Právě mi volala Jana. Je to tady. Konečně. Ve školce se objevily pupínky. Přišla nová, jarní vlna neštovic. Tímto okamžikem začíná zběsilý hon matek za jejich chycením. Důležitá přípravná porada se koná dnes v 19:00 v hospůdce U Vážky. Hlavně musí přijít Petra, protože právě její František ty neštovice má.
Jako starostlivá matka malé Magdy nenechávám nic náhodě. Musím se na večer připravit. Spouštím internet a hledám, samozřejmě jen na odborných stránkách nějaké nové informace o neštovicích. Bohužel se od minulé, zimní vlny nic nezměnilo. Stále se jedná v České republice o nejčastější infekční onemocnění. Nechápu jak to, že je již třetí sezónu nemůžeme chytit. Že bych dělala chybu ve způsobu chytání. Uvidíme večer.
Přišlo nás sedm. I Petra. Jako další důležitou matkou se ukázala být Monika. Její Anička už je má taky. Skvělé. Pomalu se pouštíme do debaty. Nenapadlo by mě, že se mezi námi může objevit i aktivistka, která je zásadně proti cílenému nakažování dětí infekčními chorobami. Prý co jsme to za matky, říká něco o hygienické stanici. Brzy odchází, atmosféra se uvolňuje. Začínají padat první návrhy. Jak se později ukáže, pouhé návštěvy v rodinách nakažených dětí jsou nuda. Originálnějším se zdá být nápad na pořízení putovního nakaženého pyžámka. V našem případě dvou. Je škoda nevyužít obou zatím nakažených dětí. To se vybere nějaké větší pyžamo, aby bylo dost i těm starším. V jednom bude spát František, ve druhém Anička a poté budou nakažené pyžámka putovat. Napadá mě, jestli by nebylo dobré vytvořit pyžamkový pořadník. Po chvíli zjišťuji, že ne, protože se valí další nápady na cílené rozmnožování nákazy. Například již opupínkované dítě bude mít píšťalku a bude do ní co nejvíce foukat. Samozřejmě i tato nemocí nafoukaná píšťalka bude putovní. Začínám propadat panice. Nevím, jestli tak hlasitý hudební nástroj v rukách hyperaktivní Magdy zvládnu. Už jsem přeci jen trochu starší. Co když ohluchnu nebo se zblázním a neštovice stejně nechytíme? Vše vyvrcholilo nechutným nápadem na výměnu ožvýkané žvýkačky. Dokážete si to představit? Já ne.
Další diskuse se stočila trochu jiným směrem. Matka Hanka má dvojčata a její manžel neštovice ještě taky neměl. Je začátek května. Za ideálního předpokladu, že je chytí obě děti najednou, což se nemusí podařit, se vyrážky vysypou v polovině května a do začátku června je o zábavu postaráno. Budou sedět doma. O případném manželově nakažení nemluvě.
„Já bych si pro ně klidně zajela. Čím dříve to dítě chytne, tím lépe.“ říká matka Veronika. A tak jsme se vrátili zpět na začátek plodné diskuse. Rozdělili jsme si konkrétní úkoly a domluvily se, jak chce která z nás pupínky pro své dítě chytit.
„Ono, všechno to nakonec může dopadnout úplně jinak, než chceme. Loni jsem si říkala, že si to odpupínkujeme hezky v zimě a v létě jsme rušili dovolenou.“ Poznamenala mladá žena od vedlejšího stolu.
V sobotu k nám konečně dorazí Aniččino pyžamko. A pokud se nám neštovice nepodaří chytit ani teď na jaře, snad se nám to podaří ještě letos, nejlépe v zimě.
Takže, pupínkům zdar !!!
Kateřina Matušková
