Ukradená zastávka

Jednoho krásného sobotního rána jsme se rozhodli s kamarádkou, že strávíme krásné jarní dopoledne „šopováním.“ Vyrazili jsme po osmé hodině ranní, abychom dorazili do města ještě před otevřením obchodů a těšili se, jak si něco pěkného koupíme na sebe!

Všechno nám krásně vycházelo! Počasí krásné, sem tam i nějaké pěkné zboží v obchodech bylo, a my jsme si opravdu udělali radost, a každá si koupila novou letní halenku. Zvládli jsme to i docela časově, protože už po jedenácté hodině jsme vyrazili na zastávku směr domov.

Měli jsme docela těžké tašky, protože jsme samozřejmě cestou kupovali i potraviny domů, a tak jsme se těšili, jak si na zastávce těžké tašky odložíme a konečně se posadíme!

Blížili jsme se na naši zastávku a už z dálky jsem viděla, že tam nikdo nestojí a nečeká na autobus, ale doufala jsem, že snad pojede brzy a nebudeme čekat hodinu nebo snad ještě déle?!

Přišli jsme na zastávku a kamarádka už pokládala tašky a dosedala na lavečku, když v tom já na ni vychrlím, ať si nesedá, že je zastávka zrušená a musíme pokračovat kousek dál, kde je zastávka náhradní. Jak jsem na ni koukala, tak ji vůbec nepotěšila moje „dobrá“ zpráva a s výrazem ve tváři, jakože se na to vy……..se zvedla, popadla tašky a pokračovali jsme o několik metrů dále, kde stála naše náhradní zastávka. Konečně jsme se k ní doplížili,ale bohužel tam žádná lavečka nebyla, tak jsme upustili tašky do trávy a já si k nim přisedla!

Samozřejmě jsme měli přes půl hodiny čas. A protože jsme neměli ani vodu na pití, a byli jsme zcela vyprahlé, rozhodla se kamarádka, že já pohlídám v trávě tašky a ona skočí ještě do pár metrů vzdáleného obchůdku pro něco k pití! Souhlasila jsem, jen jsem ji připomněla, aby přišla včas a neujel nám spoj!

Kamarádka koupila osvěžující nápoj a včas se vrátila, plnými doušky jsme se napili a čekali na náš autobus. Jaképak bylo naše překvapení, když přijel neoznačený autobus, vystoupil řidič, vzal zastávku a dal ji do autobusu! Volala jsem na kamarádku: „berou nám zastávku!“ Naštěstí byla kamarádka tak pohotová, že se rozběhla za řidičem a ptala se, jestli náš autobus tu zastaví či nikoliv. Řidič jí odpověděl, co už jsme ovšem tušili, že si musíme dojít zpět na stálou zastávku, tato už od 12:50hod neplatí. Takže nám nezbylo nic jiného než sesbírat plné a těžké tašky a valit zpět na zastávku, kde jsme klidně mohli zůstat hned a nemuseli jsme se trmácet tam a zpět. Úspěšně jsme se doploužili na „opravdovou“ zastávku a za pár minutek jel náš spoj, ani jsme si nestačili užít lavečky a odpočinout rukám. Nasedli jsme do autobusu šťastné, že nám neujel kvůli změně zastávek a ještě po zbytek dne, když jsme si vzpomněli, jak nám byla ukradena zastávka, jsme se smáli.

Jaroslava Kocourková