tedy mohl český nároďák vzít? Kdybych měl někoho doporučit, byl by to asi František Straka. Sice se s nároďákem již rozloučil, ale nabídku znovu převzetí by jistě přijal. Vždyť to byl on, kdo znovu v souvislosti s reprezentací začal hovořit o cti a srdíčku. Byl to on, kdo dal šanci novým hráčům, na což se čekalo pěkných pár let. A je to on, kdo dokáže získat novináře a fanoušky na svoji stranu. Trénovat už si vyzkoušel v Tuzemsku, Německu i Řecku a autoritmu rovněž nechybí. V testu s Maltou (ať už byli výsledek i předvedená hra jakékoliv) určitě obstál. Reprezentace by měla být výkladní skříní toho kterého národního fotbalu, a jestliže se v té české znovu nenastolí renesance, může Hašek ztratit mnoho sympatizantů. A to by byla velká škoda.