Moje rande s Petřínem

Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí krásného snění nad romantikou dýchajícího města.

Ano, řeč jde samozřejmě o Praze, o té stověžaté, romantické a historií nabité staré-známé krasavici ukrývající se v srdci Evropy. Inu přízvisek nese matka měst tisíce a tisíce.

V kombinaci s oblohou, která se dnes rozhodla vyjít mezi lidi v nedbalkách a nahoře skoro bez, ideální idylka k nedělní odpolední procházce. A kde jinde si užít krásy Prahy v celé své šíři, než na místě nejvyšším a nejpovolanějším - na Petříně.

Pokud člověk vydrží dopravu saunou na čtyřech (či více) kolech autobusu nebo tramvaje a dostane se až do blízkosti Újezdu, může započít svoji velkou pouť k mekce nedělního letně-oděného odpoledne. Před cestou vzhůru se ještě lehce posilnit vychlazenou vodou (pivo je sice lepší, leč by v kombinaci se sluníčkem nemuselo vykouzlit to nejlepší cestovatelské rozpoložení), s úsměvem na rtech a s odmítavým výrazem na tváři se vyhnout frontě na lanovku (komu by se v tomhle idylicky božském počasí chtělo tístnit s dalšími zážitkuchtivými turisty v dusné atmosféře, to fakt nechápu) a hurrá do kopce s "malou eiffelovkou" na vršku.

Fyzické síly sice s každý našlápnutím aritmetickou řadou ubývají, ty morální však rostou řadou geometrickou. I když mě matematická múza nikdy nepolíbila a na práci mám většinou milion důležitějších věcí než rozjímání nad "neřešitelnou" exponenciální rovnicí, rozhodně mi za znaménkem rovná se vychází výrazně kladná hodnota.

Jó, komu by se taky nelíbila všudypřítomná zelená, koncert zpívajícího ptactva, vůně po nočním dešti se probouzejících zástupců flóry, babylon jazyků (a čeština je bohudík v menšině), zamilované páry na lavičkách i jiných místech k tomu určených nebo pohled na zmenšující se domy, vilky a jiná pražská stavení?

Pár posledních kroků a člověk je konečně tam, kam jeho původní záměry směřovaly. A když už je tak krásně, proč si nevylézt až na samý vršek rozhledny? Obzvlášť, když vstup 50 Kč rozhodně není nic, kvůli čemu by měl můj osobní rozpočet zkrachovat. Určitě bych si dokázal představit lepší investici této nepříliš vysoké hodnoty peněz, ale v danou chvíli byla rozhledna tou nejlepší možnou.

Schod za schodem, krůček za krůčkem, a před člověkem se kromě velké fronty na výtah výhledem na město unavených turistů objevují krásy celičké Prahy. To se Vám najednou života světaběh vyhýbá velkým obloukem a všechny strasti a starosti běžného života jsou bez okolků zašlapány hluboko do povrchu zemského. Tady se mi líbí, a to rozhodně nepatřím k milovníkům výšek.

Škoda, že nejsem rodilý Pražák nebo větší znalec tohoto města. Takhle bez potíží poznám několik záchytných bodů, ale že bych věděl, že zrovna tady je tahle budova, a támhle ty budovy vpravo vzadu jsou ta a ta pražská čtvrť. Jejdanánku, zrovna teď by se mapa docela hodila. Člověk se opravdu má co učit celý život...

Cestou zpátky si ještě rychle poslechnout píseň kytyristy a harmonikáře v jedné osobě (zpěvák to fakt nebyl), stavit se u sochy Panny Marie z exilu a z kamenné lavičky se potěšit snad nejhezčím pohledem na Prahu, kterou Praha nabízí, pokusit se nevyrušit zamilované dvojice od společných chvilek se svojí vysněnou osobou erotického zájmu a pomaličku, polehoučku uličkami Malé Strany proklouznout až na Kampu.

Tenhle způsob trávení letního nedělního léta zdá se mi více než šťastným. Jó, někdy holt ke štěstí nepotřebujete moc...