Vláda by měla uvažovat o demisi

Vláda Petra Nečase není vládou rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci, ale sbor pokrytců. To už je zřejmé. Je to licoměrný houf politiků, který se snaží z lidí vyždímat peníze, aby svaz politických stran a podnikatelských skupin mohl dál rozkrádat veřejné finance.

Od rezignace ministra životního prostředí Pavla Drobila pro podezření z pokusu o zdefraudování stovek milionů, vyšlo najevo, že státní měšec je už léta děravý jak cedník. Ekonom Pavel Kohout, jenž se rozhodl opustit Národní ekonomickou radu vlády, když nahlédl, jak marné je bojovat proti korupci, konstatoval, že kdyby se nekradlo, nechybělo by ve státní pokladně přes 200 miliard korun.

Profesor z kalifornské Claremont University a americký expert na boj s úplatky Robert Klitgaard odhadl, že máme sice zdroje na to, abychom byli na úrovni Norska, naše instituce jsou však podobné spíše Senegalu. Chtěl tím patrně říci, že tuzemský konglomerát partají, byrokracie a byznysu nám řádně pouští žilou.

Ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka uvedl, že z asi 600 miliard korun vyplacených ročně za veřejné zakázky, bylo nejméně patnáct procent ukradeno. Senátorka a lékařka Alena Dernerová dokonce tvrdí, že při nákupech zdravotnické techniky se ceny předražují minimálně o třicet procent.

Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zjistil, že v uplynulých čtyřech letech stát neprůhledně utratil 276 miliard korun. A tak dále, a tak dále. Vezměte si kterékoli ministerstvo, dozvíte se podobné zdrcující zvěsti. Je pochmurně symbolické, že nejhorší pověst má rezort spravedlnosti.

Kdyby Nečasova vláda byla tím, za co se vydává, ucpala by nejdříve všechny díry v rozpočtu, potrestala zloděje a pak zjistila, jak na tom je státní kasa.  Ona místo toho omezuje výdaje určující kvalitu našeho života, aby je mohla pumpovat do kapes partajních pokladen a na firemní konta. Drobil je dál místopředsedou koaliční strany a za zmanipulovaná výběrová řízení ve státní správě stále nikdo nenese odpovědnost.

Zatím jediný, ale pochybný způsob jak na licoměrnou vládu předvedli lékaři vyděračskou akcí Děkujeme, odcházíme. Vzali si jako rukojmí naše zdraví a když se kolice se začala obávat, že si vylijeme vztek na ní, hned začala mluvit o rozumnějším hospodaření ve zdravotnictví.

Tahle vláda, která káže vodu a pije víno, se nemůže pustit do žádných reforem, protože ji podporují už jen ti, kdo z ní mohou mít prospěch. Proto by měla uvažovat o demisi.

Jestli ale opozice mezí tím neprojde totální ideovou, morální a personální renesancí, sotva kdy bude schopna převzít moc bez rizika, že to nás skončí jako v Tunisu nebo Egyptě.

Robert Hoker