Londýnský deník - 13. 8. Hola, hola, Londýn volá

Před několika málo dny jsem prožil skvělou dovolenou v Londýně. Týdenní výlet do hlavního města Anglie byl opravdu krásný. Nyní Vám v nebližších dnech přinesu svoje dojmy, prožitky a zážitky nejen z návštěv místních památek. Doufám, že se Vám můj pohled na netradiční výlet bude líbit.

            Tak je to tady. Cesta do Londýna nás čeká již zítra. Kdo by to byl řekl ještě před takovými dvěma měsíci? Londýn je mé oblíbené město. Sice jsem zde byl pouze jednou na školním výletě, ale již při této příležitosti jsem plánoval cestu co nejdříve zopakovat. Když poté přišla nabídka na srpnový výlet do hlavního města stařičké Anglie, ani na chvilku jsem neváhal. Společnost mi tentokrát nebude dělat autobusový zájezd, nýbrž sestra Verča s bratrancem Pepou. I když spíše já dělám doprovod jim.

            Kromě osazenstva se mění i způsob přepravy. Pěkný, pohodlný, leč zdlouhavý a nudný autobus vystřídal rychlejší a zajímavější letecký kolega. Což o to, pohoda a rychlost jsou až na prvním místě. To by se však nesmělo jednat o můj první přelet nad kukaččím hnízdem. V Oscarovém snímku Miloše Formana to s hlavním hrdinou v podání Jacka Nicholsona nedopadlo moc slavně, což se naší výpravě doufám nestane. I když je letadlo statisticky nejbezpečnějším dopravním prostředkem, strach je na místě. Občasné výpadky statistické pravdivosti a vysílání katastrofických filmů na pohodě nepřidají. Na realitu si holt musím počkat do zítřka. Horší než letadlo ale paradoxně bude letiště, a to především to anglické. Jakožto člověk znající Shakespearův jazyk v uživatelské verzi s hodně zastaralou aktualizací bych při vyřizování různých letištních formalit mohl narazit. Ještě že mám spolucestující.

            Zpět k dnešnímu dni. Jak už to tak bývá, termín je v kalendáři již dlouho zakroužkován jasně červenou barvou, balení se však přesunuje na last minute. Dnešní nabitý den po ranním vstávání (nelidsky už v 5:30) a pracovním dni v nemocnici vyplnila i cesta do Jilemnice pro opravený Notebook. Alespoň doufám, že už opravený. Co jsem se s mrškou jednou černou nazlobil. V poslední době si užila víc cest mezi Vysokým, Jilemnicí a opravnou než prohlédnutých internetových stránek. Snad se z toho chudáček při mém výletu vzpamatuje. Po zprovoznění zázraku techniky přišlo nepopulární, ale při výletování nutné, balení. To mám rád asi jako osinu v pr… (ehm kmín). Ať už se jedná o balení věcí na internát, fotbal, výlet či nejposlednější akci vyžadující výbavu, nic z toho nepatří k mým oblíbeným aktivitám. Jediné balení co mám rád je tak maximálně to brambůrkové. Tak co vše vzít? Já, frajer, seznam nepotřebuju. A tak do tašky podle oka stříhám ponožky, trička, mikiny, boty a nezbytné jídlo od maminky. To jsem zvědav, co bude první chybějící věcí. Že by pas na letišti? Snad to bude až kartáček na zuby v Anglii. Zubař by mě nepochválil, ale týden bez dentální hygieny se vydržet dá, to už mám odzkoušené.

            Tak ještě dobalit poslední věci, kouknout na zprávy, dopsat tento deník, chvíli kouknout na fotbal (snad mě Sparta před odjezdem trochu rozptýlí a potěší) a šupky dupky do hajan. „Abfahrt“ je už v 5:00, takže to na vydatný spánek nevypadá. Ten si doufám užiju do sytosti v letadle, kde bych rád zaspal strach. Snad také pověstný strach vystřídá chuť psát. Deník jsem si psal každou dovolenou, ale nikdy jsem jej nedokončil. Včerejší prožitky napíšu zítra, až je nakonec nenapíšu nikdy. Letos ale úkol splním. Alespoň doufám.

Pokračování zítra