Ty sobeckej mizero/ty sobecká mrcho! Kvůli tobě mám zničený život!

„Pane Jacquille.“ praví v jedné scéně hlavní hrdinka výborné komedie Návštěvníci. „Když to trvá dlouho, poněkud to unavuje.“

Jedná se o scénu, kdy Jacquille, přenesený z dob ranně gotických do současnosti, fascinovaně cvaká vypínačem a nadšeně to komentuje slovy „Světlo – tma – světlo – tma – světlo – tma!“

To upozornění, že když to trvá dlouho, poněkud to unavuje, by se dalo vhodně použít i v souvislosti s tím, co píší někteří autoři, bloggeři, kdokoli, jako více méně přímé reakce na texty s tématem „Jsem singler/ka“ jiných autorů, bloggerů, atd.  Jedná se pak zejména o komentáře k těm textům, co jsou doplněny buď dostatečně podařenou fotografií autora či autorky, nebo takovým, co naznačují (například výčtem nebo popisem prožitých sexuálních dobrodružství), že autor(ka) spadá do kategorie osob přitažlivých. Nebo aspoň osob takových, o které byste si kolo i opřeli.

Mě snad v poslední době baví spíš sledovat ty reakce, než výchozí články samotné. V dýmajícím a klokotajícím kotli anonymních reakcí se vskutku obnažuje něco té hřejivé a bezprostřední člověčiny. Povětšinou monotématicky. Značně monotématicky.

Ono monotónně monotématické téma je pak toto: „Něco s tím svým singlerstvím už konečně (proboha) udělejte!“

Naservírováno zhruba třemi způsoby:

1.      dobrá, moudrá rada

2.      přátelské, vesele pozitivní, a nezdolně vtipné vypeskování

3.      vržená cihla smočená ve vitriolu

Budu politicky nekorektní, jedovatý a protivný, a zamyslím se nad tím, kýho že to ďasa (što za čort).

Výchozí premisou budiž zjevný fakt „Autor(ka) evidentně má na to se udat dle libosti a s nadrůměrnou četností.“.

Otázka pak stojí takto: „Tak co koho vede k radám, ať se výše zmíněná osoba konečně a definitivně udá a jak na to má jít“?

Navrhl bych následující a velmi pravděpodobnou hypotézu: „Slečna Radka nebo pan Poraděnko ve skutečnosti sdělují: udej se, ale udej se za mě. Zanech svého sobeckého singlerství a buď mým vlastnictvím, ať se konečně zbavím těch stressů, že nemám tu princeznu či prince, na kterou mám tak samozřejmý nárok. Je tvou povinností naplnit mé poslání ženy, i když jsem přitažlivá jako sud kolomazi. Je tvou povinností naplnit svůj úděl mojí domácí hospodyňky a harémové otrokyňky, i když mám šarm dopravní nehody.“

Jiné vysvětlení těch komentářů typu „Ty blbko/blbče přestaň tady exhibovat a konečně si najdi pořádnýho chlapa/ pořádnou ženskou.“ mě skutečně nenapadá. A skutečně jsem už zaslechl názor, že je mojí svatou povinností dopřát nějaké ženě dostatečný servis pro naplnění její mateřské role, na kterou má přirozené právo, vystavit jí hnízdečko v podobě bělostného domku na předměstí, tonoucího v záplavě pelargonií, protože na to má přirozené právo, celoživotně ji milovat, protože na to má přirozené právo, a generovat a jí odevzdávat dost financí na to, aby je mohla, řekněme eufemisticky, dle svého uvážení a dle svých potřeb zainvestovat, kde uzná za vhodné, protože je to, u všech rohatců, její přirozené právo.

Mě v tom drhne to „protože je to její přirozené právo“.

Že je ode mě nezodpovědné koupit si další flintu, a přitom by za to mohlo mít třeba mimínko kočárek? Zaprvé, mohlo by jich mít za cenu té flinty zhruba tak deset, a za druhé, chci mít flintu, a ne mimínko, protože potomky budu řešit až ve chvíli, kdy se rozhodnu, že s touhle to má smysl. Že to není osoba s „přirozenými právy ženy“, která musím ze svojí svaté povinnosti zaručit a naplnit, ale žena – co žena, dáma - se kterou budu CHTÍT mít děti a starat se o ně. Dobrovolně. Kterou budu, ať to zní možná banálně,  milovat. A to opět nikoli proto, že má to přirozené právo být milována a přijímána taková, jaká je.

Já hodlám přijímat takovou, jaká je, tu, která pro mě bude taková, jaká je, přitažlivá. Složité? Ale kdež. Vy chcete to samé. Jen s tím, že zapomínáte, že druhá strana má TAKY nárok na to samé.

A teď k pointě – k té přitažlivosti. Tím, že budete lidem vymlouvat jejich singlerství – bez ohledu na formu, kterou zvolíte - si jí mnoho nedodáte. Tím docílíte jen jediného, řvete do světa „jsem chronicky nepolíbený / nepolíbená, a už mi z toho hrabe natolik, že to takhle neohrabaně zviditelňuju“.

Nehledejte příčiny svých problémů ve svém okolí.

Neobviňujte za ně „nespravedlivý“ svět.

Hledejte je v sobě. 

Gándhí pravil: „Chceš-li změnit svět, začni od sebe.“

Pokud jde o můj nepříliš skromný názor, dobře to pravil.

Daniel Palivec