Budapešťský nepravidelník - Sweet home Budapest (2. díl)

U mě dobrý. Přesně tak by se daly označit první hodiny mého pobytu v hlavním městě Maďarska.

Z Prahy jede rychlík do Budapešti

Cesta vlakem trvá z pražského Hlavního nádraží na budapešťské Keleti pályaudvar (východní nádraží; kromě něj jsou v Budapešti ještě západní a jižní nádraží, severní jsem zatím na mapě nenašel) necelých 7 hodin. Když přičtete malé zpoždění, tak celých 7 a kousek. Pokud tedy máte štěstí a zpoždění není dlouhé jako řeka Dunaj.

To naštěstí nebyl můj případ. Zdržet se na tak dlouhé cestě jen 10 minut, to považuji za velký úspěch. Pozitivem je, že za zpoždění nemohly dráhy české ani dráhy maďarské (ač mě slovenští spolucestující strašili, že v Maďarsku se na čas prostě nejezdí). Snad to tak bude i v červnu, až se budu chystat domů.

Ve vlaku jsem taky poprvé využil základů maďarského jazyka a krátkou konverzaci s tamním studentem na téma "máte ve vašem kupé volno" jsem zvládl s noblesou Guta-Jarkovského. Pořád tvrdím, že maďarština je jednodušší než některé teorie ekonomické vědy. I možnost využiti v praktickém životě hovoří jasně pro jazyk Sándora Petöfiho.

Budapešťské nádraží Keleti je krásné. Pokud se rychle propletete mezi taxikáři, kteří nabízejí své služby, a dostanete se až ven, okamžitě Vás uvítá nádherná budova s bezedným pytlíkem historie. Až bude Woody Allen točit další filmy o nějakých městech, doporučil bych mu Budapešť (samozřejmě po Praze).

A poslední poznámka ohledně cesty vlakem - když jsem se blížil do cílové destinace, překvapil mě počet bezdomovců a jejich příbytků v okolí železniční dráhy. Bylo jich tam fakt hodně. Ekonomická krize s Maďarskem opravdu zacvičila, v ČR jsme na tom fakt ještě relativně hodně dobře. Takže až se budu potřebovat zbavit těch nejdrobnějších z nejdrobnějších peněz, asi vím, kam půjdou. Nějak si prostě slumy ve střední Evropě nedokážu představit.

Üdvözöljük

Kolik z Vás při přečtení tohoto podnadpisu použilo Google-translator? Vsadím se, že Vás rozhodně nebylo míň než prstů na ruce zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami všeho druhu. Pro ty, kdo tak neučil, üdvözöljük znamená vítejte.

A vítání mi Budapešť nabídla hned trojí. Vítání první - sníh. Ač jsem si myslel, že jsem bílé kousky padající z nebes nechal doma v Krkonoších, v Budapešti si mě hodně rychle našly. Co jsem zatím zjistil, na místní poměry je v těchto dnech opravdu zima a příští týden má být dokonce ještě chladněji. Ale pro rodilého horala nic, na co by nebyl zvyklý. Při nejhorším pomůže pálinka, ale o tom někdy později.

Přivítání druhé - Réka. Je skvělé, když Vám zahraniční univerzita propůjčí jednoho svého studenta, který je Vám po příjezdu okamžitě k dispozici a se vším důležitým Vám poradí nebo pomůže. Mě byla přidělena studentka jménem Réka a zatím si její pomoc nemůžu vynachválit. V maďarštině jsem se zatím nedostal tak daleko, aby moje konverzace překročila rámec 6. lekce, takže se rodilý mluvčí a znalec místních poměrů v jedné osobě více než hodí.

Přivítání třetí - dopravní podnik. To by přeci nebyla ta správná cesta, aby se na ní nevyskytl ani jeden problém. A taky, že jo. Když jsem si totiž chtěl koupit měsíční jízdenku na MHD, ani debetní, ani kreditní karta jaksi nehlásily zájem o spolupráci. Sakra, to jsem zapomněl PIN? Proč to sakra nejde. V kapse mám jen koruny české, které sice mají daleko větší hodnotu než forint (obzvlášť v této době), ale paní za pokladnou rozhodně nevypadá na to, že celý den na své židli sedí proto, aby jí nějaký hloupý turista  platil v korunách.

Naštěstí mi pomohla Réka a můj první náklad zaplatila. A zaplaťpánbůh moje karty v bankomatu a později i jiných obchodech zase obnovily naše křehké přátelství. Oddychnul jsem si tak, že to muselo být slyšet až v Praze. S sebou totiž mám jen pár set korun českých a pár desítek euro, což by na 4 měsíce pobytu stačilo asi jen za předpokladu, že bych rozšířil kolonii bezdomovců.

První noc v novém bytě

Ubytování je taky fajn. Z Keleti-pu je můj nový byt co by kamenem dohodil, takže když má člověk těžký kufry, je fakt rád, že je může rychle někam uklidit. Samotný dům je sice starší, ale rozhodně nejsem zvyklý bydlet na zámku. Z poměru cena-kvalita stále jednoznačně lépe vychází cena.

A za sedmero (třemi) dveřmi je hájenství několika desítek mých budoucích nocí. Byt je zařízen přesně tak, jak stálo v inzerátu, a je v něm přesně to, co student ke svému "přežití" potřebuje. Navíc má jednu výhodu - Roelanda.

Můj spolubydlící z Nizozemska je opravdu fajn. Vždycky je to velká loterie, když jdete bydlet s někým novým, ale s ním jsem si okamžitě padl do oka a myslím, že si budeme rozumět (jak anglicky, tak lidsky). Navíc mu chutná české pivo, takže má u mě velké významné plus. A´taky mě těší, že jako člověk, který si malou troškou na své živobytí vydělává psaním o fotbale, konečně znám správnou výslovnost holandských klubů a hráčů.

První noc v novém bytě byla dobrá. Na rozdíl od Roelanda sice nemám manželskou dvoupostel, ale pouze rozkládací gauč, ale místa je tam dost a záda a krk si ráno na nedostatek pohodlí také nestěžovaly. Přinejhorším je tu ještě křeslo. Byt se doposud zdá být dobrý, takže jedinou nevýhodou stále zůstává fakt, že jeden z dvou pokojů je průchozí.

A na závěr jedna perlička. V množství mých skříní, které mám v pokoji k dispozici (je jich fakt hodně) je kromě prázdných šuplíků i spousta maďarských knih v originálním znění. Asi už vím, co si před spaním budu číst.

Tak a teď hurrá vstávat a vstříc novým dobrodružstvím do města. Ale o nich zase až někdy jindy.