Budapešťský nepravidelník - Budapešť, lásky čas (23. díl)

První máj, lásky a svátku práce čas, nabídl i tady v Maďarsku prodloužený víkend, který byl dostatečným lákadlem k objevování objeveného i neobjeveného.

Přijel Ježíšek

Obzvlášť, když k tomu má člověk vynikající společnost, kterou moje rodina rozhodně je. Na návštěvu totiž dorazila maminka s tatínkem i sestřičkou a s nimi i pekáč buchet a přehršel dalších dobrot a lahůdek české provenience. Být prosinec, okamžitě bych si myslel, že mě navštívili tři ježíškové a já jsem byl jejich jediným objektem zájmu.

Kromě vzácné návštěvy z tuzemských luhů a hájů do Budapešti bez zaklepání a předchozího varování vtrhlo rovněž léto. Ale takový náhodný kolemjdoucí by mohl chodit častěji a je více než vítán. Přeci jen +30 je pro mě pořád lepší, než únorových -30 stupňů Celsiových a sněhově bílý povrch mé pokožky už si taky říkal o nový bronzový nátěr.

Za 3 dny jsme toho v Budapešti stihli opravdu hodně: všechny nejdůležitější památky Pešti i Budína, ochutnávku dalších vybraných lahůdek maďarské kuchyně (k tomu se ještě dostanu) nebo relax v Městském parku i v ní ležících, spících Szechényiho lázních. Chodit ve městě, obzvlášť v tomto horkém počasí, není rozhodně žádná procházka růžovou zahradou, ale při pohledu na krásy Budapešti na jakoukoliv únavu hravě zapomenete.

Jen zelená to může být

Všechny námi navštívené památky už jsem sice předtím párkrát navštívil, ale vůbec mi nevadilo udělat si "sightseeing" kolečko ještě jednou. Od mrazivého února se totiž město změnilo k nepoznání, takže se rozhodně bylo na co dívat. Třeba takový Gellertův vrch. Ten se z mrazivě bílé barvy oděl do módní zelené a musím říct, že mu to náramně sluší.

Výstup vzhůru až k Citadelle sice v neděli stěžoval poměrně silný vítr, ale vůně rozkvétajících květin a stromů, zpěv ptactva a stále krásnější a krásnější výhled na celé město na tento rozmar počasí dali hodně rychle zapomenout. Jediné, co snad můžu místnímu kopci vytknout, je umístění některých laviček. Těch je tu totiž hodně, přes vzrostlé stromy ale z většiny z nich uvidíte pouze před sebou tyčící se stromy-šedesáteráky i jejich starší a mladší generace. Tohle by šlo přeci jen udělat líp. I když někomu může takový strom říct daleko více a mnohem hezčích příběhů, než pohled na Budín/Pešť.

Zelený hábit zvolil tuto sezónu rovněž Markétin ostrov, který se v tropických třicítkách (i když na Budapešť je to teprve začátek letních teplot) stal oázou odpočívání a relaxování všeho, co má ruce nebo ručičky, nohy nebo nožičky či kola nebo kolečka. Tak trochu mi to tam začíná připomínat bělehradskou Adu Ciganliju, které se přezdívá srbské moře. Že by tedy i Budapešť měla svoje maďarské moře?

V Městském parku to žije

A kdo už se nevešel na Markétin ostrov, ten se vydal do Městského parku. Városliget se po nedávných deštích a současných teplých teplotách zněkolikanásobil, co se obsahu a počtu odstínů zelené týče. Hrát si tady na schovávanou by tedy nyní taky mohla být aktivita na několik dní. Co se ale neschová určitě, je Vajdahunyadský hrad, který je jednou z největších dominant parku.

V prvních týdnech a měsících svého budapešťského angažmá mi Vajdahunyad, jehož jméno si i přes enormní úsilí stále nemůžu a nemůžu zapamatovat, sice nepřišel nijak extra zajímavý, ale postupně mu přicházím na chuť. Kombinací románského, gotického, barokního a renesančního stylu se totiž příliš staveb tohoto typu rozhodně pochlubit nemůže a především noční pohled na osvícený hrad patří k tomu, co by se v Budapešti vynechat nemělo.

Zajímavý pohled na Vajdahunyádský hrad může být rovněž z některé z loděk, které půjčují na místě, kde ještě před několika málo týdny na bruslích jezdili, řádili, krasobruslili i padali všichni milovníci tohoto zimního sportu. Pokud zbude jen trošku čas, určitě si loďku taky na chvíli půjčím. Na jedné straně náměstí Hrdinů, na druhé straně čtyřstylový hrad a všude kolem zelená čišící z parku. To se prostě musí líbit.

A ještě jedna poznámka k Městskému parku. Pokud se v letních měsících chystáte do Szechényiho lázní, zamiřte tam dopoledne. V odpoledních hodinách totiž uvnitř docházejí místa v kabinkách, a tak se do interiérů překrásných termálů dostanete jen tehdy, pokud vyjde někdo ven. A čekat na sluníčku v horkých více než 30 stupňových vedrech není ten nejlepší start lázeňských procedur. Takže budíček, a hurrá do lázní :)

Nie rozumiem po polsku

Turistická sezóna v Budapešti je v plném proudu, a tak je zajímavé sledovat, odkud sem turisté vlastně jezdí. A můžu říct, že svého zástupce tu má snad každý kontinent, i když ze vzdálených a exotických končin jich tu asi příliš nebude. Z mého malého průzkumu můžu říct, že nejvíce je v posledních týdnech slyšet španělština, italština a němčina, doprovázené univerzální angličtinou.

Uplynulý víkend však všechny světové jazyky hravě strčil do kapsy prapodivný jazyk našich severních sousedů z Polska. Z Varšavy, Krakova, Wroclavi, Poznani a dalších koutů země totiž do Budapešti zamířilo několik tisíců Poláků, takže jejich "šišlavý" slovanský jazyk byl slyšet na každém kroku.

Ne že bych proti Polákům něco měl (i když v Evropě a ve Světě rozhodně nepatří mezi nejoblíbenější národy), to rozhodně ne. Ale všeho moc škodí, o čemž dobře věděla i legendární britská kapela Queen, která zpívala, že i příliš něčeho tak krásného a pozitivního, jako je láska, tě může zabít. Navíc některým polským výrazů dokáže české ucho lehce porozumět, což bych si však někdy milerád odpustil.

Tak snad v příštích týdnech bude slyšet zase více a víc hezčích jazyků, než polština, němčina nebo třeba holandština...

Ráj na talíři

A na závěr návrat k výše zmíněné maďarské kuchyni. Po nějakém čase jsem na trhu znovu ochutnal místní dobroty a znovu je musím pochválit. Výborná klobáska, obligátní langoš, delikátní plněné zelí, voňavá gulyásleves a nebo taky vyhlášené halászlé.

Pokud jste o něm ještě neslyšeli nebo jej nevyzkoušeli (jako já předtím), tak vězte, že se jedná o lahodnou tradiční rybí polévku vyrobenou z několika druhů ryb. Tradiční červený vzhled a pikantní chuť pak halászlé dodává paprika, která v kterékoliv podobě nesmí chybět snad v žádném maďarském pokrmu.

A ještě jedna rada týkající se polévek v Maďarsku. Ty jsou většinou dosti vydatné, takže pokud nemáte hlad jako otesánek, polévka jako hlavní chod Vám bude bohatě stačit. Druhé jídlo si nechte k večeři nebo na zítra k obědu...

V těchto teplých dnech sice maďarské jídlo není to nejlepší, co Vaše tělo může dostat a trošku ho zchladit, ale ochutnávat se musí. Obzvlášť, když procházíte kolem stánků, od kterého na Vaše chuťové buňky útočí tisíce podnětů přesvědčujících Váš mozek i peněženku k nákupu některé z místních pochoutek. Tomu prostě nejde utéct. Takže "jó etvágyat"!