Třetí dítě do rodiny

Do nového roku jsme jako národ nevstoupili právě nadějně. Ekonomická krize, vysoké zadlužení, stárnoucí populace, hroutící se důchodový systém. Nic, nad čím bychom se mohli obzvlášť veselit.

Možná má většina lidí pocit, že jako jednotlivci s touto neradostnou
situací nic moc nenaděláme. Ale něco by běžní lidé přece jen ovlivnit
mohli - katastrofálně nízkou porodnost. Pravda, v posledních letech sice
počet narozených dětí plynule stoupá, jde však bohužel jen o relativní
vzestup, v porovnání s dobami minulými. Každý demograf vám asi potvrdí,
že míra porodnosti potřebná pro zachování populace činí asi 2,1 dítěte
na jednu ženu v plodném věku. A u nás, i při tom slavném  a ve
sdělovacích prostředcích tolik omílaném baby boomu, připadá na jednu
ženu jen asi 1,53 dítka. Je to málo. Moc málo. Při podobném populačním
vývoji se opravdu časem budeme muset spolehnout na to, že nám trn z paty
vytrhnou imigranti. A proto si myslím, že je na čase odhodit stereotypy.
Ty, které na nás denně útočí třeba v televizních reklamách. Ne dvě děti
do jedné rodiny, ale tři. Nejméně tři. Protože část lidí stejně vždycky
zůstane bezdětných, ať už volbou nebo ze zdravotních či jiných důvodů.
Pokud  by každá fungující rodina měla tři děti, celá populace by se
přiblížila k tomu ideálnímu číslu 2,1 dítěte na ženu. To by znamenalo,
že bychom přestali vymírat. Přeju šťastný a pohodový rok 2009, plný
radosti a dětí.

Jana Pokorná