Vánoce, vánoce... letos nepřišly

Je 24. prosince, tedy Štědrý den. Je něco málo po dvacáté hodině. Měla bych sedět u rozsvíceného stromečku s rodinou, jíst kapra se salátem, pět koledy a rozbalovat dárky. Letos poprvé ve svém životě jsem se toho dobrovolně vzdala.

Asi nejsem normální, ale cítím se dobře, konečně mám vánoce za sebou. Skoro dva měsíce poslouchám koledy v práci, dnes a denně, pořád to samé dokola. A okolo stromečku chodím taky už dva měsíce. Minulých osm dnů jsem pracovala, z toho čtyři dny skoro čtrnáct hodin  denně prodávala elektroniku. Ty další dny jsem strávila na pokladně v hypermarketu. Rukama mi prošly kila salámů, salátů, ovoce a litry alkoholu. Vyslechla jsem si jaký kdo si zaslouží a nezaslouží dárek, co komu koupí tchyně a kdo se přijede na návštěvu jenom s prominutím " nažrat ". Předevčírem jsem skončila na pohotovosti s nepohyblivou pravou rukou, prý akutní zánět ramenního kloubu. Bylo 23 hodin, pan doktor byl velmi hodný, naordinoval mi injekci proti bolestem, ortézu a klidový režim. Poplatek za noční pohotovost za mě zaplatil kraj, kterému velmi děkuji, protože na tu stovku poplatku musím makat dvě hodiny na pokladně v hypermarketu.  Pan doktor mi také doporučil neschopenku, ale buďte doma před vánocemi, když pracujete v obchodě.  Ráno to spravil jeden obstřik  a hurá do práce. Jak by na mě oba mí chlebodárci koukali, kdybych se válela doma? A co teprve já, jak bych v lednu zírala na výplatní pásky!  Nikdo si neumí představit tu úlevu, když mi dneska v patnáct hodin padla a nastal konec vánoc. Rodina mě zavrhla už v srpnu a zbyl mi jen pes, tak se nemusím podřizovat nějaký hromadným rituálům.  Doma jsem si uvařila horký čaj a sedím si sama v klidu u počítače a opravdu mi nic neschází. Zbývá jen odeslat a jdu spát. Jen tak mě napadlo, co by na tyhle vánoce asi říkal  pan Lada...

Lenka Jirků