Anglický deník - 10. 8. You´ll never walk alone

O první noci v novém bydlišti už jsem v některé z prvních kapitol psal. Jinak tedy nemůžu začít ani první liverpoolské ráno. Takže jen ve zkratce. Konečně mám svojí postel, konečně mám svojí peřinu, konečně mám pohodlí a taky jsem se konečně pořádně vyspal.

Jiří Poláček

Jako bychom se přesunuli ze slumu do královského paláce. Ráno vás nebudí ani platnosti pozbylá péra v posteli, ani vidličky v rukou hladových Němců. Jedinou ranní starostí je pouze nezbytná dentální procedura, zalití hrníčku s kávou horkou vodou a hltání nejnovějších informací z některého z televizních programů. To si nechám líbit.

Ještě krátká odbočka k výše zmíněným novinkám. V sobotu startuje nový ročník nejlepšího fotbalové soutěže světa, místní Premier League, a jeden z favoritů na pohárové příčky, birminghamská Aston Villa, přišla o svého klíčového muže. Tím není žádný útočník, záložník nebo obránce, ale veleúspěšný manažer Martin O´Neill. Tomu se nezamlouvala přestupová politika klubového vedení, a tak se rozhodl odejít od rozdělané práce. Ani se mu nedivím. Aby mu kravaťáci radili, co má jak dělat, koho stavět a koho ne a jakým stylem hrát, to by si nenechal líbit ani sir Alex. Ale o manažerovi O´Neillovi ještě uslyšíme, na to vsadím všechny poslední libry, co mám v kapse.

I další naše kroky byly ryze fotbalové. Čekala nás totiž návštěva zřejmě nejslavnější liverpoolské stavby – Anfield Road. Historií nabitý domovský stánek nejúspěšnějšího anglického klubu totiž nemůžeme vynechat. Samotný Anfield se nachází co by Jan Železný v nejlepší formě svým oštěpem 10x dohodil, a tak jsme pro přemístění využili místní MHD. Denní ticket za £3,50, to na Anglii není vůbec špatná cena. Určitě srovnatelná s Prahou. Když už jsme u peněz, Liverpool je vůbec o krapet levnější než Londýn. Konkurence a boj o turisty je velká řehole, a tak se musí lákat těmi nejmocnějšími zbraněmi.

Zpět k fotbalu. Prohlídka stadionu slavnějšího městského konkurenta, Evertonu, je díky vlastnictví studentského průkazu celkem příjemnou zábavou. Za osm liber dostanete naservírováno klubové muzeum, tiskové centrum, hráčskou šatnu, tribunu pro liverpoolské legendy, výklad v „liverpoolštině“ a taky nezbytnou exkurzi do klubové historie. Stadium Tour je navíc k mání každou čtvrthodinku, což ocení každá ad hoc přijíždějící skupina jako jsme třeba my.

Jak se však později ukázalo, zas taková výhoda to není. Průvodci totiž své ovečky ženou skrz stadion jen jak to jde. Snaha o zachycení co nejlepších snímků tak dostala celkem slušnou nakládačku. Jinak si ale nemůžeme na nic stěžovat. Tedy až na liverpoolštinu. Místní akcent angličtiny totiž patří k nejméně čitelným pro shakespearovským jazykem ne zcela oplývající populaci. Když se z ampliónu v tiskovém centru ozvala odpověď místního rodáka Jamieho Carraghera, měl jsem pocit, že mluví africkým jazykem Zulu. Už se fakt nedivím historkám Vladimíra Šmicera, opravdu ne.

Zítra nás čeká poslední zastávka na některém z místních stadionů – manchesterské divadlo snů Old Trafford. Poté konečně budu moci určitě osobní stupně vítězů navštívených stadionů. Zatím vede na technické body Chelsea. Emirates Stadium bylo vyloučeno díky odmítavému přístupu personálu k zakoupení propustky do vnitřků arsenalského hrabství a Wembley stojí zásluhou unikátního fotbalového zážitku zcela mimo soutěž. Uvidíme, který ze stadionů se nakonec bude radovat z prestižní, ale o to bezvýznamnější trofeje Nejlepší stadion Anglie podle Poláčka.

Z Anfield Roadu jsme se odpoledne vrátili do námi známých přístavních lovišť města. V nich se kromě včera popsaných pamětihodností nachází i muzeum dost možná nejznámější hudební kapely světa – The Beatles. Kdo by neznal hitovky nezapomenutelné čtyřky John Lennon, Paul McCartney, Ringo Star a George Harrison? Asi málokdo. Twist and Shout, All You Need is Love, Yellow Submarine, Eleanor Rigby, Imagine a spousta dalších. Kolik generací na těchto líbivých rytmech vyrostlo a kolik na nich ještě vyroste? Ani se mi to nechce počítat.

Od muzea jsem čekal trochu něco jiného, ale zklamán jsem rozhodně nebyl. Ba naopak, k vidění je toho tolik, že by to stačilo na čtyři exkurze a ještě by zbylo. Začíná se všemi možnými i nemožnými počátky, včetně fotek žáčků nedělní školy (jistých pánů Lennona, McCartneyho, Stara a Harrisona), pokračuje přes návštěvu liverpoolských klubů, krátký odskok do Hamburku, americké turné plné šílených a podle zvuků na nože beroucích fanynek až po rozpad kapely a atentát na Johna Lennona. To vše doprovázeno anglickým komentářem ze sluchátek o všech do posledního detailu nutných informací a rytmů nejznámějších songů. Fanoušci této kapely musí být v sedmém nebi. You may say I´m a dreamer, but I´m not the only one…

Hudbou naplněni, ale tělem unaveni jsme k závěrečné fázi liverpoolského putování vyrazili do samého centra „jater v kaluži“ (doslovný překlad Liverpoolu). To nám nabídlo historii, modernu i největší budovu města. Svoji úlohu dovolenkové destinace splnil Liverpool na jedničku s hvězdičkou a potvrdil pověsti o výrazném zlepšení svého kabátu a zalátání všech děravých kousíčků. Navíc je to klasické anglické město se vším všudy. Bohužel včetně žen. Kde že jsou londýnské časy…

K závěrečné fázi úterního programu jsme si jako hlavní útočiště vybrali náš apartmán. Ten nám kromě bezpečí, pohodlí a luxusu přichystal i něco dobrého do žaludku. Ne snad že by se do kuchyně nahrnula sprcha s křesly, obrazem a gaučem, o vaření se pro velký úspěch opět postaral Černohorský Kuba. To jen pro pořádek. Naše hladové žaludky tentokrát potěšilo ve slanině upečené kuře s do zlatova opečenými bramborami a bylo to opět exkluzivní. Kdyby chuťové pohárky mohly tleskat, postavily by mé tělo do pozoru a za standing ovation vysekly obrovskou poklonu.

Teď už jen vybojovat strategickou pozici před televizí, shlédnout utkání anglické jednadvacítky proti Uzbekistánu, z balkónu dokoukat západ severozápadního Slunce, dát si pintičku vychlazeného Carlsbergu a namířit si to do říše spánku a snů. Zítra nás čeká výlet do Manchesteru a čerstvé síly se nám budou hodit A nejen ony. So let´s go to Manchester!

PS: A na závěr jedna perlička. V Liverpoolu jsme konečně našli zelený park. Konečně! Záhada žlutého Londýna však stále nemá řešení.