Je to věc známá. Český klubový fotbal za tím Evropským hodně zaostává. Domněnku nyní přiživily Teplice. Co s tím?
Není to tak dávno, co Sparta hrávala pravidelně Ligu mistrů a další české celky úspěšně zápolily v poháru UEFA. A situace nyní? Jsme rádi, když se český tým vůbec probojuje do výkladní skříně evropského fotbalu - Ligy mistrů, a účinkování v poháru UEFA připomíná spíše paběrkování. A to nemluvíme o poháru INTERTOTO. Z něho je pro český fotbal velice snadné se dostat do poháru UEFA. Určitě o mnoho snazší, než kvalifikace z domácí ligy či poháru ČMFS. Jenže tudle nudle.
Loni na podcenění soupeře zle doplatil Liberec. Po ostudné prohře s kazašským celkem Tobol Kostanaj zbyly Severočechům jen oči pro pláč a velké finanční ztráty způsobené nákladnou cestou do vzdálené destinace. Příklad to nebyl nejlepší, ale historie dokazuje, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Jak jinak si vysvětlit letošní působení Teplic ve stejné soutěži?
Původně měl „třetí" pohárovou soutěž Evropy okusit tým Brna. Ten ale v letní přestávce měnil povrch na svém stadionu, a tak výsadu účinkování v poháru přenechal svému konkurentovi v boji o třetí místo v loňské sezoně. Los byl pro žlutomodré příznivý. Maďarský Honvéd měl být jen lehkým předkrmem před dalším kolem. V tom by se vítěz pravděpodobně utkal s rakouským Sturmem Graz, což není neřešitelná překážka pro postup do poháru UEFA. Sebevědomý tým s posilami s reprezentačními zkušenostmi Vachouškem a Junem ale v domácím prostředí zle narazil. I přes obrovskou převahu jelo k odvetě s hodně nepříznivým výsledkem 1:3. V odvetě dostali příležitost mladící, ti hráli dobře, dokonce vyhráli 2:0, ale pohárová matematika poslala do Rakouska Maďary.
Situace z posledních let v poháru INTERTOTO jen nastiňuje, jak Čechům ujíždí vlak. Místo vyrovnaných bitev s vyspělými a zvučnými evropskými celky naše týmy prohrávají s těmi neznámými evropskými. Postup do Ligy mistrů bude v nejbližších sezonách díky velice nízkému klubovému i českému koeficientu velice obtížný. Loňský postup Slavie byl velkou senzací, kterou bude opravdu hodně těžké zopakovat. V poháru UEFA si české kluby vedou o trochu lépe, i když mluvit o dobré práci by bylo jako nasazení si brýlí s označením popelníky.
Skutečným problémem spojeným s neúspěchy českých celků v Evropě je samozřejmě odchod hráčů do zahraničí. Kdežto dříve odcházeli hráči do zahraničí pouze ze Sparty a Slavie, tedy z týmů, které hrály v pohárové Evropě a své hráče tak ukazovali celé Evropě. Nyní se poměry mění. Do zahraničí přestupují i na české poměry průměrní hráči a to do podprůměrných až druholigových zahraničních celků. Také tam odcházejí i hráči z druhé ligy, kteří nemají v české lize odehráno ani zápas. A zdaleka se nejedná pouze o hráče, kteří chodí do Rakouska či Německá dohrát kariéru a vydělat na stará kolena nějaké to euro.
Kluboví šéfové by si to měli také uvědomit. Doby, kdy se hráči do zahraničí běžně prodávali za stamilionové částky, je zřejmě dávno pryč. Místo přirozeného vývoje v podobě nasbírání zkušeností v lize, přestup do předního českého celku, okušení Evropského poháru a následný přestup hráči přeskakují 2-3 fáze. A tak hráči odcházejí do zahraničí v dorosteneckém věku za „pakatel" a s vyhlídkou nejisté budoucnosti. I když některým borcům se nedivím, protože například dostat se z dorostu ve Spartě do A-týmu, to je hodně nejisté spojení. Pokud ale dobré hráče v týmech nebudou šéfové klubů schopni udržet, nemůžeme čekat od českých týmů v evropských pohárech zázraky.
A vinu nenesou jen kluby. Nemalý podíl na této skutečnosti mají i manažeři a samotní hráči. Ti totiž za vidinou velkého výdělku přestupují i do lig jako Bulharsko, Turecko či Rumunsko, kde kromě špičkových týmů nesehrají v sezoně moc kvalitních utkání. Nebylo by lepší zůstat v české lize, probojovat se do pohárové Evropy, ukázat se zahraničním manažerům a pak přestoupit třeba do Německa či Anglie, kde pak bude hrát kvalitní soutěž celý rok a tato spekulace na přestup se mu finančně také vyplatí. Je tedy jen na zainteresovaných osobách, jak se k celému problému postaví. Za čas si tedy zase budeme moci položit klasickou otázku - quo vadis - kam kráčíš? Snad český fotbal konečně opět vykročí tím správným směrem.
