Ty má prostoto, tvé jméno je Kocáb

Pan ministr mě opět připravil o několik chvil života. I když si stokrát říkám, že se ve svém věku už nesmím rozčilovat, po přečtení některých nápadů, uveřejněných ve strategii ministerstva pro lidská práva pana Kocába, jsem na infarkt.

>S panem ministrem jsem stejný ročník narození. Zažil jsem v této zemi jako kluk příchod vojsk varšavské smlouvy a  dětství, mládí a část života jsem  nenávratně ztratil pod komunistickou diktaturou . Možná jsem panu ministrovi snad i trochu podobný (mám velkou hlavu a již málo vlasů) , ale tím asi končí vše, co máme společné. Naopak mi připadá ,že pan Kocáb žil někde jinde, v zemi bez menšin nebo snad izolován za zdmi rodné fary a nepřišel nikdy do styku s našimi romskými spoluobčany. S naivitou hraničící s ignorací předkládá stále nějaké návrhy a strategie jak vyřešit jejich problémy a přitom jak se zdá, naprosto nezná jejich mentalitu, rodové zvyky a žebříčky hodnot.

Pokud by měl o tom povědomí, nemohl by opět navrhovat ve své strategii již tolikrát opakované chyby. Je jedno jestli bude podporovat „sociálně vyloučené“ Romy plošně nebo po rodinách. Vždy to budou peníze, které zmizí v propadlišti dějin, lépe řečeno v černé žumpě korupce a lichvy.Jsou to zase jenom Romové, kteří pod pláštíkem různých „iniciativ“ státní peníze rozpráší neznámo kam a jsou to opět romští lichváři, kteří drží romské rodiny na pokraji bídy.

Deklarovaná snaha o „větší zapojení romských dětí do základního školství“ pak vyvolá jen úsměv. To zkoušeli i komunisté čtyřicet let , po revoluci pak nějakým způsobem všechny vlády a jak to dopadlo. Právě vzdělanost, která podle romského uvažování vzdaluje dětí od rodin a komunity, není v jejich žebříčku hodnot na prvních místech. Své o tom ví již i učitelé v Kanadě.

Ve strategii ministerstva pan Kocába (jak ji presentoval tisk) vidím jediné světlé místo. Je to podpora regionů, které to potřebují, jako celku, bez ohledu na romské či nerómské obyvatele. To by mohlo pomoci, pokud ale peníze opravdu uhlídají obce . Myslím že to je ale spíše věcí ministra pro místní rozvoj, ministerstva průmyslu a ministerstva sociálních věcí. Na to jsme nepotřebovali nové ministerstvo pro „lidská práva“.

I tato varianta je však jen novou živnou půdou pro korupci, podvody a tunely.

Protože se jedná i o mé peníze, které poctivě odvádím na daních, není mi jedno, že je státní pokladna vymetená. Není mi ani jedno, že  mé tři děti jsou již dopředu zatíženy splácením dluhů, které zapříčinili podobní sociální rozhazovači jako je pan ministr . Proto já preferuji tu nejlevnější variantu. Ne podporu plošnou , ani ne podporu cílenou pro rodiny, ale podporu stejnou, jakou dostane každý jiný občan, když se dostane do problémů. Jedině když se bude měřit všem stejně, bude to mít efekt. Stejná práva a stejné povinnosti.

Nebylo by to rychlé (pan Kocáb slávu určitě nezíská) a bylo by to bolestné a to nejen pro Romy. Určitě by to ale bylo úspěšné.

Rostislav Srstka