Žena (a muži) v nesnázích

Bude mi 30 a moje biologické hodiny tikají tak hlasitě, že je musí slyšet i dědeček s naslouchadly... S postavou rakouské selky a pozadím, které se všem propagovaným výrobkům proti celulitidě hlasitě směje, si ovšem člověk moc vybírat nemůže, taková je realita...

Občas si vzpomenu na oblíbenou scénu z Účastníků zájezdu: "Co se ti vybaví při slově dovolená? Mně liposukce."

K tomu všemu mám jednu  takovou malou úchylku, jsem totiž ,,chronický seznamovač,,.
Ano, znovu a znovu se s odvahou gladiátora vrhám do ringu internetových seznamek, ačkoliv vím, že to silně připomíná
boj s Ebolou - úmrtnost skoro 90%...
 
A tak si pořád dokola nadávám, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že seznamka je plná inteligentních, vtipných mužů s vysokou mírou sociální inteligence, kteří jsou jenom na špatném místě a ve špatný čas, a proto se zatím neseznámili!
 
Teprve asi už desáté rande s chlapem, který má pohled masového vraha a chováním připomíná bohnického pacienta na vycházce, mě přesvědčí, že je to stejné, jako kdybych doufala, že mi z výtrusu muchomůrky tygrované jednou vyroste lanýž...
Často nevěřícně koukám, jak je možné, že ten skvělý pisatel mnoha mailů a z fotky se usmívající sympaťák se najednou změnil v pantátu
ve flanelce, který nervózně žmoulá peněženku a potí se při představě, že za mě bude muset zaplatit 40Kč!  
 
O seznamkách toho bylo napsáno tolik, že už to raději snad ani nečtu - osobní zážitky totiž předčí často všechno.
Každá taková nevydařená schůzka mě tak ještě více utvrzuje v tom,  že mojí jedinou šancí byla jednosměrná letenka na MARS.
Počet žen bude jistě malý, a tak si chlapci na Marsu moc vyskakovat nebudou - žádné přebírání!
Jenže i tohle jsem prošvihla, a tak mi nezbývá než věřit, že toho pravého najdu tady - na Zemi...
 
A tak si čtu ty krásné příběhy o štastném partnerství či manželství, které vzniklo právě prostřednictvním seznamky - ano, zázraky se určitě dějí a i já chci věřit, že to jsou skutečné příběhy a ne výplod administrátora, který se celou noc potí hrůzou, zda se mu povede sepsat článek ala Rosamunde Pilcherová.
Jak jsem dospívala, můj seznam ,,vyvolených,, se začal povážlivě tenčit -  jako kdyby toho nebylo málo, tak už i Můj vyvolený nemusí vypadat jako Johnny Depp, nemusí mít miliony na kontě, ani bohatou tetičku, ale
chlap, který se osype při představě, že by za mě měl nedejbože zaplatit 35,- je prostě i na mě moc.

Moje vztahy většinou mají jepičí život a mění se jako roční období - psychiatr by jistě nezapomněl podotknout, že se jedná o jasný signál toho, že jsem nevyrovnaná, nestálá a moje ID, EGO a SUPEREGO spolu zřejmě už 30 let nesmiřitelně válčí.
 
,,Nesmíš být tak vybíravá,, - řekla mi nedávno jedna kolegyně, zatímco se snažila do telefonu vysvětlit rozzuřenému manželovi proč ho zapomněla ráno vzbudit.
 

 Iveta Böhmová