Tři děti jsou akorát

Máme s manželem dceru a dva syny. Nezdá se nám to moc, spíš bychom si rádi pořídili ještě jedno nebo dvě další, okolnosti tomu však zatím nepřejí. Možná jednou, uvidíme. Teď ale k věci.

Vidím, že se tady na blozích v poslední době hodně diskutuje o bezdětnosti a optimálním počtu dětí v rodině. Jedné paní se zdá, že bezdětní jsou u nás diskriminováni a lidovci jim to chtějí ještě více zavařit. Další blogerka nás přesvědčuje, že jedno dítě jí stačí a poskytne mu lepší výchovu, než kdyby si pořídila potomků víc. Mnozí s těmito dámami souhlasí, mnozí zase oponují. Kdo má ale pravdu?Můj názor na věc je takový:

Sociologové a demografové rádi a často operují s magickým číslem 2,1. Domnívám se, že se mu říká úhrnný index plodnosti. Vyjadřuje vlastně počet dětí na jednu ženu v plodném věku nutný k zachování konstantního počtu obyvatel. Proč ta desetinka? Inu, ne vždy vše dobře dopadne, jde o vyjádření průměrných ztrát v průběhu procesu.
Teď k tématu bezdětnost - v generaci roku 1950 zůstalo asi šest procent  žen bezdětných - jde o velmi nízké číslo, protože k založení rodiny nutil všechny velký společenský tlak. Ovšem v generaci dnešních mladých žen, nespoutaných konvencemi, se očekává bezdětnost mnohem vyšší - kolem dvaceti, možná třiceti procent. Dejme tomu, že tedy kolem 70%  žen současné generace si nějaké ty děti pořídí. Teď se naskýtá otázka kolik. Pokud to budou v průměru dvě děti, populace se dostane zákonitě do mínusu. Představte si sedmdesát matek ze sta žen. Z toho má každá dvě děti - sto čtyřicet dětí na sto žen. Tedy úhrnná plodnost 1,4, která bude nutně znamenat úbytek obyvatelstva.
A teď to zkusme se třemi: Tři krát sedmdesát rovná se dvě stě deset. A to je to číslo, které jsme potřebovali - úhrnná plodnost 2,1 dítěte na ženu, ideální číslo, počet obyvatel zůstane konstantní, důchodový systém nebude úpět.
Pravda, pokud si nemyslíte, že pro ideální chod věcí by bylo dobré zachovat nynější počet obyvatelstva, asi na vás tento argument nezapůsobí. Zkusím to tedy ještě jinak.
Můj oblíbený autor, psycholog Zdeněk Matějček, byl muž moudrý a laskavý. A ten hlásal, že ideální rodina by se měla, z různých důvodů, skládat ze dvou rodičů a ideálně tří dětí. Dlužno dodat, že se tímto krédem řídil i ve svém osobním životě.  Pokud se chcete seznámit blíže s jeho argumentací, neváhejte navštívit nejbližší knihovnu. Ve svém posledním díle, vydaném už s vědomím blížící se smrti, pan profesor dokonce přitvrdil. Domnívá se, že pro šťastnou rodinu jsou tři děti minimum.
Tak tedy - z pohledu demografického i psychologického jsme došli ke stejnému optimálnímu počtu dětí v rodině. A já jenom dodám, že vzhledem k dnešní nízké porodnosti se jistě nedopustíme žádného hříchu, když si dopřejeme ještě jedno nebo dvě zlatíčka navíc. I když středověcí lidé prý věřili, že kdo má více než tři či čtyři potomky, krade vlastně děti, které se měly narodit jiným. Dnešní rodiny s více dětmi je však určitě nikomu nekradou, ony si vlastně berou to, čím jiní ve své zaslepenosti pohrdli.

Marie Navrátilová