Všude kolem tma a spousta krys

     -Samozřejmě. Co sem asi mohl čekat? Ale ne. NE! Kolena. Do háje. Absťák. 

Muž si ani neutřel zadek ze záchodu, vstal. Jeho nateklé a zhnisané nohy však neudržely váhu jeho hubeného těla. Narkoman spadl. Rozpíchané žíly začaly pálit jako nikdy. Feťák začal řvát bolestí a začínajícím absťákem.

     -Kuchyně. Já se tam dostanu. AU!

     Plazil se jako had. Bílá troska na zemi, které spočítáte všechny žebra…všechny kosti na těle. Vlasy padaly v chuchvalcích a dva zuby se viklaly.

     -Zasranej fet. Zejtra s tím skončím. Ale co si to sakra namlouvám (hysterický smích), to už sem zkoušel snad milionkrát. No dobře, tak aspoň omezit dávky…AU!

     ,,Zasraná noha!“ zaječel muž, otočil se a slabě se bouchl do nohy. Zhnisané žíly a krvavě rudé otoky odpověděly bolestí. Feťák zavyl, přetočil se na břicho. Těžce dýchal, s každým vydechnutím se vznesl obláček prachu ze špinavé podlahy. Bolest se stupňovala, podivný tlak na hrudníku. Špatně se dýchá…

     -Já už nemůžu…přestat s tím, jenom přestat, ale bez Toho nemůžu žít. Teď si píchnout, aspoň teď naposledy, a pak přestat (znovu se rozesmál). Kolikrát sem si to už říkal? Píchnout si ať přestane absťák a bolesti…

     Pomalu, za hlasitého hýkání se plazil ke kuchyni.

     -Pro poslední dávku? Pro poslední a pak přestane nebo pak už nebude žádná poslední dávka ani nic jinýho? Smrt?!

     Hubená postava narkomana se zastavila. Vyděšené oči do neznáma, par centimetrů od prahu do kuchyně.

     -Smrt. Jak zvláštní slovo. A co to vůbec je? Černé místo bez Toho, dealerů a ještě někoho…? Rodiče! Jak jsem na ně mohl zapomenout? Máma a táta…

     ,,AU!“ feťák se chytl nad zhnisanou jizvou a snažil se potlačit bolest. ,,Musím si píchnout.“ Natáhl zjizvenou ruku, konečky prstů se dotkl prahu a obtížně se přitáhl. Do nosu ho udeřil smrad rozkládajících se zbytků jídla, které tu byly ještě z dob jeho normálního života. Když mu ještě záleželo na přátelství, škole a holce…

     Na myšlenky zapomněl, mozek mu pohltila tma a bolest.

     -Potřebuju To. Potřebuju si píchnout.

     Dosoukal se ke skřínce pod umyvadlem. Otevřel dveře – stříkačka a dva kubíky Toho. ,,Ano…“ vydechl.

     Natáhl zbytek svých zásob do staré stříkačky. Záněty a AIDS pro něj byla dávno zapomenutá slova. Zacvičil si s pravačkou. Z pár jizev vyteklo trochu hnisu, žíla se však neobjevila, zkusil to samé s levačkou. Zničená ruka, nic víc nic míň.

     Na nohy se ani nedíval. Rozpíchal je skoro až k amputaci, bylo mu to však jedno. Poslední možnost byla pod jazyk.

     -Zase žvatlat jako malej parchant, jazyk jako kus dřeva…ale ta bolest…AU

     Dál už o ničem nepřemýšlel, zajel tupou jehlou pod jazyk a stlačil. Chvíli se nic nedělo, pak mu v puse začalo mravenčit a dostavoval se pocit ochrnutí čelisti. Pusa mu poklesla, ale nebyl sto ji zavřít. Chvíli si připadal jako by se řítil tunelem vzhůru, a pak vystřelil pryč…

     …tma, strach. Divné zvuky.

     -Co se děje? Krysy…ne, ne, NE!

     Všude kolem tma a spousta krys, všude kolem ,,Jděte pryč!“ snažil se zařvat, jazyk se však nepohnul. Nejbližším krysám se měnily hlavy v obličeje. ,Co to je za šílenství! NE!“ ticho. Jen pobíhání těch zrůd. Pomoc! Motavým klusem vyrazil vpřed. Krysy zrychlily, začaly do něj vrážet a chytat ho. Až teď si uvědomil, že jsou stejně vysoké jako on. Snažil se zrychlit.

     Feťákovi se v mysli ze tmy vynořily dvě světla. Oči. Velké oči velké krysy! NE! DOST, PROSÍM! Krysa zacinkala a stále se blížila.

     NE!

     Už jen pár metrů.

     DOST UŽ!

     Poslední zacinkání.

     ,,Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeee…!“ vydralo se mu konečně z úst.

  Noviny                                                                                                               25. listopad 2007 

Zfetovaný muž skončil pod tramvají, byl na místě mrtev …      

Autor: Michal Poch