Život (s) rizikem

Otázkou je, zda je tento nadpis pouze jakousi metaforou či naprosto adekvátním obrazem všední skutečnosti. Je život rizikem…? Nevím, zda jsem schopna čistě věrohodně odpovědět, ale domnívám se, že sám život ono riziko nepředstavuje, ačkoliv ani sám život, není jistotou. 

Rizikem jsou pro mě nepředvídatelné situace, události, osudy, setkání a životní křižovatky, kterými bývá, přiznejme si, život vrchovatě naplněn.  Jsou to, ale právě tyto skutečnosti, které i přes neustálý pocit strachu a obav činí náš život barevnějším.

Kdo z nás má v životě nějakou opravdovou jistotu, stojící na pevných a ničím nezničitelných pilířích? Troufám si tvrdit, že je takovýchto lidí jen poskromnu a že i oni brzo dojdou zjištění, že ani ta jejich tolik opěvovaná a opovážlivě se nabízející jistota, jistotou není. Nerada bych někomu chtěla brát jeho iluze, naopak, ale je nutné si uvědomit, že i leckterá, co možná nejbanálněji vyhlížející „situace“ v našem životě, nemusí být nutně a nevyvratitelně jistotou v pravém slova smyslu.

Výši rizika si, ale naštěstí většinou určujeme sami, jde jen o to, do jaké míry jsme ochotni přijmout zodpovědnost za naše činy.  Nelze poskytnout nějaký obecný návod na to, jaké okamžiky si zaslouží naší pozornost a hlavně odvahu překročit hranici nejistoty a vrhnout se svéhlavě do něčeho, co nám ani zdaleka vzezření jistoty nepřipomíná, ale někdy, právě onen předěl všednosti nám, může často přinést nezapomenutelné okamžiky, které činí náš život neobyčejným.

Shrňme si to, nic v našem životě nelze pokládat za jisté a právě v tom je unikátní ono kouzlo okamžiku, ono kouzlo každého momentu, který se již nikdy opakovat nemusí. Přiznejme si, že kdybychom nad vším měli neustálou kontrolu a náš život měl pevný řád a systém, přišli bychom o to, co činí náš život rozmanitým a pestrým v dobrém slova smyslu. Ano, někdy to nejsou jen ty krásou oplývající okamžiky, ale i bolesti, neštěstí a utrpení, ale i tyto pocity náš život obohacují, neboť bez nich bychom ty šťastné životní momenty, možná ani nepoznali, případně bychom je nepovažovali za něco, co zaslouží náš zájem, obdiv.  Ač se nám to už líbí nebo ne, jedinou naší jistotou v životě je smrt, ale ani její podoba, podobu jistoty nemá…

Vítovcová