Turecké záchody a gól do vlastní branky

Zakrytí a posléze odstranění Bulharska z Entropy je na místě, je-li to výslovná žádost bulharské strany. Uvedení dílek ze skládačky ukazuje zjevnou všímavost autora a doklad o jeho první a pravděpodobně i jeho poslední návštěvě této země.

Evidentně jeho výtvor neukazuje hloubku osobního poznání této země, pouze svůj osobní, povrchní dojem z turistické cesty, bez zájmu o bližší poznání jevu, který ho tak zaujal a to turecké záchody.

Autor svou naprostou neznalostí významu takové vymožeností ani netuší, že v dobách středověku měla většina evropských zemí tzv. svrchní kanalizaci a vše nepotřebné se prostě běžně vyhazovalo z oken domácnosti na hlavy kolemjdoucích.

Na rozdíl od této převážné většiny jinak významných středověkých evropských měst měl každý bulharský dvorek svůj vlastní „turecký“ záchod. Zjevný přínos se projevil až v okamžiku, kdy byla všechna středověká města napadána morovými nákazami naopak Bulharsku a většině balkánských zemí se tento nešvar vyhýbal. Zatímco obyvatelé evropských měst hromadně vymírali, Balkánské oblasti zůstaly nedotčené.

A samotné označení „turecký záchod“ je nutné souběžně spojovat také s „tureckou lázní“ tedy s komfortem o jakém se mnohým středověkým Evropanům v té době ani nezdálo.  

A turečtí dobyvatelé Bulharska a celého Balkánu rozhodně nebyli vynálezci těchto vymožeností, vždyť při svém vstupu do této kulturní oblasti Turci převzali vymoženosti předtím  rozvinuté místními obyvateli Tráky, Řeky, Římany, Slovany, Bulhary. Archeologické nálezy na území Bulharska dokládají, že vily významných místních feudálů byli vybavovány kromě lázní, i mramorovými splachovacími toaletami a to v dobách rozhodně dávných.

Bulharská strana se rozhodně nemusí stydět za své kulturní prvenství, vždyť „turecké záchody“ jsou běžnou součástí odpočívadel současné francouzské dálniční sítě, a jsou velice praktické zejména, je-li i dnes čas na stávku. Naopak teprve nyní musí Bulharská strana důrazně apelovat na navrácení svého dílku do skládačky Entropy s tím, že vlastně není co a komu vysvětlovat, když jde o pradávnou a osvědčenou kulturní praxi.

Výslovnou chybou autora skládačky bylo, že vydával tuto část za dílo neexistující bulharské autorky a přitom by mu postačilo se poradit s prvním skutečným Bulharem. Ve finále se samotný autor ukázal jako neznalý kulturní barbar, který nedokáže prodat vlastní dobře míněnou myšlenku a docílil jen vsítění gólu do vlastní branky.

Samotné dílo není pobuřující svým provedení, není nutné sundávat bulharský dílek kouzelné mozaiky, je okouzlující svou poentou, autor, jako pravý kulturní barbar pouze šlápl do něčeho, co mělo být umístěno v „tureckém záchodě“.

Ing. Nikolaj Nikolov